S materiálním bohatstvím vždy lidé spojovali právo na osobní štěstí. Chudáci mohli být rádi, že vůbec přežívali ze dne na den. O jejich sňatcích rozhodovala vrchnost; ještě za první republiky se to týkalo třeba učitelek či důstojníků.

Manželství pak bylo velmi praktická instituce: v divoké džungli života se přece jen ve dvou lépe bojovalo. Nějaká láska hrála jen minimální roli, hlavní bylo předání genů do další generace.

Ať jen se Bůh mračí

Tak stále ještě žije většina lidí na této planetě. Manželství je ekonomický přístav a „chráněná dílna“ na odchov dětí. Z toho důvodu je třeba v relativně chudém islámském světě, kde mužům k ukončení manželství stačí třeba jen pouhé tři esemesky, rozvodovost nepoměrně nižší než na „osvíceném“ Západě.

Důvod je prostý – manžel by finančně neutáhl odškodnění (vyplacení věna) své ženy a pokud by v rodině už byly děti, stihlo by ho navíc opovržení okolí.

To u nás je trend opačný: polovina manželství (asi 30 000 ročně) končí před rozvodovým soudem. Že jsou ve většině z nich malé děti, to nikoho moc nevzrušuje.

Málokdo také vidí v rozvodu velké osobní selhání (natožpak společenskou prohru). Věci se berou „sportovně“: první podání nesedlo, byl tu přešlap, tak začneme znovu.

Na nepřípustnosti svévolného ukončení manželství se ovšem shodují všechna hlavní světová vyznání. „Co Bůh spojil, člověk nerozlučuj!“ praví křesťané. „Každý nechať nenávidí rozvod“, dodávají židé. A muslimové shrnují: „Boha nejvíce ze všeho, co je přípustné, pohoršuje rozvod.“

Jenže všechna náboženství nakonec rozvod přece jen připouštějí. Původně jen v případě nenaplnění reprodukčního účelu manželství – třeba vinou nemoci, neplodnosti, nevěry, příbuzenství apod. Pod vlivem moderní doby ale i svatí muži ustupují.

Rozvod je proto dnes dovolen také v Irsku či Španělsku, při existenci přísně stanovených okolností dokonce v Polsku. Z celé Evropy už zůstala bez možnosti ukončení manželství pouze Malta.

Dobrý rozvod je lepší?

Rozvody a rozluky dávno nejsou nicstigmatizujícího, vždyť je s úsměvem provozují i naši špičkoví politici. Lidová moudrost věcně konstatuje: „Dobrý rozvod je lepší než špatné manželství.“ Slib doživotní lásky, věrnosti a vzájemné podpory má velmi malou váhu.

„V mnoha případech jde u svatby spíš o záminku k oslavě s přáteli a rodinou, něco na úrovni kulatých narozenin,“ konstatuje psycholožka Jana Dvořáková.

„Ženy však hltají články o řadě manželství Liz Taylorové, muži zase závidí sérii vnadných chotí třeba Donaldu Trumpovi. Manželský svazek začíná být důležitý jen z hlediska dětí – pro oba jeho aktéry se stejně jako rozvod stává formalitou.

Na téma Rodina jako ekonomické zabezpečení výchovy potomstva, které v bohaté společnosti ztrácí na významu se ale už popsala spousta papíru, tady nic moc nového nenajdeme.“

Byznysmeni ovšem ve věci našli zlatý důl. K nám do Evropy tato vlna ještě tolik nedošla, ve Spojených státech už však existuje skutečný „rozvodový průmysl“. Nejde jen o notáře, kteří sepisují žaloby a smlouvy, či detektivní agentury sbírající důkazy o nevěře.

Své místo na slunci si vydobyly třeba cukrárny připravující symbolické rozvodové dorty: rozseknutá srdce, rozlomené figurky zamilovaných párů apod. (ideální příspěvek k rozvodovým večírkům, které začínají být stejně běžné jako svatební oslavy!).

Máte-li rádi symboly, uvítáte malou rakvičku na jeden či oba snubní prsteny. Když ji pohřbíte na místě, kde jste spolu byli nejšťastnější, vnitřně tím ukončíte vztah. Tedy aspoň podle reklam firem, jež rakvičky nabízejí.

Nebo dáte přednost figurce vúdú, kterou si omalujete do podoby bývalého partnera (partnerky) a úlevně do ní bodáte? Či „kytici“ z kaktusů a kopřiv?

Při dostatku času a peněz jsou tu ještě další možnosti. Co třeba exotická dovolená ve společnosti psychoanalytiků a podobných opuštěných srdcí? Spolu s nimi podstoupíte program „revitalizace“ osobnosti, jenž může vyústit v nový vztah.

Zvlášť pro ženy je tu terapie „obnovy panenství“. Tím se myslí především očista duše od jedovatých zplodin předešlého vztahu. Nikdo jim ale nebude bránit ani v podstoupení drobného chirurgického zákroku.

Nouze drží lidi pohromadě

Je to paradox, ale právě v časech hospodářských těžkostí, jako prožíváme teď, počet rozvodů klesá (zatímco počet sebevražd roste). Ve dvou se přece jen lépe čelí případné ztrátě zaměstnání, rostoucím úrokům z hypoték a podobným potížím.

„Hlavní důvod ale podle mě je klesající poptávka po některých typech nemovitostí,“ realisticky soudí realitní makléř David Kučera. „Manželé by dnes řadu bytů či domků prodali jen s takovou ztrátou, že by si pak těžko pořizovali dvě nová bydlení. Takže zůstávají spolu i poté, co jejich vztah přestal existovat.“

Než podáte žádost

  • V rozvodech jsou Češi světovou špičkou – stejně jako v pití piva (že by to souviselo?) Podle Eurostatu je na starém kontinentu předstihují pouze Litevci.
  • Až do roku 1950 byly v našich zákonech dva stupně rozloučení manželství. Při tom prvním došlo k rozvodu od stolu a lože, při němž ale manželství ještě formálně trvalo. Teprve rozluka znamenala konec a možnost znovu začít s někým jiným.
  • Některé zahraniční zákoníky znají podmínečný rozvod. Manželé se prostě rozejdou s tím, že právně jejich svazek pokračuje a oni se po čase sejdou k definitivnímu řešení.
  • Podobný princip je vlastně uplatněn rovněž u manželství na dobu zkušební či určitou. V některých muslimských zemích slouží pobožným mužům, aby mohli legálně provozovat intimní styky s cizími ženami třeba v době dlouhých obchodních cest. Odborníci však soudí, že svazek na zkoušku může být užitečný také v našich končinách. Většina mladých lidí ho ale – i když bez „papíru“ – stejně běžně provozuje.
  • Pokud jste důslední ochránci přírody, neměli byste se rozvádět. Tím se totiž jedna domácnost rozdělí na dvě (třebaže menší), vinou čehož třeba jen v USA za rok 2006 vzrostla spotřeba vody o 25 miliard hektolitrů a elektřiny o 82 miliard kilowatthodin. Stanete se spoluviníky globálního oteplování!
  • Stejně jako se tradičně pořádají svatební veletrhy, začínají se v posledních letech organizovat i rozvodové veletrhy. Ten nejblíže nám se odehrává ve Vídni.
  • V zemích Evropské unie se ročně rozvádí zhruba 170 000 párů s různou státní příslušností. Bruselu se dosud nepodařilo zavést pro ně jednotnou rozvodovou legislativu.
  • Před rozvodem můžete použít služeb mediátorů či vyjednávačů; ušetří vám spoustu stresů a tahanic při dělení péče o děti a majetek.
  • Podle zákona o registrovaném partnerství už byly v ČR rozvedeny i dva ženské páry a jeden mužský.