…anonymní…může být? Pro někoho hra, pro jiného naděje. Jak se pozná skutečnost, to snad nikdo neví. Jen čas ukáže.

Vousatý muž sedí v pokoji u svého počítače. Život se mu zdá šedivý. V kuchyni žena připravuje večeři a nevěnuje pozornost svému partnerovi. Ten jen vnímá zvuky vycházející z kuchyně. Nic zvláštního. Jako každý den, večeře, cinkání nádobí. Partnerská nuda, stereotyp.

V hlavě se zrodil nápad. Během chvilky si uveřejnil inzerát v rubrice „Vážná seznámení“. Jednoduchý, výstižný. Pousmál se. Teď bude čekat, kolik odpovědí dostane. Kolik opuštěných žen se chytne záchranného lana… Zvědavost a očekávání mu našeptávají, že má vyčkat.

A je tu žena a s ní večeře. Nebo obráceně? Přehodí si ledabyle ubrousek přes kolena a snad ani nevnímá chuť s láskou připravené večeře. Jeho mysl je někde jinde. Odsune talíř. Žena uklidí stůl. Znovu cinkání v kuchyni. Je sám. Sám v pokoji a ví, že tak to bude po zbytek večera. Tak jako včera, tak jako před rokem…

…blíží se půlnoc a on otvírá inzerát, který zvečera vložil. Překvapen čte několik odpovědí. Bez rozmyslu odpovídá. Odpověď je stejná pro všechny dámy. – Jsem sám, hledám partnerku navždy. Vypíná počítač a jde spát. Co bude dál, to neví. Až se probudí, rozmyslí se. Ale už teď cítí, že se v jeho životě cosi pohnulo, šeď ustupuje. Dokonce se těší na hru, kterou začal. On je ten hráč. Zda šikovný, to pozná. Tak začíná hra, která je bezpečná. Nemůže nic pokazit.

Další dny jsou plné očekávání a plánů. Něžně požádal všechny dámy o zaslání fotografie. Odpovědí přibývá. S úsměvem ukládá fotky všech žen a do diáře píše data a časy schůzek… Vida, nuda zmizela z jeho života. Každý týden schůzka s jednou ženou. To přeci nezabere tolik času a on se má na co těšit. Jeho ženě nepřipadá divné, že občas bývá déle v zaměstnání. Je to snadné.

Vždy se s novou přítelkyní poznali hned. Jako by ty ženy měly vepsáno ve tváři, že právě jeho hledají. Úsměv střídal další úsměv, pochopení jejich nelehkého údělu opuštěné ženy, to zabralo vždy. Dohodnutí další schůzky, což dalo ženám naději. Naděje, to je to, čím je zraňoval, aniž by si to uvědomoval. Bavil se, zaplňoval svůj čas. Jeho sebevědomí rostlo s počtem odpovědí na jeho inzerát. Teď už si mohl vybírat.

A vybíral. Dále chodil na schůzky, dál psal zamilované vzkazy. Jeho pýcha rostla. Ano, je to on, o kterého ženy bojují, chtějí s ním trávit čas.

Jednoho dne se však přihodilo něco zvláštního. Přišlo několik odpovědí se stejným textem, s jeho fotografií, kterou na oplátku rozesílal ženám z inzerátu. Jména byla neznámá. Nerozuměl tomu. Někde udělal chybu. Kde? Výsměšné vzkazy od cizích žen. Že by náhoda zasáhla tak daleko a několik žen se znalo a pochlubilo se svojí domnělou známostí? Ta myšlenka se zdá jako šílená. Dobrá tedy. Překoná svoji porážku.

Najednou se v hlavě vousatého muže zrodil nápad. Tato hra s city je už něco jako droga. Nechce a nemůže přeci přestat. Vždyť žen, hledajících partnery, je přeci spousta! Sedá k počítači a dává jiný inzerát: „Už nechci být sám.“ Ví, že nebude čekat, až se mu ženy ozvou. Bude si je vyhledávat sám.

Tak hra pokračuje. Žena dál připravuje teplé večeře a On se dál baví, dál roste jeho sebevědomí. Na každou schůzku se dál těší. Netuší, že jednou…setká se i se svojí ženou. Na inzerát v rubrice „Vážná seznámení“. Dohraje hru do konce?