Smrtící tikot: Porucha hodin zabíjela?

Zdroj:

V historii bylo popsáno nesčetně případů, kdy se hodiny v místnosti, v níž někdo zemřel, zastavily ve stejnou chvíli, co daná osoba vydechla naposledy. Jak je to možné?

„Pitva prokázala, že se doba smrti shodovala s časem na zastavených hodinách, jež byly v místnosti, kde jsme našli našeho mrtvého prastrýce,“ zveřejnili nedávno britští ezoterici Ian a Ann Lloydovi, kteří se takzvaným jevem nekrangelie zabývají již řadu let. Ovšem až teď se k němu nechtěně dostali i ve velice osobním vztahu.

„Jedno z možných vysvětlení je to, že srdce zemřelého bylo přizpůsobeno tikotu hodin. Když se zastavily - ať už vinou poruchy, či špatného natažení, protože nejčastěji se jedná o pendlovky - dotloukl i tento životně důležitý orgán,“ domnívá se Ian Lloyd.

Svou tezi opírá také o praktické tvrzení, že zejména v domácnosti starých lidí je takovýto tikot velice hlasitý a často jde o jediný zvuk, jaký zde uslyšíte. Není se proto čemu divit, že dojde k podivné „smrtící“ synchronizaci.

Kdes mi nechal dědictví?

Zastavení hodin (ať už v domácnosti mrtvého, či někoho blízkého - ano, těchto případů je rovněž mnoho) v okamžiku, kdy dotyčná osoba zemře, je však jen jedna z mnoha podob nekrangelie.

„V globálu se totiž jedná o okultní jev, při němž se nebožtík nějakým způsobem projeví zpravidla příbuznému a podá mu zprávu o svém úmrtí, ale rovněž třeba jakousi informaci, kterou mu za života nestihl sdělit: komu odkazuje majetek, kdo nese vinu na jeho smrti, ale taky může varovat před hrozícím nebezpečím,“ upřesňuje Ian Lloyd.

A jak se ještě nekrangelie může projevovat? Z dálky můžete například v moment skonu slyšet hlas umírajícího, jeho oblíbenou hudbu či písničku nebo najednou narazit na jeho fotografii, o které jste ani nevěděli, že ji máte.

„A pak jsou věci, k nimž někdy dochází snad u každého, a to tak, že ve spánku uvidíte právě dotyčného. Někdy vám může i prostřednictvím snu něco sdělit, než odejde navěky, proto se vyplatí nadpřirozeným jevům naslouchat a nepovažovat je za výplody fantazie,“ doporučuje Ian Lloyd.

Ohlašovatelé smrti

Ve většině kultur panovala víra, že člověk má hodinu smrti dopředu přesně stanovenu. Ostatně lidé dodnes věří na mnoho pověr ohlašujících tento okamžik:

  • sny o černém psu, bílé koze, kalné vodě…
  • houkání sýčka, černá kočka přeběhnuvší přes cestu, žluva létající kolem domu, bučení dobytka či vrzání červotoče. Počet zakukání kukačky značil zbývající léta; do roka měl zemřít člověk, který poranil nebo zabil hada žijícího pod prahem domu.
  • padající hvězda, náhlé zhasnutí světla, zvlhlá sůl, padající omítka…
  • nalezení kříže v jablku rozkrojeném na Štědrý večer.

Další články

čtenářů si právě čte tento článek


Akční letáky