Za deset minut přijeli k jeho rezidenci. „To je tvůj domov?“ Na Francesce bylo jasně vidět, že je zcela ohromena.
Řekl by, že velikost a velkolepost ji znervózňovaly. Když byl dítě, znervózňovalo ho to také. Toto sídlo bylo postaveno ve dvacátých letech dvacátého století. Jeho prarodiče ho koupili během vrcholného období firmy Dantes, když ještě společnost vedl Primo.

Sev nedávno zmodernizoval celý dům – vzal nezpracovaný diamant a dodal mu třpyt a lesk, jež si zasloužil. Ze vstupní haly vyšli po schodišti se zábradlím z tepaného železa do druhého patra, kde se nacházelo velké množství pokojů.

„Když mám hosty, zůstávám zde. Častěji však používám svůj byt na Nob Hill - je útulnější a příjemnější. Více vyhovuje mému vkusu.“ Nebyl schopen odolat touze dotknout se jí, a tak sklouzl rukou dolů po páteři a vedl ji do soukromé pracovny, kterou měl výhradně pro své použití. „To je můj oblíbený pokoj v domě.“

Když se Francesca rozhlédla, viditelně se uvolnila. Světlo pronikalo velkými okny, jež poskytovala neomezený výhled na záliv a ostrov Alcatraz. U dvou zdí stály mahagonové knihovny, které sahaly od podlahy ke stropu a byly přeplněné knihami. Zeď napravo od oken nabízela příjemný krb před nejpohodlnější pohovkou, již Sev měl. Použil elektronické ovládání plamene ohně a pokynul jí, aby se posadila.

Pobavilo ho, že byla obezřetná a sedla si tak daleko od něho, jak jí to jen polštáře na pohovce umožnily. „Dobře, nech mě, abych ti vše vysvětlil,“ začal.

Když jí vyprávěl o Primově vysvětlení situace, ve které se ocitli, zaujatě mu naslouchala. Na nic se neptala, dokud neskončil. „Řekl jsi, že tvá rodina již v minulosti prožívala tuto neovladatelnou touhu,“ řekla po chvíli. „Co tví bratři? Cítili něco podobného?“
„Já jsem první,“ odpověděl Sev.

Do jejího upřeného pohledu se vloudila ostražitost. „Tedy ty věříš, že něco takového existuje.“
„Ne, nemyslím si, že něco takového skutečně existuje.“ Sev tomu nevěřil, a to navzdory Primově snaze přesvědčit ho o pravdivosti rodinné legendy. „Domnívám se, že je to jen okouzlující příběh – jen příběh, ne realita.“

„Jak pak vysvětlíš to, co se nám stalo?“
Hodně o tom přemýšlel a rozhodl se, že bude věřit nejjednoduššímu možnému vysvětlení. „Není to nic jiného než touha. Když se jí dá čas, zeslábne.“
Ačkoli jeho vysvětlení přijala s předstíraným klidem, cítila silné znepokojení. „Ale co když je to něco více? Postihlo to někdy některou ženu z tvé rodiny?“

„Nerozumím ti. Jakou ženu?“
Udělala netrpělivý pohyb rukou. „Neměl žádný z Danteových mužů dcery? Zažila některá z Danteových žen tuto neovladatelnou touhu?“
Sev zavrtěl hlavou. „Pokud vím, tak v posledních generacích naší rodiny se narodila jen jediná dcera. Má sestřenice Gianna. Zde… Ukážu ti ji.“

Přešel od pohovky ke skupině fotek na malém stolku a zvedl velkou fotografii v prostém stříbrném rámečku, která ukazovala skupinový snímek všech Danteových. Uprostřed seděla Nonna a Primo. Sev, jeho rodiče a bratři stáli po Primově pravici, zatímco teta Elia a strýc Alessandro se svými čtyřmi dětmi stáli vedle Nonny. Podal obrázek Francesce, jež se k němu připojila. Ukázal na jedinou ženu své generace, nápadně půvabnou dívku se stejnou barvou pleti, jakou měl on.

„Jestliže byla Gia prokleta touto intenzivní a nekontrolovatelnou touhou, nikdy se o tom nezmínila.“
Opravdu zahlédl ve Francesčině výrazu záblesk smíchu? „Prokleta? Myslela jsem, že Primo to nazývá požehnáním.“
Nedokázal si pomoci. Nahnul se k ní a uchopil do dlaní její tvář. „Vnímáš to jako požehnání?“

Nedovolila mu, aby poznal, co si myslí, protože zavřela oči, a ukryla tak před ním své myšlenky. „Ne, to není požehnání. Je to komplikace, bez které bych mohla žít.“ Osvobodila se z jeho dotyku a znovu otevřela oči.
„A co další ženy? Ženy, jež jsou předmětem… požehnání Danteových mužů?“

„Jako Nonna a teta Elia?“
„Ano, jak tomu můžeme uniknout?“
Ukázal na obrázek svých rodičů. „Můj otec se snažil uniknout tak, že se oženil s někým jiným.“

Francesca zamrkala překvapením. „Tvá matka nebyla jeho předurčená nevěsta?“
Sev zavrtěl hlavou. „Krátce poté, co umřel, jsem objevil dopisy, které naznačovaly, že byl zamilovaný do jedné ze svých návrhářek, ale místo toho se oženil s mou matkou.“

„Proč se neoženil se ženou, již skutečně miloval?“ zeptala se váhavě. „Víš to?“
Sev pokrčil rameny. „Když jsem se na to zeptal Prima, přiznal, že matka měla neocenitelné kontakty v našem oboru. Byla to spíše obchodní dohoda než skutečné manželství. Nepřineslo jim to štěstí.“

„Co se pokazilo?“
Možná to způsobil náznak soucitu, který slyšel v jejím hlase, ale zjistil, že jí otevřel své nitro jako dosud žádné jiné ženě. „Žádné matčiny kontakty nedokázaly nahradit nedostatek otcova obchodního důvtipu.“ Prohlížel si fotku. Bože, vypadali tak mladí. Náhle si uvědomil, že na nich jsou jen o šest nebo sedm let starší, než byl on teď, kdy mu bylo třicet čtyři let. Vypadali odměřeně a nešťastně, ale nedokázal určit, kolik z toho se týkalo jejich manželství a kolik obchodních potíží. „Když umřeli při neštěstí na moři, byli na pokraji rozvodu.“

„A ty to dáváš za vinu tomuto rodinnému prokletí?“ zeptala se se zřetelnou nedůvěrou.
„Ne. Viním z toho nešťastnou náhodu.“ Nedokázal jí říci zbytek. Nedokázal se přestat vinit z toho, co se stalo těsně před otcovou smrtí a po ní. Tento pocit viny v sobě skrýval před okolím. „Právě jsem dostudoval univerzitu a den po jejich pohřbu jsem se postavil na otcovo místo do čela firmy. První rok jsem strávil snahou udržet Dantes nad vodou a posledních deset let usiluji o obnovu jeho bývalé slávy.“

„Je mi to líto.“ Vklouzla rukou do jeho a stiskla ji.
Pouto mezi nimi zintenzivnělo. Předtím to byl čistý sex, nebo tomu chtěl aspoň věřit. Nyní se k němu vplížila další emoce, kterou nechtěl analyzovat.
Zaváhala zlomek sekundy, než se přiznala: „Také jsem ztratila matku. Vím, jak bolestivé to pro tebe muselo být.“

To mohlo vysvětlit něco ze smutku, který viděl v jejích očích. „Kolik ti bylo?“ zeptal se.
„Pět,“ odpověděla úsečně a jasně tak dala najevo, že nemá zájem pokračovat v této konverzaci.
Sev však nemínil přestat, a proto naťukl téma opatrněji: „Pomohlo, že mí bratři a já jsme byli starší. Nicovi dost dlouho trvalo, než se s tím vyrovnal.

Naštěstí nám moc pomohli Primo a Nonna.“ Udělal pauzu. „Co ty? Oženil se tvůj otec znovu?“
„Mí rodiče spolu nežili,“ přiznala a vyhýbala se jeho pohledu. „Šla jsem do pěstounské péče.“
Proboha. „Copak ho úřady nekontaktovaly?“

„Nevěděli, kdo to je. Já jsem to zjistila až po dokončení univerzity, kdy jsem si najala detektiva, aby ho pro mě našel.“ Uchopila další fotografii, čímž jasně ukončila diskuzi o svých rodičích. Mírný úsměv zmírnil napětí, jež se jí zračilo ve tváři. „Primo a Nonna během jejich svatebního dne, předpokládám?“

„Utekli z domova kvůli sňatku a emigrovali do USA.“
Stará černobílá fotografie ukazovala dvojici oblečenou do svatebního oděvu. Vypadali neuvěřitelně mladě a nervózně. Stáli vedle sebe a drželi se za ruce. Fotograf je zachytil v nestřeženém okamžiku, když se chystali zaujmout formální pózu. Dívali se na sebe, jako by se vzájemně uklidňovali, a síla jejich lásky z nich doslova sálala.

„Nonna nechtěla té neovladatelné vášni uniknout, že?“
„Ne.“
Francesca vrátila fotografii na stůl a rázně pověděla: „Ale já ano.“ Přešla neklidně k oknu a odtud se na něho přes rameno podívala. Potom se k němu otočila. Sluneční světlo jí tančilo po zádech, ale výraz její tváře byl skryt ve stínu.

„Nezajímáš mě ty ani prokletí Danteových, ani románek s tebou. Chci jen, abych se mohla věnovat své kariéře. Žádné nežádoucí rozptylování nechci ani nepotřebuju.“ V jejím hlase slyšel napětí.
„Přál bych si, aby to bylo tak snadné. Abych tě dokázal nechat zmizet. Ale nedokážu to.“

Chtěl se jí dívat do očí a znát její myšlenky. Dotýkat se jí a obnovit fyzické spojení mezi nimi. Bez vědomého záměru se k ní připojil u okna. Okamžitě přejel dlaní přes její teplou hedvábnou kůži a zdálo se, že jeho svět je zase v pořádku.
„Proč nemůžu od tebe jen tak odejít a už nikdy se neohlédnout zpět?“ požadovala vysvětlení. Slyšel jí v hlase zmatek a touhu bojující se zdravým rozumem. Chápal, co cítí, protože to odráželo jeho vlastní reakci na jejich obtížnou situaci. „Proč se jen tak nemůžu vrátit k životu, který jsem si vybudovala?“

„Můžeš. Oba můžeme. V okamžiku, kdy tu touhu společně uhasíme.“
Sev vzal Francesku do náruče a přenesl ji k pohovce. Zamumlala slova protestu, když ji zasypával krk řadou drobných polibků. Svalili se na hebké polštáře, jež se přizpůsobily jejich spleteným tělům. Rozepnul knoflíky na její halence, a odhalil tak krajku, která halila její nádherná prsa.

Před dvěma nocemi ji viděl v měsíčním světle a myslel si, že je nemožné, aby vypadala úžasněji než tehdy, když byla ozdobena stíny stříbra a alabastru. Nyní však byly její vlasy a kůže ozářené slunečním zlatem a její krása mu vyrazila dech. Pomalu se k ní skláněl. Čím byl blíže, tím větší byl žár, jenž je spaloval. Dal jí mnoho slibů, které nesplnil, a tak zpola očekával, že ho odstrčí. Místo toho se z tohoto žáru těšila a vášnivě ho objímala.

Bylo to, jako by ho od té noci již neopustila. Znovu se vrhl na její ústa a lačně je pustošil. Sténala rozkoší. Ještě měli mezi sebou příliš mnoho oblečení, a tak si povolil kravatu a rozepnul několik prvních knoflíků na košili. Pak k ní obrátil svou pozornost a rozepnul sponu vpředu na podprsence. Polaskal obě její ňadra. Francesca dýchala horečnatě a přerývaně.
„Předpokládám, že se nyní pokusíme uhasit naši touhu,“ řekla zadýchaně.

„Ano.“ Možná se jim to během následujícího desetiletí nebo dvou desetiletí podaří. „Potřebuju být znovu v tobě.“
Vsunul koleno mezi její nohy. Vyhrnul nahoru lem sukně, a odhalil tak hladká krémově zbarvená stehna a dráždivý kousek žlutých kalhotek.

Nesmírně toužil prozkoumat vše, co leželo pod tím malým kouskem hedvábí. Vidět ty zlatavé kudrliny v slunečním světle. Pohyboval prstem podél vroubkovaného okraje kalhotek a laskal ji.
Francesca sténala a tento sytý hluboký zvuk se rozléhal místností. Znal tento zvuk, slyšel jej nesčetněkrát během společné noci. Existoval však ještě další zvuk, který chtěl a potřeboval slyšet. Toužil slyšet ten její výkřik, když vyvrcholila v jeho objetí.

Chvěla se pod jeho rukama, jež ji vášnivě hladily. Sev se již nedokázal ovládat ani jedinou další minutu. Potřeboval ji. Okamžitě. V jediném rychlém pohybu se pohnul, stáhl jí kalhotky a odhodil je. Pak si rychle rozepnul pásek a uvolnil kalhoty. Vytáhl ochranu, kterou před jejich setkáním prozíravě strčil do kapsy. Její ruce mu pomáhaly osvobodit se z omezujícího oblečení.

Nepamatoval si, kdy byl naposledy tak zoufalý touhou po ženě, že nedokázal vydržet, až dojdou do ložnice. Ale s Franceskou to bylo jiné… Na ničem nezáleželo kromě toho, aby ji nyní měl. Nadzvedl ji, vklouzl hluboko dovnitř a její nohy se sevřely kolem něho.

Jeho zasténání se smísilo s jejím a tlukot jejich srdcí se sjednotil. Dýchal přerývaně a slyšel její píseň Sirény, která signalizovala, že se dostává na nejvyšší z vrcholů. Připojil se tam k ní, volal její jméno a spojil se s ní tak těsně, až už nedokázal říci, kde její tělo končí a jeho začíná.

Pohybovali se v dokonalé harmonii, pokračovali ve vášnivém tanci, jejž začali během jejich první společné noci. Tempo se tentokrát zrychlilo a bylo prudší a nenasytnější. Stále se jí nedokázal nabažit, ne když se tak těsně sevřela kolem něho, nebo když jej vítala s radostnou bezstarostností. Když vyvrcholila, nedokázal se ani on držet zpátky a také dosáhl vrcholu.

Uběhly dlouhé minuty, aniž se pohnuli. Celou dobu ji svíral v náručí. Nakonec se nazdvihl na loktech a upřeně se na ni zadíval. Byla nádherná. Její tvář byla jemně zardělá vášní, ústa měla vlhká a nateklá od jeho polibků a oči se ztěžklými víčky byly ospalé.
„Nedokážu od tebe odejít, Francesko. A ani nechci.“

Zavřela oči a zasténala. „Neměla jsem souhlasit s tím, že s tebou půjdu na oběd. Mělo mi dojít, že zase skončíme stejně.“
Pomalu se odtáhl a vstal. Nabídl jí ruku, aby jí pomohl vstát z pohovky. Oblékla se. „Nedal jsem ti jinou možnost než jít se mnou na oběd. A nehodlám ti dát příležitost ani v budoucnosti.“

Pozorovala ho se znepokojením a potom se zeptala: „Kde je koupelna?“
Nasměroval ji tam a omluvil se, aby se taky upravil. Když se vrátil, našel ji zcela oblečenou a připravenou k odchodu. „Je tu něco, na co bych se tě chtěl zeptat,“ řekl jí. „Ve skutečnosti je to důvod, proč jsem tě pozval na oběd.“

Na rtech jí pohrával upřímný úsměv, který ho naplnil intenzivním potěšením. „To znamená, že jsi mě sem nepozval, abychom si mohli dopřát ten zápas na tvé pohovce?“
Pohlédl na ni se zábleskem veselí. „I když to bylo nádherné, nebyl to ten důvod.“ Přešel k ní. Nebyl schopný odolat pokušení, a tak jí vklouzl rukou do vlasů. Přitáhl si její tvář blíže a políbil ji rychlým hladovým polibkem, jejž mu bez zaváhání vracela. „Začni pracovat pro mě,“ nabídl jí, když se od sebe odtrhli.

Její oči byly plné ospalé vášně, a proto se domníval, že jeho nabídku hned nepochopila. Když si uvědomila, co řekl, vášeň nahradil úžas. „Pracovat pro tebe?“ zeptala se překvapeně.

„Můžu ti nabídnout mnohem lepší plat, než dostáváš v Timeless Heirlooms, a vlastní ateliér.“ Snažil se ji přesvědčit, o kolik toho pro ni může udělat více než Fontaineovi. „Můžu ti pomoci. Staneš se jednou z nejvyhledávanějších návrhářek na světě a nejlepší na tom bude, že nebudeme muset schovávat náš vztah před tvými zaměstnavateli.“

Rychle se uvolnila z jeho sevření a odstoupila od něho. „Ujasni mi to. Nabízíš mi práci, abychom mohli pokračovat v našem vztahu?“
„Samozřejmě ne.“ Upřímnost ho však donutila přiznat pravdu: „Dobře, částečně. Ale hlavně ti ji nabízím kvůli tomu, že jsi velmi dobrá návrhářka. Byli bychom šťastní, kdybychom tě měli.“

Její oči se zúžily. „A co se stane, až již nebudeme pod vlivem této neovladatelné touhy?“
Ta slova okamžitě vyprovokovala jeho úsměv. „Pod vlivem této vášnivé touhy?“

„Právě nyní rozhoduje dolní část tvého těla. Jakmile to ale přejde, budeš litovat jakéhokoli rozhodnutí, které jsi udělal. Skutečně si myslíš, že odhodím práci, již miluju, kvůli pozici u firmy Dantes, kde budu exmilenkou majitele? Jak dlouho myslíš, že to bude fungovat?“

Snažil se neurazit. Do doby před dvěma nocemi jeho hormony nikdy neovládaly a nenarušovaly jeho racionální uvažování. Přesto se domníval, že Francesca předpokládá, že se to děje často. Bylo to cena, kterou platil za své italské jméno. Lidé se domnívali, že u něho emoce převládají nad rozumem, což byl samozřejmě naprostý nesmysl.

„Co se týče rodinných obchodů, nedělám kompromisy kvůli nikomu a ničemu,“ prohlásil rozhodně. „Má nabídka je skutečná. Až náš poměr skončí, budeš mít stále práci a ta bude mnohem jistější než tvá budoucnost u Timeless Heirlooms.“
Nevěřila mu. „Děkuju, ale jsem šťastná u Fontaineových.“

„Dovolíš mi, abych ti alespoň udělal oficiální nabídku?“
Odmítla to rychlým zavrtěním hlavy. „Mám své důvody, proč chci zůstat u Timeless Heirlooms, a peníze to nejsou. Uvažuju o pracovním poměru na dobu neurčitou. Ve skutečnosti bych ho již měla, kdybych si nezničila pověst tím, že jsem s tebou strávila noc. Jediné štěstí je, že nikdo neví, že se jedná o tebe.“

Usilovně přemýšlel. „Můžeme být diskrétní. Nemusí to vědět…“
Přerušila ho rychlým zavrtěním hlavy. „Zapomeň na to. Takovou bláznivou chybu neudělám znovu ani nic, abych znovu ohrozila mou práci u Fontaineových. Takže je ti to jasné? Být s tebou by pro mě znamenalo vyhazov a má práce je důležitější než cokoli jiného.“ Podívala se letmo k pohovce, kde polštáře stále ukazovaly otisk jejich těl. „Dokonce ani toto není důležitější.“

„Francesko…“
Naznačila mu, aby mlčel. „Zapomeň na to, Seve. Souhlasila jsem, že se s tebou naposledy setkám. Myslím si, že kdybys se mnou souhlasil, byl by to báječný způsob, jak náš vztah zakončit. Náš krátký románek je nyní u konce a teď už skutečně musím jít.“ Zvedla svou kabelku a zavěsila si ji přes rameno. „Jestliže nepřijdu z oběda v přijatelnou dobu, budou mi klást otázky, na které nemůžu odpovědět.“

Bylo nesmyslné se o to přít. Lepší bude zjistit, co Nic a Lazz objevili o báječné slečně Sommersové. Pak zaujme silnější pozici a vytvoří si nový plán, jenž bude mít větší šanci na úspěch. Musí však být rychlý, než jeho hlava podlehne tomu hormonálnímu puči.
„Objednám taxi,“ řekl jen. „A zavolám ti tento týden.“

Slabě se na něho usmála. „To není nutné, nepočítej s ničím.“
Sledoval nádherné pohupování jejích boků, když opouštěla pokoj. Málem se mu kvůli tomu, co viděl, podlomila kolena. „Kčertu,“ zamumlal.
Během několika uplynulých hodin zjistil, že musí jednat rychle. Musí vyřešit problém s Timeless Heirlooms a také se snažit uhasit touhu, která spalovala jeho a Francesku.

Rozhodl se, že Francesku odláká od Fontaineových a přesvědčí ji, aby pracovala pro firmu Dantes. Pokusí se ji svést – ne sexem – ale finančními výhodami práce pro Dantes. Takový byl jeho záměr, než se osobně setkal s jedním nepopiratelným faktem. Faktem, kvůli němuž se jeho pečlivě připravené plány rozpadly na prach. Neexistoval způsob, jak by mohl v blízké budoucnosti udržet své ruce dál od ní. Okamžitě svůj plán změnil.

Chtěl ji nejen přetáhnout od Timeless Heirlooms, aby bylo pro Dantes snadnější tuto firmu získat, ale také chtěl dostat Francesku do své postele a držet ji tam, alespoň dokud tato spalující touha nevyhasne.