Spoutáni vášní - 9. kapitola

Spoutáni vášní
Spoutáni vášní
Zdroj: Harlequin, Isifa.com

Francesu Sommersovou spoutá vášní muž, který nerad prohrává. Na souboj s láskou ale nestačí ani sebevědomý Severo Dante.

Francesca listovala svým skicákem a zažívala pocit úspěchu, jenž se nepodobal ničemu, co cítila dříve. Na návrzích, které se nacházely na těchto stránkách, pracovala většinu svého života.

 

K navrhování šperků ji však nepřitáhl lesk a třpyt drahých kamenů. Samozřejmě že milovala jejich krásu a zbožňovala nekonečné možnosti, jež přinášela její představivost, nápady, jak zkombinovat různé kameny do působivých vzorů. Ale to nebylo to, co ji chytilo za srdce.

Od okamžiku, kdy porozuměla skutečnému významu snubních prstenů a tomu, co znamenají, od okamžiku, kdy si uvědomila to, co její matka sice nikdy neočekávala, ale bezpochyby toužila sdílet s mužem, kterého milovala, Francesca byla přitahována k vytváření snu. A nyní ho měla.

Zkoumala své návrhy. Byla nadšená, že dosáhla toho, o co se po všechna ta léta snažila. Vytvořila něco, co přesahovalo její nejdivočejší očekávání, a ironií osudu za vše vděčila Severu Danteovi, jenž se nějak vplížil do jejího srdce a dal jí jiskru inspirace, kterou potřebovala, aby přivedla své návrhy k životu.

Oči jí naplnily slzy a s úsměvem potřásla hlavou. Jak je legrační rozplakat se nad kresbami. Dokonce dokončila i model. Ale na tom nezáleželo, věděla, jak bude konečný produkt vypadat. Dokonce věděla i to, jak mohou kolekci prodávat. Celá kampaň existovala v jejím skicáku, kampaň, jež znovu dostane firmu Dante do popředí obchodu s ženskými šperky. Tato možnost by je určitě měla zajímat.
Zavřela skicák a zamkla ho do stolu. Vtom se náhle dveře od jejího ateliéru otevřely. Stála v nich Tina, která vypadala zničeněji, než ji kdy Francesca viděla.

„Tino? Co se děje?“ zeptala se Francesca a zpola se zvedla. „Co se stalo?“
„Je to pravda?“ Tina práskla dveřmi za sebou. „Celou dobu jsem si myslela, že jsi naivka, již Dante zcela obalamutil. Skutečně jsem si myslela, že bychom mohli ty věci mezi námi urovnat. Ale nyní si tím nejsem jistá.“

Nepříjemné podezření sevřelo Francesčin žaludek. „O čem to mluvíš?“
„Mluvím o svém manželovi…“ Tinina ústa se zkroutila do úšklebku. „Nebo bych měla říci… tvém otci?“
Francesca cítila, jak bledne, a posadila se zpátky na židli. „To nemyslíš vážně. Nejsem…“

Tina ji přerušila mávnutím ruky. „Ne. Alespoň měj tu slušnost a nelži mi.“ Když k ní Tina zamířila, rozklepala se jí kolena. „Mám důkaz!“
„Jaký?“
„To není důležité.“ Tina došla ke stolu a Francesca spatřila divokou bolest skrývající se v očích starší ženy. „Lhala jsi mi. Lhala jsi Kurtovi.“

„Jen ohledně mého spojení s ním. Jen o tom, přísahám.“
Tina se nepříjemně zasmála. „Jenom o tom? Jenom?“
„Jen jsem ho chtěla poznat. Z odstupu,“ zdůraznila Francesca. „Nikdy jsem neplánovala, že vám řeknu pravdu.“

Tinina zuřivost ještě vzrostla. „Na co jsi čekala? Chtěla ses k nám vetřít a potom vše odhalit? Doufala jsi, že Kurt bude nadšený tím, že má dceru, a že ti dá část našeho obchodu?“ Bouchla dlaní o stůl. „Je to můj obchod, ne Kurtův. Může udržovat firmu nad vodou, ale já jsem kreativní síla Timeless Heirlooms.“

Francesca zavrtěla hlavou. „Nikdy jsem neudělala nic, co by vám dvěma způsobilo potíže.“ Zaplavil ji pocit viny. Nikdy se neměla ucházet o práci v Timeless Heirlooms. Nikdy neměla upřednostňovat své vlastní sobecké zájmy nad respektováním posvátnosti otcova manželství. „Jen jsem chtěla poznat svého otce,“ přiznala ztrápeně. „Nikdy jsem vám to nechtěla říci. Prosím, Tino, není to Kurtova chyba.“

„Uvědomuji si velmi dobře, čí je to chyba.“ Zabodla prst do Francesky. „Tvoje. Rozhodla ses vetřít do našich životů. Rozhodla ses začít si se Severem Dantem. Zničila jsi mi manželství.“
„Zničila? Ne, Tino. Neopouštěj Kurta. Ne kvůli mně.“

„Podle našich osobních záznamů ti je dvacet šest. To znamená, že Kurt a já jsme byli tři roky manželé, když…“ Odmlčela se a výrazně zmírnila popis, který chtěla použít. „Když měl poměr s tvou matkou.“
„To už je dlouho, Tino. Stačí se na Kurta podívat a je jasné, že tě bláznivě miluje.“ Francesca odhodila veškerou pýchu, aby obhájila Kurta. „Po třiceti letech manželství to přece určitě něco znamená?“

„Možná ano… Jistě ale ne pro tebe. Pokaždé, když tě vidím, pokaždé, když slyším tvé jméno nebo vidím tvé návrhy, je to jako facka do tváře. Živoucí důkaz manželovy nevěry.“ Tina se otočila a vykročila ke dveřím. Tam se zastavila. „A mimochodem, můžeš poděkovat svému snoubenci, že mě navedl na tvou skutečnou identitu. Zdá se, že udělá cokoli, aby získal Timelesss Heirlooms. Dokonce i zničil mé manželství.“

Sev seděl za stolem, na jehož tlustém skle ležely rozházené písemnosti. V některých případech šlo o předběžné návrhy šperků. Jiné byly finančními zprávami od nejrůznějších mezinárodních poboček nebo další návrhy na expanzi. Všechny z těchto písemností vyžadovaly jeho okamžitou pozornost.

Zaklepání na dveře zaznělo, když sáhl po první zprávě. Než mohl odpovědět, Francesca vstoupila do místnosti. Zavřela za sebou dveře s příliš velkým důrazem, což ho varovalo, že se zlobí.
„Jak jsi mohl?“ dožadovala se odpovědi.
Byl ticho. Chvilku ji pozoroval přimhouřenýma očima a potom prohlásil: „Neoriginální, ale přesto zajímavé. Odvažuju se zeptat - jak jsem mohl co?“

„Tina ví, že jsem Kurtova dcera. Existuje jen jediný člověk, který jí to mohl říci.“
„Domýšlím se, kam tím míříš.“ Opřel se o židli a snažil se zachovat klid. Z nějakého důvodu to pouze způsobilo, že její hněv ještě zesílil.
„Ne,“ varovala ho rázně. „Nehraj si se mnou.“

„Rád si s tebou hraju. Ačkoli toto asi nemáš na mysli.“ Znovu se na ni podíval. „Miláčku, nikdy jsem nezradil žádný slib, jejž jsem ti dal. Jediný kontakt, který jsem s Tinou měl, je má nabídka, že odkoupím Timess Heirlooms.“ Francesca zavrtěla hlavou.„Tohle neberu. Ty nebo jeden z tvých bratrů jste jediní, kdo jí to mohl říci. Nikdo jiný to neví.“

Usmál se, což zřejmě byla chyba, protože tím vyvolal záblesk vzteku, jenž vzplál v jejích tmavých očích. „Musí to vědět i někdo jiný, protože my důvěrné informace neprozrazujeme.“
Pomalu zavrtěla hlavou. „Před čtyřmi lety jsem si najala soukromého detektiva, aby nalezl mého otce. Nepodařilo se mu to, ale našel starou přítelkyni mé matky a ta mi řekla, kdo je mým otcem. Nikdy jsem to nikomu neřekla. Nechce se mi věřit, že ten únik informací je od ní.“

Překvapilo ho to. Vstal ze židle a obešel stůl. Uchopil ji za loket a táhl ji přes místnost k pohovce. „Jsi si jistá, že to neřekla nikomu jinému?“
„Samozřejmě že to nemohu tvrdit jistě.“ Posadila se na kraj pohovky a Sev si sedl vedle ní – příliš blízko, soudě podle přílivu touhy, která ji zaplavila. „Ale považuju za vysoce nepravděpodobné, že by Tině zčistajasna zavolala a jen tak se s ní o tuto informaci podělila. To nedává smysl.“
Uvažoval nad tím, co právě řekla, a hledal alternativní vysvětlení. „A co tví pěstouni? Je možné, že tuto informaci znali?“

„Určitě ne. Kdyby to věděli, určitě by ho přinutili platit výživné na dítě.“ Podívala se na něho kritickým pohledem. „Jak jsi zjistil, že je Kurt mým otcem? Kdo ve tvé firmě zná pravdu?“
„Najali jsme si soukromého detektiva,“ připustil.

„Ty jsi mě dal prošetřovat?“ zeptala se navztekaně.
„Nechali jsme si zjistit informace o všech návrhářích Timeless Heirlooms.“ Zvedl ruce, aby odvrátil její rozhořčení. „Poslouchej, budu kontaktovat soukromého detektiva, abych zjistil, jak se k té informaci dostal. Vše, co mohu říci, je, že jsem Tině tvé tajemství neprozradil. Ani žádný z mých bratrů.“

Prudce se zvedla a přešla jeho kancelář. „Zničí to manželství Fontaineových.“
„Možná ano, možná ne,“ řekl, ačkoli se přikláněl spíše k možnosti, že to dopadne tak, jak předpokládala.
„Jestliže k tomu dojde, budeš moci koupit Timeless Heirlooms za hubičku.“

Ihned na její obvinění zareagoval: „Což mě automaticky dělá vinným?“
Otočila se k němu. „Tina prohlásila, že jsi jí to řekl ty. Dává to smysl. Kdo jiný by měl prospěch z toho, aby se dozvěděla pravdu?“
Pokrčil rameny. „Pokud vím… tak nikdo.“

„Neulehčuješ si to.“ Ve výrazu její tváře byla zřetelná frustrace. „Uvědomuješ si to, že?“
„Uvědomuju si, že nic z toho, co řeknu, nezmění tvůj názor, a dále si uvědomuju, že mi nevěříš. Nedokážeš to.“
„Jak bych mohla? Proč bych měla?“ Pročísla si prsty vlasy. „Od okamžiku, kdy jsme se setkali, jsi neudělal nic, co by tuto důvěru podpořilo.“

To ho rozčílilo. „Naše společné noci nedokázaly, že si zasloužím tvou důvěru? Čas, který jsme spolu strávili, ti neukázal, jaký jsem?“
Z očí jí opět vytryskly slzy. „Ty noci pro mě znamenaly mnoho, víc než mohly znamenat pro tebe. Kdybys mě však nikdy nevydíral. Kdybys mě nikdy nenutil, abych zradila Fontaineovy a pracovala pro tebe…“

Vstal a důrazně prohlásil: „Chtěl jsem znovu dostat Dantes do pozice mezinárodně významné firmy, a to bez ohledu na to, jaké oběti to vyžaduje. Vyjasnil jsem ti to hned na začátku. Získám zpět každou přidruženou společnost, již jsem byl nucen prodat, abych naši firmu zachránil. A to se týká i Timeless Heirlooms.“

Strhla si z prstu zásnubní prsten a podala mu ho. „Vezmi si jej. Odmítám jej nosit.“
Zavrtěl hlavou. „To neudělám, protože jestliže naše zasnoubení zrušíme tak brzy po jeho oznámení, stal by se tvůj život ve světě šperků nesnesitelný.“ Zvedl ruku, aby zastavil její protest. „Jako mou snoubenku tě chrání jméno Dante. Nikdo se neodváží říct špatné slovo o tobě, tvém talentu ani o tom, kde ses rozhodla pracovat. Nikdo se neodváží říct nic v případě, kdyby se Tina rozhodla, že nebude diskrétní.“

Ústa se jí zachvěla. „Ty… Ty si myslíš, že řekne lidem, že jsem Kurtova dcera? Myslíš si, že mě veřejně obviní ze zániku Timeless Heirlooms?“
„Žena, jež je bez sebe vzteky, je schopná čehokoli. Těžko se dá odhadnout, co udělá.“
Francesca však již rezignovala. „Nezajímá mě to. Ať si lidé mluví. Ať to Tina klidně všem oznámí, ať si svět myslí, co chce.“

„Dobře. Možná dokážeš zvládnout důsledky, které by to mělo. Ale já mám Dantes, na nějž musím brát ohledy. Zasnoubili jsme se teprve nedávno, a kdybychom tyto zásnuby tak brzy zrušili, poškodilo by to image, se kterou bych chtěl, abych si nás spojovala veřejnost, mí dodavatelé, společníci a konkurenti.“

„Pak tě nikdy neměl napadnout ten bláznivý nápad se zasnoubením.“
„Už se stalo a je trochu pozdě to změnit.“ Ušklíbl se. „Když mě to napadlo, mým jediným cílem bylo pokusit se zachránit tvé vztahy s Fontaineovými. Proto jsem to udělal.“

Nekonečně dlouho váhala mezi přijetím a odmítnutím této situace. K jeho nesmírné úlevě se zhluboka nadechla a přikývla na souhlas. „Jak dlouho? Jak dlouho to budeme muset předstírat?“
„Tak dlouho, jak bude třeba.“ Uchopil ji za ruce. Projelo jí zachvění, jež nedokázala zatajit. „Dej tomu čas. Je to skutečně tak zlé být se mnou zasnoubená? Máš ráda mou rodinu, že?“

Znovu řekl špatnou věc. Očí jí potemněly bolestí. „Nechci si je zamilovat.“
Věděl proč. „Protože to příliš bolí, když vše skončí a ty jsi nucena odejít pryč.“
Nepopřela to, místo toho změnila téma hovoru. „A co Fontaineovi? Musíš mi slíbit, že tuto poslední nešťastnou záležitost nezneužiješ ve svůj prospěch. Musíš mi slíbit, že jim za Timeless Heirlooms zaplatíš dobrou cenu, i kdyby se jejich manželství rozpadlo.“

Nechtěl jí lhát. „Jestliže budou chtít uzavřít dobrý obchod, neodmítnu ho.“
Možná neměl být tak upřímný. Odtáhla se a upřeně se na něho zadívala. „Máme smlouvu. Zaplatíš jim za firmu dobrou cenu. Chci si být jistá, že to dodržíš.“

„Naše smlouva uvádí, že zaplatím tržní hodnotu firmy. To taky hodlám zaplatit a ani o penny víc.“
„I když tržní hodnota klesne kvůli rozvodu Kurta a Tiny?“
„Zaplatím tržní hodnotu firmy,“ zopakoval.

Ztichla a on v jejím výrazu zachytil něco zvláštního, něco, co v něm vyvolalo poplach. Pak pokrčila rameny. „Jestliže to je to nejlepší, co chceš udělat, asi nemám jinou možnost, než to přijmout, že?“
Upřeně ji pozoroval přivřenýma očima. „To je přesně to, co očekávám, že uděláš, protože je to přesně to, co vyžaduje tvá smlouva.“

Otočila se a vyšla z kanceláře bez jediného dalšího slova, což ho velmi znepokojilo. Kčertu. Není o tom pochyb, uvědomil si. Chce něco udělat a on tušil, že se mu to nebude líbit.

Později večer stála Francesca před Sevovým bytem. Byla na kůži promočená kvůli nečekané přeháňce. Proč chtěl, aby sem přišla právě tuto noc? Možná kdyby setkání s Kurtem proběhlo jinak, nebylo by to pro ni tak těžké. Ale když Sevovi navrhla, že mu zítra ukáže své poslední návrhy, trval na tom, že je potřebuje vidět ještě dnes v noci.

Nekontrolovatelně se třásla a nechtěla nic jiného než se nadlouho ponořit do horké vany a vyplakat se. Setřela ze své tváře vlhko – určitě to byly kapky deště, a ne slzy. Potom vyjela výtahem nahoru do Sevova apartmánu a zaklepala na dveře.
Otevřel téměř okamžitě. „Co kčertu…“ Sev se na ni podíval, rychle ji vtáhl přes práh do bytu a zcela ignoroval její nesouvislé protesty, že zničí jeho parkety vodou, která z ní odkapávala. „To je mi jedno,“ vybuchl. „Ty jsi důležitější. Co se kčertu stalo? Jsi v pořádku?“

„Jsem mokrá.“ Třásla se. V ruce držela balíček s návrhy a podávala mu je. „Taky je mi zima.“
Vzal jí návrhy z ruky a hodil je na zem. Balíček zajel pod starožitnou skříň. Potom Francesku nešetrně popadl do náručí a odnesl ji do koupelny. Nedokázala se vyburcovat natolik, aby s ním bojovala, když svlékl nejprve ji a pak i sebe a vtáhl ji do prosklené sprchy. Otočil kohoutkem. Stála poslušně pod skvělou horkou vodou a nechala ji, aby odplavila všechny emoce.

„Co se stalo?“ zeptal se znovu, tentokrát laskavěji.
Neuvědomila si, že mluví, dokud neuslyšela, jak se její hlas odráží od stěn. „Můj otec mě nechtěl, Seve. Souhlasil, že se se mnou dnes večer setká a pak mě poslal pryč. Řekl, že je mu to líto. Líto!“ Skryla tvář do dlaní a snažila se ovládnout. „Je mu líto, že měl poměr s mou matkou. Je mu líto, že otěhotněla. Je mu líto, že Tina zjistila pravdu. Prohlásil, že se už znovu nemůžeme vidět.“

„Je to blázen.“
„Proč?“ Spustila ruce a zírala na Seva. „Co jsem udělala špatně?“
Něžně ji objal. „Neudělala jsi nic špatného. To s ním je něco špatně. Ale máš mě a zbytek Danteových a oni tě mají rádi. Budeme odteď tvou rodinou.“

„Až zjistí, že nejsme skutečně zasnoubeni, nebudou mě chtít.“ Cítila, že ho na to musí upozornit.
„Budou, přísahám.“ Stále ji držel blízko sebe, zatímco na ně proudila voda. „Přestaň na to myslet. Jestliže to uděláš, budeš se cítit lépe.“
Na co má přestat myslet? Nepochopil, že uvnitř nic necítí? Jako by byla prázdná. Její otec ji odmítl. Nedokázala říci, proč o to tak moc starala. Co znamenalo jedno odmítnutí po tolika dalších? Po dlouhé době Sev zavřel vodu a nechal ji nahou a samotnou uprostřed vydlážděné podlahy. Za okamžik se objevil s ručníky v náruči. Jeden si upevnil kolem pasu a další jí přehodil přes hlavu a do posledního ji zabalil od ramen po kotníky.

Potom se ji snažil osušit a třel ji ručníkem.
„Co to děláš?“ zeptala se zvědavě.
„Jsi v šoku. Potřebuješ se zahřát.“
Vykukovala z ručníku. „Nejsem v šoku. Dokonce ani nejsem překvapená. Věděla jsem, že se to může stát, jestliže o mně Kurt a Tina zjistí pravdu.“
Poklekl a dál ji osušoval.

„Odmítl tě stejně, jako tě odmítli tolikrát předtím.“
„Tak to se mnou bývá.“
„Vím. A to mi vadí.“

„Netrap se kvůli tomu. Mně už to netrápí. Již ne.“
„Neměl bych se ptát, ale budu.“ Zvedl se a upřeně se na ni podíval. Jeho tvář byla zamračená.
„Proč tě to už netrápí?“

Mluvila pomalu, jako by to vysvětlovala malému dítěti. „Protože už nic necítím.“ Pochopil to? „Když nic necítím, nemůže mi nic ublížit.“
Z nějakého důvodu to způsobilo, že zaklel. Když přestal nadávat, položil ruku na její záda a vyšel s ní z koupelny. „Nevím, jak ty, ale já bych se něčeho napil.“

„Já taky.“
„Hmm. A taky bych si dal něco k jídlu.“

Za deset minut se schoulila na podlaze před ohněm, jedla vynikající sýr a sušenky a upíjela tu nejjemnější whisky, kterou kdy ochutnala. Sev ležel vedle ní, ručník stále obtočený kolem pasu. Uvědomovala si jeho blízkost všemi smysly a obdivovala jeho svaly.

Byl to ten nejúžasnější muž, jakého kdy poznala. Neučesal si vlasy, jen si vlhké temné prameny rukou odhrnul z tváře dozadu. Jeho rysy jí připomínaly Prima – mužnou krásou, vznešeností a samozřejmě také stejnou úžasnou barvou očí.
Ponořila nos do křišťálové sklenice a rychle upila. Neodolala a upřeně ho pozorovala přes okraj sklenice. Zaplavily ji vzpomínky na společné noci.

Přímo zde před ohněm se milovali alespoň šestkrát. Mnohonásobně vícekrát na pohovce za nimi, protože byli často příliš netrpěliví, aby přešli tu krátkou vzdálenost odtud do ložnice. Většinu nocí, které s ním sdílela, za sebou nechávali odhozené oblečení na cestě od vstupních dveří k posteli.

Jak si užívala ty okamžiky, když se ho nakonec snažila osvobodit od posledního kousku oblečení. Měl to nejneuvěřitelnější tělo, štíhlé, ale přesto natolik silné, aby ji snadno zvedl a odnesl do postele, což dělal často. Potom ji položil na hedvábné prostěradlo a tím svým silným tělem ji přikryl.
Dopila poslední doušek whisky a odložila sklenici. „Potřebuju, abys mi udělal laskavost,“ začala opatrně.
„Jestliže budu moci.“

„Můžeš.“ Jediným problémem bylo, jestli to udělá. „Chci, aby ses se mnou miloval. Chci zase něco cítit.“
Pozoroval ji dlouhým tichým pohledem a jí se zdálo, že si připravuje seznam výmluv. Byla příliš zranitelná, nechtěl toho zneužít. Ale něco v jejím pohledu nebo možná něco pohřbeného hluboko v jeho srdci, ho přesvědčilo, aby jednal jinak.

Stáhl jí ručník z hlavy a uvolnil její vlasy. Odhodil jej. Posadil si ji na klín a ponořil prsty hluboko do mokrých pramenů jejích vlasů. Otočil její tvář k sobě a vášnivě ji políbil. Její ústa se otevřela a přivítala ho uvnitř. Následoval krátký a sladký souboj, boj o převahu, kde nikdo neprohrává, kde oba vítězí.
„Cítíš to?“ zeptal se.

Lehce se usmála. „Nejsem si jistá. Možná jsem si všimla slabého zachvění.“
Přimhouřil oči. „Slabého zachvění? Slabého?“
Zamrkala s provokativní nevinností. „Velmi slabého.“
„Podívejme se, co s tím můžeme udělat.“

Stáhl ji ze svého klína a položil ji na záda. Světlo ohně ozařovalo jeho odhodlanou tvář a dopadalo mu do očí, což způsobovalo, že zlato v nich plápolalo jako ničivý požár. Postrádala ho. Chyběla jí jeho reakce, kdykoli se dotkli. Postrádala jeho romantickou duši. Chybělo jí, jak se mu zcela otevírala v nejtemnějších hodinách noci a sdílela s ním všechno, co skrývala ve svém srdci. A sdílela i to, co v sobě vždy držel uzamčené on. Ale nejvíce ze všeho jí scházelo právě toto. Intimita. Vášeň.

Znovu ji políbil. Intenzivněji. Dráždil ji ústy a jazykem, dokud se nerozplývala rozkoší. „Řekni mi, co cítíš,“ požadoval odpověď.
Povzdechla. „Vzrušení.“
Zasypával ji polibky a jemně ji laskal. Strhl z ní ručník, a tak odhalil její tělo žáru ohně a svému planoucímu pohledu. Díval se na ni očima plnýma touhy.

Klouzal rukama podél jejích ňader a dotýkal se jí přitom jen konečky prstů. Chvěla se vzrušením, šokovaná, že světlo a dotyk mohou vyprovokovat tak silnou reakci. Pomalu jazykem kroužil těsně kolem bradavky. Když se jeho rty sevřely kolem citlivého vrcholku prsu a jemně za něj zatahaly, snažila se ze všech sil ovládnout, aby nezačala křičet.

Pocítila explozi a zaplavila ji rozžhavená láva, která roztavila vše, co jí stálo v cestě, když se rozlévala jejím tělem. Byla plná hluboké a všestravující vášně.
Posunul se dolů a dotkl se jejího bříška prsty a ústy. Pokračoval ještě níže, až k nejcitlivějšímu místu, jež začal dráždit ústy. Pak přišlo vyvrcholení. Snažila se popadnout dech a příliš si neuvědomovala, že se Sev vytratil.
Když se vrátil s kondomem, právě začínala trochu více vnímat své okolí.

„Cítíš se nyní živá? Cítíš se chtěná?“
„Seve…“ Jeho jméno jí uniklo v chraplavém výkřiku. „Prosím, pokračuj.“
Pomalu do ní vnikal. „Cítíš to?“

„Ano,“ zasténala, když se dostal hlouběji. „Cítím něco, co jsem nikdy necítila.“
Obtočila nohy kolem jeho pasu a pevně se k němu přitiskla. Nikdy se necítila tak živá. Nikdy se necítila tak žádoucí a ochraňovaná. Nikdy nepatřila nikomu tak jako Sevovi v tento okamžik. Znovu dosáhla vyvrcholení. Tentokrát se však k ní připojil i Sev. K jejímu překvapení jako by splynuli v jeden celek. Bylo to něco tak jedinečného, že to ani nedokázala popsat. A pak ji zaplavilo šokující poznání.

Láska před ní otevřela dveře dokořán a ona jimi vešla dovnitř.
 

Další články

čtenářů si právě čte tento článek


Akční letáky