Ve starých legendách snad všech národů se mluví o podzemních královstvích a světech obydlených jinou rasou. Nejznámější je legenda o podzemní říši Aghartě, o kterou se zajímal i Adolf Hitler.

Jde jen o legendu, nebo je na tom něco pravdy? Někteří badatelé tvrdí, že je naše planeta dutá, protože měření přesvědčivě nedokazují, že by byla vyplněná hmotou na všech místech stejně. Prohlubně a trhliny by mohly měřit až několik stovek kilometrů! A právě v nich prý může existovat nějaká forma života…

Kudy do nitra Země?

A kde jsou ty tajemné vstupy, jimiž se lze do podzemních končin dostat? Jedni říkají, že se nacházejí kdesi v Antarktidě, další že na severním pólu a jiní se dušují, že pravé místo je v Tibetu, Peru či na hoře Mount Shasta v Kalifornii.

To všechno jsou jen dohady. Ale existuje prý několik jedinců, kteří se tam dostali. Problém je pouze v tom, že se nikdy nevrátili živí, přesněji již je nikdy nikdo neviděl!

Do hlubin Země se na Hitlerův příkaz snažili dostat i nacisté. Vyslali několik expedic, které měly za cíl se s příslušníky árijské nadrasy, o níž se domnívali, že tam žije, spojit. Nutno dodat, že všechny výpravy byly neúspěšné, přesto si někteří lidé dodnes myslí, že se to Adolfu Hitlerovi nakonec podařilo a nezemřel, nýbrž emigroval do Agharty.

Záhadolog Bulwer Lytton přišel dokonce s názorem, že rasa žijící v podzemí je nebezpečná a ovládá mystické síly. Pouze čeká na vhodnou dobu, kdy vyjde ze svých skrýší a ovládne život na zemském povrchu.

V australské poušti Nullarbor objevili hledači v jedné strži podivný kráter. V noci se z něj ozýval bzučivý zvuk. Připomínal hluk ventilátoru či těžkých strojů. Z kráteru pokračoval šikmo dolů tunel. Naprosto hladké stěny byly pokryty zeleně fosforeskující látkou. Když jejich oči uvykly tmě, mohli opatrně kráčet tunelem beze světla.

Přesto výzkumníci rozsvítili své silné acetylenové lampy. Asi po pěti kilometrech chůze se dostali do obrovského dómu; jeho rozměry nedokázali odhadnout - stěny i strop se ztrácely daleko ve tmě, kam záře z jejich svítilen vůbec nedosáhla. Tam jejich výprava bohužel také skončila. Z nitra země se znovu ozval bzučivý zvuk a vzápětí se ve světle jejich lamp objevil obrovský živý ještěr. Není divu, že dostali strach a raději se vrátili.

Příští noc zahlédli na obloze nad kráterem jasné světlo prudce stoupající vzhůru. Bylo to UFO, nebo helikoptéra? A nebyl ten podivný ještěr v podzemí holografická projekce, vysílaná neznámými obyvateli zemského nitra, aby výzkumníky zastrašili a zabránili jim v další cestě? Tyto otázky zůstaly nezodpovězeny, neboť další, lépe vybavená expedice už ono místo s kráterem nenašla.