Legendy se vynoří již při pátrání po kořenech tohoto bratrstva. Jsou hledány až v časech starého Egypta či Řecka a dávány do souvislosti s dokončením Šalomounova chrámu v roce 960 př. n. l., případně jsou spojovány s historií řádu templářů.
V reálu byl řád svobodných zednářů založen v Londýně roku 1717 a zprvu se šířil v aristokratických kruzích. Za jistý vzor mu posloužily cechy středověkých kamenických řemeslníků a tvůrců katedrál, předávajících si z generace na generaci stavitelská tajemství.
I čeští zednáři se otvírají světu. Mají vlastní internetové stránky, častěji vystupují v médiích, v Českých Budějovicích byly vystaveny zednářské památky z pozůstalosti Nejvyššího komtura Veliké lóže československé Alfonse Muchy.
Podle bývalého velmistra Veliké lóže České republiky Petra Jirounka je u nás členem řádu několik politiků, ovšem zednáři o žádný politický vliv neusilují. Většina z nich ale přiznává, že kontakty z lóží využívají také v běžném životě. Nové členy si zednáři vyhledávají sami většinou v okruhu svých známých.
Silná zednářská tradice přetrvává v anglosaských zemích, Německu, Itálii a Latinské Americe. Také ve Francii jsou zednáři slyšet (přes 100 000 členů) a usilují například o liberalizaci potratů ve všech zemích světa, o legalizaci eutanázie i homosexuálních svazků. Frekventovaná jsou hesla o demokracii, svobodě, rasismu, rovnoprávnosti a emancipaci žen.
Čeští zednáři na svých internetových stránkách uvádějí: „Zednář by se ve svém životě měl vždy řídit základními morálními a etickými principy, aby tak svým chováním byl vzorem svému okolí. Má dbát o dodržování práva a zákonů své země, nebo země, ve které žije. Nerozlišuje lidi podle jejich společenské, náboženské nebo etnické příslušnosti. Souhrnem by se snad dnešní svobodný zednář dal charakterizovat jako rytíř moderní doby, nebo jako džentlmen.“
Jsou to krásné ideje. Ale při pohledu na současný stav světa nutno konstatovat, že se jejich „spiknutí“ příliš nedaří.