Takto by mohl vypadat publikovatelný doslovný přepis mluvy některých celebrit, sportovců i politiků. V plné podobě by nešel tisknout. Ve slovním projevu během různých životních situací sice vulgarismy jsou někdy snesitelné, ale přesto je cítit, že nám moc nesedí.
Stává se poměrně často, že hrubá slova někomu „uletí“ - například v přímém přenosu tenisového turnaje na České televizi.
„Co se však mění, je tzv. tabuizace vulgárních výrazů, mluví se o jejím oslabování. Jejím prvním zřetelným projevem bylo už v době první republiky pronikání vulgarismů do umělecké literatury, nejprve do řeči postav, později i do pásma vypravěče. Postupně se tedy oslabuje jejich společenská nepřijatelnost. To spíše, než že by vzrůstala jejich frekvence.“
Mnoho nadávek ničí jejich kouzlo
Popsaný jev má za důsledek to, že se tradiční vulgarismy posouvají ze soukromé konverzace, kde proti nim nelze v zásadě nic namítat, i do dříve zcela nepřijatelných a společensky tvrdě sankcionovaných oblastí. To je hlavně televize, ale také třeba jednání Poslanecké sněmovny.
„Za používání zřejmých vulgarismů mimo soukromou konverzaci hrozí dnes mluvčím ze strany společnosti postupně nižší a nižší přirozené společenské sankce,“ pokračuje Martin Beneš.
„Veřejný prostor je dnes navíc velmi detailně monitorován, takže je pravděpodobné, že bude zachyceno na stejných místech a ve stejných situacích mnohem více vulgarismů než dříve. Vulgarismy nejsou zřejmě frekventovanější, jsou jen díky detabuizaci a monitorování veřejného prostoru více na uších.“
Vzpomeňme na zmíněnou tenistku a její slova zachycená mikrofonem. Dříve by nezazněla tak srozumitelně… Mravokárci můžou spatřit naději v tom, že větší frekvence vulgarismů na veřejnosti paradoxně sníží jejich přitažlivost. Vlastně omrzí, možná se začnou i více protivit.
Ruku na srdce: ještě vás baví některé české filmy, kde je každé třetí slovo ve slušné společnosti nepublikovatelné?!