Co to ale v argonem naplněné vitríně z neprůstřelného skla vlastně obdivovali? O tom se vedou dohady už déle než 100 let.

Poprvé se sice pozoruhodný objekt prokazatelně objevil už (až) v 16. století, od té doby to ale byl jen předmět bezvýhradné víry a uctívání.

Byla tedy podoba Ježíše na plátno namalována? Výzkum neprokázal přítomnost žádné barvy, obraz jako by vznikl ožehnutím vláken. Svědčí o tom i fakt, že se nesmývá žádným z vyzkoušených 25 rozpouštědel.

Může snad jít o fotografii, dokonce možná o celotělový autoportrét geniálního Leonarda da Vinciho? Opět ale nebyly nalezeny chemikálie, které by umělec potřeboval k výrobě svého obřího obrazu.

Zkoušely se i další možnosti: třeba že dílo bylo vytvořeno z uhlíkového prachu na rovné podložce, na niž pak autor přiložil plátno a zatížil; prach se měl do tkaniny postupně „zažrat“ a vytvořit obraz.

Nebo že artefakt vznikl jako batika – do látky se zabalil člověk natřený barvou. Či snad byl obraz do textilie otištěn z basreliéfu Ježíšova těla?

Jde o práci chemických sloučenin, které se uvolňují z rozkládajícího se lidského organismu a narušují vlákna celulózy v tkanině? Opravdu z negativu obrazu na plátně loni vatikánská historička Barbara Frale vyčetla „pohřební nápis Ježíše Nazaretského“?

To dílo by člověk nezvládl

Podobných teorií je ještě řada, žádná z nich se ale dosud bezezbytku neosvědčila, což je příčina toho, proč miliony lidí věří v pravost Turínského plátna.

„Jde o záležitost našimi smysly a vědeckými metodami nezměřitelnou – ekvivalent zázraku,“ shrnuje třeba známý biblista Olivier Baumier.

To ale církev nerada slyší. Její oficiální stanovisko k plátnu je totiž víceméně neutrální. Jeho pravost přímo neuznává, avšak Ježíšovu podobu z něj používá na své Medaili Svaté tváře.

V roce 2000 kardinál Joseph Ratzinger, nynější papež Benedikt XVI., napsal: „Jde o mysteriózní obraz, který by lidská ruka nedokázala vytvořit.“

Zatím mu nelze oponovat – záhadný artefakt věda neumí vysvětlit. Experti všeho druhu ovšem stojí v Turíně ve frontě a nabízejí nové testy. Majitel plátna – svatý stolec – však v dohledné době žádné povolení k testování neudělí…

Historie plátna

Koho vlastně plátno zobrazuje a jak vzniklo, to zůstává i přes veškeré vědecké testy stále záhadou.

  • 33 n. l. Zastánci teorie o pravosti plátna soudí, že jde o takzvaný Mandylion z Edessy, který údajně dostal král Edessy (nyní Urfa v Turecku) jako dar.
  • 944 Plátno bylo přeneseno do Konstantinopole (Istanbul).
  • 1204 Během 4. křížové výpravy se plátno ztrácí.
  • 1452 Opět se objevuje jako dar pro savojskou královskou dynastii.
  • 1532 Těsně uniká zničení při požáru, jeptišky záplatují poškozená místa.
  • 1578 Přeneseno do Turína, tam později uloženo v kapli u katedrály.
  • 1898 Fotograf Secondo Pia pořizuje první snímky Turínského plátna.
  • 1973 První vědecké zkoumání. Při něm je zjištěno, že plátno obsahuje pyly z rostlin, které rostou pouze v Izraeli a Turecku.
  • 1978 Rentgenové snímky a další testy – vznik obrazu se ale nepodařilo vysvětlit.
  • 1989 Radiokarbonové zkoušky prokazují, že předložený vzorek plátna pochází ze středověku.
  • 2005 Objevuje se názor, podle něhož zkoumaný vzorek pochází ze záplaty a neprokazuje skutečné stáří plátna.

Jak plátno „číst“

  • Lněná tkanina je dlouhá 4,36 metru a široká 1,1 metru.
  • Nese otisk těla muže, vysokého asi 1,8 metru. Muž má plnovous a vlasy až na ramena.
  • Rudohnědé skvrny mají být z krvácejících ran. Odpovídají ranám z ukřižování.