Spoutáni vášní - 7. kapitola

Spoutáni vášní
Spoutáni vášní
Zdroj: Harlequin, Isifa.com

Francesu Sommersovou spoutá vášní muž, který nerad prohrává. Na souboj s láskou ale nestačí ani sebevědomý Severo Dante.

Sev si úmyslně držel od Francesky během dalších několika dnů odstup. Dala u Timeless Heirlooms výpověď a přenesla si věci do firmy Dantes. Nechtěl plýtvat další energii na situaci, která již byla na pokraji výbuchu. Udělal dost, když požadoval, aby se vrátila do jeho postele a pracovala pro Dantes.

Práci v Dantes přijala s hněvem. O druhé záležitosti mu řekla mu bez obalu, že ten požadavek určitě pochází z temných zákoutí jeho těla a není možné ho splnit. Ačkoli litoval prostředků, které použil, aby ji přinutil přijmout práci u nich, bylo třeba čelit faktům.

Timeless Heirlooms balancoval na pokraji zkázy, a dokonce ani Francesčiny skvělé návrhy by jej nezachránily. Ne na dlouho. Kdyby získal Timeless Heirlooms, mohli by mu spolu s bratry pomoci se odrazit od dna. Horší by pro něho bylo sbírat to, co by zbylo po bankrotu. Danteovi byli nyní v pozici, kdy mohli problémy Timeless Heirlooms vyřešit. Fontaineovi to už udělat nemohli. Naneštěstí pochyboval, že se mu někdy o tom prostém faktu podaří přesvědčit Francesku.

Respektoval její volbu a udržoval si od ní odstup, i když mu chyběla v životě i posteli. Teď však Sev nedokázal vydržet další minutu. Chtěl ji mít blízko sebe a tato touha ohrožovala vše, čeho se snažil dosáhnout uplynulých deset let.
Nedokázal si vzpomenout, kdy naposledy byl tak duchem nepřítomný. Zároveň měl nervy napjaté k prasknutí. Pošesté vstal od stolu s podvědomou touhou za ní zajít, nakonec to vzdal a vydal se ji hledat.

Našel ji v ateliéru, který pro ni nechal zařídit. Byl to obrovský světlý pokoj skvěle vybavený. Bylo zde místo na posezení i malá kuchyňka. Krátce zaklepal na dveře a vstoupil. Palcem levé ruky pohyboval automaticky po dlani pravé ruky.

Seděla u svého stolu, před sebou měla otevřený skicák a v ruce držela uhel. Nedokázal říct, zda náčrtek, kterému se věnovala s takovou vytrvalou pozorností, má něco společného s její prácí, ale ať pracovala na čemkoli, tušil, že ztratila veškerý pojem o čase a místě, kde je.

Sluneční světlo proudilo z velkých oken a odráželo se jí ve vlasech na medově zlatých pramenech čistého zlata. Také osvětlovalo krémově zbarvenou pleť, takže se zdálo, jakoby světlo vycházelo zevnitř její bytosti. I když od ní stál daleko, zachytil stopy její jedinečné lehké svěží vůně.

Tlak, který sílil během posledních několika dnů, se zmírnil, když ji uviděl. Musel si přiznat, že je bez stálého kontaktu s ní napjatý. Jeho instinkty žádaly, aby ji odvedl pryč. Vzal ji co nejdál od Dantes a Fontaineových.
„Mohu vám s něčím pomoci, pane Dante?“ zeptala se, aniž vzhlédla.

Zvedl obočí. „Pane Dante?“ zavřel dveře a opřel se o ně.
„Ne.“
Bylo to jen jediné slovo, ale obsahovalo plno bolesti a rozčarování. Potom se na něho podívala. Věděl, že jí ublížil, ale odmítal si přiznat jak moc. Více než cokoli jiného si přál, aby se mu podařilo zmírnit její zoufalství.

„Máš představu, jaké je to být tady?“ pokračovala. „Jak zoufalé je mé postavení, do kterého jsi mě dostal?“
Pozorně si ji prohlížel. Dobře… Nejde tady jen o to, že ji přinutil pro ně pracovat. Něco zhoršilo situaci. „Co se děje?“ dožadoval se odpovědi.
Odložila uhel a upřeně se na něho zadívala. „Proč jsi mi dal tuto kancelář?“

Nezaváhal. „Protože je nejlepší.“
„Skvělé, prostě skvělé. Chceš vědět, jaká byla první otázka, kterou mi položili mí spolupracovníci?“ Nečekala, až ji odpoví. „Neptali se, jak se jmenuju nebo odkud pocházím. Nechtěli vědět, na jakou školu jsem chodila nebo u koho jsem studovala nebo kde jsem naposledy pracovala. Chtěli vědět, s kým jsem se vyspala, abych získala tento ateliér.“

Sev sebou trhl. „Sakra.“
Ukázala k malé pohovce pod okny. „Hádej, co nyní nazývají „castingovou pohovkou“? Samozřejmě že to mí spolupracovníci berou jako velký vtip, ale vidím, jak spekulují. Diví se, kdo jsem a proč jsem si zasloužila takovou odměnu. Jsem v této branži nová, ale nějak jsem je přeskočila a jim se to ani trochu nelíbí. V jediném nerozvážném činu jsi způsobil, že je pro mě nemožné se stýkat s dalšími zaměstnanci Dantes.“

„To jsem si neuvědomil.“
„Dobře. Neuvědomil sis to, ale nyní to musíš napravit.“
Dokázal uhodnout, kam tím míří. „Co navrhuješ?“

„Přelož mě do nějaké odbočky Dantes. New York. Londýn. Paříž. Vezmu za vděk dokonce i Timbuktu. Jen mě pošli někam jinam, kde mě nebudou znát, kde…“ Nadechla se. „Někam, kde nebudu muset očekávat, že tě uvidím za každým rohem.“
Nevidět ji měsíce? To nemohl udělat. Pouhý návrh ohrozil ten zbytek zdravého rozumu, co mu zůstal. „Zapomeň na to. Zůstaneš tu nejméně dva roky.“

„Dva roky?“ Nenáviděl cynismus, který potemněl v jejích očích, které byly hluboké a diamantově tvrdé. „Dokud se touha mezi námi nezmírní, ne dříve. Mám pravdu?“

Sev ignoroval její otázku. Zasáhla nepříjemně přesně a on nenáviděl pomyšlení, že by jeho jednání mohlo mít takovou motivaci. „Co jiného kromě tvého přeložení můžu udělat? Řekni a jestliže to bude v mé moci, udělám to.“

Zasmála se. Zvuk jejího smíchu byl tak naplněný smutkem, že sebou trhl. „Můžeš mi dát zpátky můj starý život. Můžeš mi dovolit znovu pracovat pro Fontaineovy. Můžeš mě nechat žít si život způsobem, jak jsem rozhodla já. Chci pracovat s -“ Hlas se jí zlomil. „Se svým otcem. I když neví o našem příbuzenském vztahu. Ale alespoň bych ho mohla vidět každý den. Alespoň by mě přestal nenávidět.“

Sev ztuhnul? „Nenávidět tě?“
Dívala se na něho upřeně: „Jsi skutečně tak slepý? Nedošlo ti, co se stalo, když jsem odmítla podepsat smlouvu s Kurtem a Tinou? Co se stalo, když jsem se k nim otočila zády po všem, co pro mě udělali? Jak reagovali, když jsem přešla k Dantes místo toho, abych dodržela svůj slib, že podepíšu smlouvu, kterou mi v budoucnosti chtěli nabídnout? Zradila jsem je, Seve. Zradila jsem je nejkrutějším možným způsobem a oni mnou opovrhují za to, co jsem jim udělala.“

Kčertu. Měl to předvídat. „Promluvím s nimi.“
„A co jim řekneš?“ opřela se o židli a vstala. Ten pohyb postrádal svůj obvyklý půvab. „Copak si to neuvědomuješ? Jsem bezprostřední příčinou, proč Fontaineovi přijdou o Timelesss Heirlooms. Na mě budou svalovat vinu, když je převezmeš. Mluvit s nimi není dobrý nápad.“

Celá situace byla složitá. Byl zaměřen na rodinné obchody a získávání všeho, co byl nucen prodat, a nezamyslel se, jak jeho rozhodnutí ovlivní život Francesky. Věděl, proč nad tím více nepřemýšlel. Kdyby více prozkoumal tuto situaci, byl by možná nucen přehodnotit svá předešlá rozhodnutí – což odmítl udělat. Zničil mnoho životů, když prodal přidružené společnosti Dantes. Když otec umřel, musel se postavit do čela společnosti. Právě dokončil univerzitu a měl jen málo zkušeností. Během prvních obtížných dnů se mu snažil pomoci Primo, i když byl už v důchodu. To však změnil infarkt, který Primo prodělal jen tři krátké měsíce po smrti svého nejstaršího syna a snachy.

Od té doby Sev nesl veškeré břemeno sám. On sám dělal těžká rozhodnutí, aby firma Dantes přežila. Všechny ty roky byl nemilosrdný. Neměl žádnou jinou možnost. Postupně získával zpátky přidružené společnosti Dantes a ničil konkurenci s bezcitnou bezohledností. Byla to jediná cesta. Nyní před ním stálo ještě jedno další těžké rozhodnutí.

„Je mi to líto,“ řekl.
Otočila se k němu zády. „Je tu něco jiného, co pro tebe mohu udělat? Musím se vrátit do práce.“

Napadla ho myšlenka tak fantastická, jako by to byl jeden z Nicových nejbláznivějších nápadů. Neuvažoval o všech následcích tohoto nápadu, ale vzhledem k situaci musel jednat a to rychle. „Skutečně je tu ještě něco. Je to důvod, proč jsem přišel. V sobotu večer je charitativní aukce. Dantes do ní věnovali několik prstenů, aby pomohli zvýšit získanou sumu pro nadaci na boj s rakovinou prsu Susan G. Komanové. Potřebuji doprovod.“

Hned zavrtěla hlavou. „Ne, děkuju.“
„To není žádost.“
Otočila se k němu, aby mu čelila. „Děláš si legraci?“
Stačil jediný pohled na výraz jeho tváře a ústa se jí sevřela. „Randění s tebou je nyní součástí mé práce.“

„Nenazval bych sobotní noc rande. Je to obchodní záležitost. Očekává se, že se jich občas zúčastníš. To určitě předpokládali i Fontaineovi, když jsi pracovala pro Timeless Heirlooms.“
Viděl, že zuří. „Proč je má přítomnost tak důležitá?“

„Protože tě to před veřejností spojí s tvým novým zaměstnavatelem.“
Zbledla. „Budou tam Fontaineovi?“
„Předpokládám, že ano.“ Naplnil ho soucit. „Jednou se s nimi budeš muset setkat a čelit jim,“ dodal laskavě.

Na krátký srdcervoucí okamžik se jí zatřásla brada. Potom se ovládla a napřímila ramena. „Dobře. Musíme se z toho dostat. Kde to je a kdy bych měla přijít?“
„Je to v Le Premier.“ Soucítil s jejím malým trhnutím. Chápal, že pravděpodobně hotel vnímala jako místo svého pádu. Nebo přinejmenším místo, kde začal prudký a bolestivý obrat jejího života o devadesát stupňů. „Vyzvednu tě v osm.“

„Nedělej to -“
„Ne.“ Umlčel ji bez výčitek svědomí. „Nevyhraješ, takže neplýtvej energií na to, abys mě přemohla. Přijdu pro tebe v osm.“
Její brada vyletěla prudce nahoru. „To je tvůj způsob… Co tím sleduješ?“

Nesnažil se odpovědět. Znala podmínky smlouvy. Přistoupil k ní, přitahován silou, kterou nebyl schopen ovládnout. „Skutečně chceš změnit náš vztah na válku, když existuje tolik lepších věcí, které bychom mohli dělat s naším časem a energií?“

V její tváři se objevila vášeň. Naneštěstí hněv převládl nad touhou. „Odmítám ti padnout do náruče potom, co jsi mě dostal do této situace. Jak by sis mohl myslet, že ano?“ „Potom nepadej.“ Zachytil její dráždivý úsměv. „Uklouzni trochu a já tě chytnu -“
Její hněv zápasil se zjevnou touhou. Položila ruce na jeho hrudník. „Prosím, nedělej to, Seve. Jestliže mě stále budeš nutit do takových věcí, skončíme tak, že budeme jeden druhým pohrdat.“

Zasunul jí pramen vlasů za ucho, hedvábný pramen vlasů, který soupeřil v jemnosti s její kůží. „Nikdy bych tebou nepohrdal,“ usmál se. „Ale možná ty pohrdáš mnou.“
Zavřela oči. „Ne, to není pravda.“

Věděl, jak těžké pro ni bylo toto přiznání. Naklonil se k ní. Vnímal teplo, které vyzařovalo její tělo. Nějak napraví, co udělal, a také ochrání Dantes a všechny lidi, kteří jsou na jeho firmě závislí.
Nějak…

Francesca se oblékala velmi pečlivě. Snažila si namluvit, že to dělá pro klid své mysli, že jí to dodá sílu a vyrovnanost, kterou potřebovala, aby čelila Fontaineovým a také ostatním, kteří se domnívají, že se zaprodala Dantes. Byla to však lež, protože tak pečlivě se připravovala kvůli jediné osobě.
Kvůli Sevovi.

Nakonec ještě jednou zkontrolovala v zrcadle, zda je vše v pořádku. Elegantní bronzové šaty splývaly po jejích křivkách a účes – jednoduchý uzel – přitahoval pozornost k topazovým náušnicím, které navrhla předtím, než začala pracovat pro Timelesss Heirlooms. Ve skutečnosti to byl jeden z kousků, který přesvědčil Kurta a Tinu, aby ji najali. Naposledy se zkontrolovala v zrcadle a přikývla s uspokojením. Jednoduché a zdrženlivé. Zároveň to byla jemná odpověď na otázku, proč je o její talent v současnosti takový zájem. Nebo alespoň doufala, že taková bude celková reakce ostatních.

Přesně v osm Sev zaklepal na dveře. Jeho jediný pohled přesvědčil Francesku, že se oblékla dokonale. V jeho pohledu explodovala horká žhavá touha. Ustoupila před vlnou žáru, kterou vyzařoval. Kdy se její byt tak zmenšil? A odkdy je Sev tak velký? Proč po všem, co udělal, stále touží vrhnout se mu do náruče? To nedávalo smysl.

„Tesoro mio,“ zašeptal. „Jsi úžasná.“
Dobře. Chtěla ho ohromit. Chtěla, aby se mu před ní podlamovala kolena. Zdálo se jí to fér vzhledem k tomu, že on stejně působil na ni. Ne, že by to dala nějak najevo. Za ní volala postel a šeptala takové neslušné návrhy, že zrudla. Popadla kabelku. Byl čas jít. Neodvažovala se zůstat další sekundu tak blízko Sevovi. Ne se svou neslušně se chovající postelí.

Protrpěla v tichu krátkou jízdu k Le Premier, protože nechtěla udělat něco nebo říct něco, co by mohlo ohrozit její mentální nebo emocionální stav. Dalších několik hodin pro ni bylo neuvěřitelně obtížných. Chtěla se ještě několik minut vnitřně připravit, aby dokázala zvládnout každý problém, s kterým se tam může setkat. Dařilo se jí to do doby, než jí Sev pomohl vystoupit z auta.

Sehnul se v důvěrném pohybu a zašeptal jí do ucha: „Zpátky na místě hříšného jednání.“
„Tvého nebo mého?“ podařilo se jí zeptat se sotva patrným zachvěním, které prozradilo její neklid.
„Mého,“ prohlásil bez zaváhání. „Přijímám celou odpovědnost za to, co se zde stalo.“

„Vzhledem k tomu, jak málo jsem ti odporovala a byla schopna odolat, je to od tebe velkorysé prohlášení.“
Uchopil její ruku a zavěsil ji do své paže. „Vůbec ne. Protože kdybych to mohl udělat znovu, udělám to.“
Ztuhla vztekem. „Vydíral bys mě, abych odešla od Fontaineových?“
Shlédl k ní a oči mu planuly matnými světlem. „Vypařil bych se s tebou pryč a miloval se až do rána.“ S dráždivým úsměvem dodal: „A potom bych tě vydíral, jen abych tě udržel ve své blízkosti.“

Francesca nevěděla, jak odpovědět na jeho provokativní prohlášení, a tak raději nepromluvila. Jestliže si povšiml jejího neklidu, nepřiznal to. Povídal si uvolněně s kolegy a všem ji představoval jako „nejtalentovanější návrhářku, kterou kdy potkal.“ K její úlevě první část večera proběhla bez potíží.

Procházeli se sálem a prohlíželi různé předměty, které se daly koupit v charitativní dražbě. Ukázal jí tři šperky, které na charitu věnovali Danteovi.
Byli to samozřejmě tři prsteny. První uviděla exkluzivní žlutý diamant vynikajícím způsobem zasazený do zlata. Šeptal romantickým stylem konce devatenáctého století. Diamant byl skvěle doplněn ametystem.

Druhý prsten byl rafinovanější. Jediný nádherně vybroušený diamant byl zasazený do platiny. Podle Francesky však byl příliš chladný.
Přesunula se k třetímu prstenu a zůstala nehybně stát, dokonce si ani neuvědomila, že zadržela dech, dokud jej neuvolnila v dlouhém povzdechnutí. Nikdy neviděla nic tak nádherného.

„Je to… je to ohnivý diamant?“ zeptala se v úžasu.
Samozřejmě že o nich slyšela, ale nikdy neměla to štěstí, aby některý z nich viděla, nebo aby jí bylo umožněno použít je na šperku, který navrhovala. Četla, že v nich zůstal oheň, který působil při jejich vzniku a dal drahokamu jeho název. Byla si jistá, že v něm vidí plameny. Jako zhypnotizovaná se nedokázala ani pohnout a jen na něj v úžasu zírala.

„Existuje pouze jediný důl, který je těží a Dantes jej vlastní,“ prohlásil. „Jsou dokonce vzácnější než růžové diamanty.“
Prsten s ohnivým diamantem byl úchvatný svou jednoduchostí a zároveň byl výjimečný. Diamant byl skvěle zasazený do žlutého zlata kombinovaného s bílým zlatem.

„Dvě oddělené poloviny spojené v jedno,“ vysvětloval.
„Seve,“ zašeptala. „Přeju si, aby to byl můj návrh. Je to nádherné.“
Podíval se na ni s pobavením spojeným s hrdostí. „Primo bude potěšený, až to uslyší, protože ten prsten navrhl on. Je jediný svého druhu.“

„A tys ho dal do aukce?“ zírala na něho vyděšeně. „Jak jsi to mohl udělat? Měl by patřit mezi rodinné šperky!“
„Mám pro to dobrý důvod.“
Během několika dalších hodin Francesca zapomněla na napětí mezi ní a Sevem. Zažila tolik zábavy při zkoumání všech vystavených předmětů, že si dokonce ani nevzpomněla na Fontaineovy a velkou pravděpodobnost, že se s nimi zde setká. Když při aukci přišel na řadu Primův prsten, rozhlédla se úzkostlivě, aby viděla, kdo se jej bude snažit získat. K jejímu překvapení dal vítěznou nabídku Sev.

„Nyní vím, proč tě to netrápilo,“ jízlivě se ušklíbla. „Měla jsem to vědět.“
Sklonil k ní hlavu. „Ano, měla. Primo by mě zabil, kdybych za něj nedal nejvyšší nabídku. Počkej tady na mě, než si jej zajdu vyzvednout.“

Když jí zmizel z dohledu, zachytila pohledem Fontaineovy. Stála jako přimrazená na místě, naprosto bezbranná vůči blížící se bouři. Než se k ní dostali, objevil se Sev s krabičkou s prstenem, na které bylo typické logo firmy Dantes.
Když uviděl Fontaineovy, položil jí ruku na rameno. „Podívej se na mě, miláčku,“ zašeptal.

„Jsem v pořádku, skutečně jsem v pořádku.“ Tak proč se cítila tak bezradně a bezmocně?
„Budeš.“ Jemně ji k sobě otočil, zvedl jí ruku a navlékl ji na prst Primův prsten. „Věř mi.“
Podívala se na prsten. „Co to děláš?“

„Snažím se vše vyřešit. Ochránit tě.“
„Nerozumím.“
„Potřebuju, abys souhlasila s tím, co se bude dít,“ mluvil naléhavě. „Dlužím ti toho tolik, miláčku. Dlužím ti toho mnohem víc.“

Než mohla požadovat další vysvětlení, došli k nim Fontaineovi a Sev je přivítal širokým úsměvem. „Můžete nám gratulovat jako první.“ Zvedl její levou ruku. Ohnivý diamant zazářil a rozhořel se vnitřním plamenem.
„Francesca právě souhlasila, že se za mě provdá.“

„Děláte si legraci.“ Nevíra a údiv převládly nad Tininým hněvem. „To je vtip?“
Kurt pozoroval Francesku s neskrývaným zájmem. „Je to tak náhlé.“
Vypadala tak omráčená, jako se cítila? Pravděpodobně. Nikdy nezvládala dobře překvapení. Už dávno se naučila, že překvapení znamenají něco nepříjemného… Například přestěhování se do nové náhradní rodiny.

„Já…“
„Je stále v šoku,“ řekl Sev s chápavým úsměvem. „Nevěděla, že to přijde.“
„Myslíte si, že tomu uvěřím?“ Tina zvýšila hlas. „Myslíte si, že uvěřím, že jste se do ní zamiloval?“

Sev k sobě přitiskl Francesku v ochranném objetí. „Proč je tak obtížné tomu uvěřit?“ Nepříjemný podtón zdůraznil otázku. „Považujete ji za někoho, kdo není schopen vzbudit lásku?“

„Právě naopak,“ odsekla Tina. Zvedla ruku, aby se dotkla Francesky, ale pak si uvědomila, co téměř udělala, a stáhla ruku zpátky. „Nevěřím vám, Dante. Ona je příliš nezkušená, aby pochopila, co děláte, ale já ne. Máte s ní milostný románek, abyste ji přetáhl od Timeless Heirlooms, protože je to naše nejlepší návrhářka. Víte naprosto dobře, že bez ní -“ Hlas se jí zlomil.

Teď to byl Kurt, kdo k sobě přitiskl svou manželku v ochranném objetí. „Ne, miláčku. Alespoň teď víme, co se děje.“
Francesce z očí proudily slzy. „Je mi to líto,“ zašeptala. „Nemáte ponětí, jak špatně se cítím.“
„Jen počkej nějakou dobu,“ řekla Tina, „a budeš se cítit o hodně hůře. Jediným důvodem, proč má s tebou románek, je, že chce snadněji převzít Timeless Heirlooms. Uvědomuješ si to, že?“

Francesca se nedokázala přimět odpovědět na otázku. Jak by mohla, když každé slovo, které Tina řekla, bylo pravdivé? Prsty se jí zaryly do Sevovy paže. Snažila se zadržet slzy. Potřebovala odejít. Hned. „Omluvíte mě?“

Uvolnila se ze Sevova objetí a prodrala se davem lidí. Potřebovala vzduch a čas, aby se uklidnila. Měla ráda Tinu i Kurta a chtěla velkou část své kariéry pracovat pro ně. Alespoň to byl její sen. Sev to vše změnil a obrátil jí život vzhůru nohama.

Pohlédla na zásnubní prsten, který jí zdobil prst. Nyní se snažil obnovit její vztah s Fontaineovými. Copak si neuvědomil, jak obtížné pro ni bude nosit ten prsten. Pro ni zásnubní prsten symbolizoval hlubokou lásku dvou lidí. Tento nádherný prsten nebyl nic než přetvářka. Nebyl skutečný.
 

Další články

čtenářů si právě čte tento článek


Akční letáky