Rebecca Wintersová: Italská aférka - 9. kapitola

Rebecca Wintersová: Italská aférka - 1. kapitola
Rebecca Wintersová: Italská aférka - 1. kapitola
Zdroj: Isifa.com

Když se Massimo stane novým tatínkem svému osiřelému synovci Nickymu, potřebuje pomoc. Proto mu připadá jako dobrý nápad vzít s nimi do Itálie i Nickyho krásnou tetu jako chůvu… Julii tento neodolatelný muž od prvního setkání velmi přitahuje. Kouzelná atmosféra italského městečka a dny strávené v jeho přítomnosti brzy prolomí její zábrany a láska na sebe nenechá dlouho čekat.

Julii by nikdy ani nenapadlo, že by sem přijel.
„Rád tě vidím.“ Jeho hlas zněl zastřeně.
Přijel, aby se ji pokusil rozmluvit svatbu? Možná mu její otec o tom řekl. Ale myslela si, že Brent o ničem neví.
Jeho krátce střižené pískově žluté vlasy jí byly tak důvěrně známé, že pocítila bodnutí vzpomínek, které pohled na něj vyvolal. Ale to bylo všechno. Pokud měla být upřímná, nemohla se k němu již chovat stejně jako dřív. Už nikdy více.

Upřeně se na ni díval oříškovýma očima plnýma bolesti. Doteď si neuvědomovala, jak „americky“ vypadá. Právě zařízení této vyzdobené italské vily způsobilo, že v bílé formální košili a modrém obleku tu působil poněkud nepatřičně. „Ať už jsem vítaný nebo ne, musel jsem přijít. Musíme si promluvit, ale ne tady. Vyjela by sis se mnou?“
Lia neřekla nic z toho, co měla na jazyku, ale její oči mluvily naprosto jednoznačně. Massimo bude brzy doma a rozhodně nečeká, že tady Brenta najde.

Pomyšlení na Massima ji pobídlo k rozhodnutí.
„Jen si vezmu kabelku a hned budu dole.“
Zdálo se, že se mu ulevilo. Zřejmě čekal, že ho Julie odmítne. „Počkám na tebe v autě.“
Přikývla a pak se otočila k Lie. „Otec se právě stará o Nickyho. Řekněte mým rodičům, že budu zpátky za několik minut.“

Julie spěchala nahoru do své ložnice. Nemohla uvěřit, že sem Brent skutečně přiletěl. Nebyl ochotný vydávat své peníze jen tak. Aby zaplatil letenku, musel určitě sáhnout na své úspory. Nemohla ho ignorovat, když tohle udělal.
Vytratila se z vily, aniž by ji rodiče uviděli. Ne že by na tom záleželo. Nemíchali by se do toho, ale Julie byla ráda, že nemusí nic vysvětlovat. Na to bude čas později.

Když vyšla na nádvoří, otevřel jí dveře. Chtěla nastoupit, ale Brent ji objal a přitáhl si ji blíž. Chvěl se.
„Byl jsem takový hlupák, Julie.“ Chystal se ji políbit.
„Prosím ne.“
Odtáhla se od něj. Přestože byla v jeho náručí mnohokrát, nevěděla, že dokáže být tak citlivý. Uvědomila si, že sem přijel jen proto, aby mohl být s ní. Částečně jí lichotilo, že se jí nevzdal tak snadno, ale jak mu už řekla předtím, než opustila Sonomu, nikdy by to nezvládli.
Přesto přiletěl. Mohla mu dát několik dalších minut, ale v dálce slyšela vrčení přibližující se helikoptéry. Nechtěla, aby je Massimo viděl.

„Necelé čtyři kilometry odtud je vila otevřená veřejnosti. Můžeme si tam promluvit na parkovišti.“
U zmíněné vily zaparkoval vedle dalších aut.
„Julie -“ Obrátil se k ní se slzami v očích. „Když jsi neodpovídala na telefonáty, zavolal jsem tvému otci, ale nezastihl jsem ho. Pak jsem zkoušel volat tvé matce. Chtěl jsem ji požádat o adresu, abych sem za tebou mohl přijet. Ale tvůj otčím mi oznámil, že odjela do Itálie na tvou svatbu.“

Tak takhle se dozvěděl, kam má přijet.
Brent zavrtěl hlavou. „To mě položilo.“
Ji to také položilo. Nic se nezdálo doopravdy skutečné.
„Já vím, že to děláš jedině pro Nickyho dobro, ale nemiluješ Nickyho strýce. Nemohla bys!“

V tom se Brent mýlil.
„Kdybych šel na pohřeb a neudělal tak největší chybu svého života, ty a já bychom se vzali. Slyšíš, co říkám, Julie? Odvolej to a vezmi si mě. Miluju tě. Pomůžu ti vychovávat Nickyho.“
Správná slova řečená špatným mužem.

Sevřel jí ruce. „Když jsi mi řekla, že mu chceš být matkou, bál jsem se, že by stál Nicky mezi námi. Cítil jsem se, jako by všechny moje sny na společnou budoucnost byly zničené.“
„Já vím. Byl to ten nejčernější moment mého života.“
„Byl jsem hlupák, který myslel jenom na sebe, ale změnil jsem se. Ještě pro nás není příliš pozdě.“
„Bojím se, že je.“

„Řekni mi jeden dobrý důvod proč.“
Několika slovy mu vysvětlila Shawnovu a Pietřinu závěť. „Tak vidíš, musím zůstat v Bellagiu, jestli se chci o něj starat. A kdybych si nevzala Massima, vypadalo by to divně.“
„Najdu si práci v Miláně a přestěhuju se sem. Vezmeme se a ty se můžeš starat o Nickyho. Budu jeho další strýček.“

„Ne, Brente.“
„Jsi jako kamenná zeď. Nemůžu se přes tebe dostat. Chybělas mi! Už to budou týdny od doby, kdy jsme naposledy byli spolu. Řekni, že jsem ti taky chyběl.“
Povzdechla si. Kdysi ho svým způsobem milovala, ale i když to bylo méně než měsíc, zdálo se to být tak dávno.
Vůbec se nebyla šťastná, že ho znovu vidí. Aby si ho mohla vzít, musela by ho milovat tolik, že by si ani nedokázala představit, že by byli od sebou odloučení. Musela by se cítit stejně, jak se cítila s Massimem. Když pomyslela, jak rychle Nickyho strýc vytlačil myšlenky na jakéhokoliv dalšího muže, byla vystrašená silou svých pocitů.

„Změnila ses,“ zamumlal.
„Bohužel Shawnova a Pietřina smrt mě změnila.“
„Samozřejmě, ale já mluvím o tobě, ženě, do které jsem se zamiloval. Jsi jiná.“ Hluboce vydechl. „Něco k tomu muži cítíš, že?“
Nevěděla, jak by Massima nejlépe popsala. Hledala vhodná slova.

„On je mimořádná lidská bytost.“
„Bože, myslím, že pro tebe znamená mnohem víc.“
Brent se začínal chovat a vyjadřovat stejně jako ten starý Brent. Chápala to, nikomu se nelíbí být odmítnutý. Bylo to zraňující.
„Je mi to líto, Brente.“

„Mně taky.“
„Jsem pryč už dlouho. Odvez mě, prosím, zpátky do vily.“
„Než tě tvůj snoubenec přijde hledat?“ zeptal se bojovně.
„To jsem neřekla.“
„Nemusela jsi. Je jako duch mezi námi od chvíle, kdy jsem tě uviděl ve vstupní hale.“

S těmi napůl zlomenými a napůl hořkými slovy nastartoval. Massimo právě prožil den v pekle. Kdyby nevěděl, že se vrátí domů k Nickymu a Julii, nevydržel by to. Dělalo se mu z toho na nic.
Osprchoval se a vydal se hledat Julii. Její rodiče bydleli ve vile, a tak mohli trávit s Nickym veškerý svůj čas. To Massimovi vyhovovalo. Plánoval vzít jejich dceru večer ven.
Potřeboval s ní něco probrat ještě před svatebním obřadem a říci jí o něčem velmi důležitém v jejich budoucnosti.

Lia ho potkala na schodech. „Právě jsem vás hledala.“
Byla s jeho rodinou už mnoho let, takže poznal, když ji něco trápilo. „Je Nicky v pořádku?“
„Ano. Je s dědečkem na zahradě.“
„Tak co se děje?“

„Jde o signorinu Marchantovou.“
Co teď? „Pokračuj.“
„Není tady.“
Zvuk té věty se mu nelíbil. „Kde je?“
„Signor Walton přijel a ona s ním odjela v jeho autě.“
Massimo se zapotácel. Její bývalý sem doopravdy přijel?

„Nevíš, jestli ho čekala?“
Jeho hospodyně zvedla ruce. „To nemůžu říct, ale vypadala překvapeně.“
A šťastně? Rozhodl se, že na tohle se nezeptá. Odpověď by se mu nemusela líbit.
„Nenapadá vás, kam jeli?“
„Ne.“

Viděl, jak se jeho plány na večer rozplývají. Několik černých myšlenek mu vstoupilo do mysli. Zřejmě se nakonec rozhodla ke svému bývalému příteli vrátit. Přiletěl za ní až sem. To nejspíš znamenalo, že doufal, že jejich svatbu překazí.
Záleží na tom, jak přesvědčivý dokáže signor Walton být. Může to trvat hodiny, než se Julie vrátí. Raději nechtěl přemýšlet o tom, že je právě s mužem, kterého si kdysi chtěla vzít.

I kdyby měla Lia pravdu a jeho příjezd do vily byl nečekaný, šla s ním pryč docela ochotně. Žádný muž by tolik nezměnil své zvyky, kdyby ji nechtěl zpátky. A ona to věděla! Zřejmě podvědomě na tento okamžik čekala.
Nemohl si pomoci, ale zajímalo ho, jak dlouho si ti dva byli blízcí. Očividně dost dlouho na to, aby se jí nevzdal bez boje.
Uvědomoval si, že on sám na ni ještě nemá právo.

Co mínil tím „ještě“?
Sice se svatbou souhlasila, ale taky udělala jasno, že se v jejich osobním vztahu nic nezmění. Chtěla zůstat svobodná, i když se stanou mužem a ženou.
Podle Julie to byl jen účelový sňatek. Oba se mohou věnovat vlastním touhám, pokud budou diskrétní.
S podmínkami souhlasil, aby získal její ano, ale věděl, že když na to přijde, nebude schopný s nimi žít.

Neklidný jako panter zavřený v kleci si šel do kuchyně pro šálek kávy. I když by potřeboval něco mnohem silnějšího, musel pamatovat, že jsou v domě hosté. A Nicky, který si zaslouží to nejlepší, co mu Massimo může dát.
Uvědomil si, že tady nemůže zůstat a vztekat se natrvalo. Zamířil na terasu, která byla v tomhle ročním období nejpříjemnějším místem.
Když se blížil na konec haly, zahlédl koutkem oka pohyb. Srdce mu poskočilo, když spatřil vejít předními dveřmi Julii. Přesunul se blíž.

„Dobrý večer.“
Slyšel, jak se překvapeně nadechla. „J-já jsem si nevšimla, že tam stojíš.“
A přála si, aby nestál?
To by bylo velmi zlé, protože si na jeho přítomnost bude muset zvyknout.
„Slyšel jsem, že tvůj bývalý přítel přijel do Bellagia.“

„Ano.“ Uhladila si pramínek blonďatých vlasů za ucho. „Vůbec jsem to nečekala.“
Věřil jí. Jedna věc, kterou si byl jistý, byla Juliina pravdomluvnost.
Obvykle si rty zdůraznila rtěnkou. Jestli s nějakou odešla, teď byla pryč. Myšlenka, že ji políbil jiný muž, způsobila, že se Massimo cítil, jako by ho někdo praštil do žaludku. Odpověděla svému dřívějšímu milenci se stejnou dychtivostí?
„Proč jsi ho nepozvala dovnitř?“

Jemně se začervenala. Jasný důkaz, že ona a Brent Walton si vyměnili víc než jen slova. Vzal ji do hotelu, kde se mohli pomilovat? Byla pryč dost dlouho!
Massimo by rád věděl, jestli když odcházela, měla vlasy stažené jako obvykle do ohonu. Teď je měla rozpuštěné. Zasténal při představě, že se prsty toho druhého muže proplétaly v tom zlatém hedvábí.
„Brent nechtěl obtěžovat.“
Ne. Jenom ji chtěl zpátky.

„Tohle bude tvůj domov, Julie. Můžeš si žít svůj život, jak chceš.“
Dal jí příležitost, aby mu po tom všem mohla říct, že si ho nemůže vzít. Ne že by ji nechal odejít, ale mohl alespoň předstírat, že je civilizovaný muž.
„Děkuju ti.“
Ta uhlazenost už musí skončit. „Je stále venku?“
Její modré oči znatelně ztmavly. „Ne.“

„Čekáš ho později.“
„Ne. Odjel.“
Řekla kouzelné slovo, ale potřeboval jistotu. „Do zítřka?“
Podívala se stranou. „Brent nevěděl, žes byl ustanovený Nickyho opatrovníkem. Teď už chápe, že dítě musí zůstat tady, a proto je navždy pryč z mého života.“

Tu poslední větu řekla velmi tiše.
„Nicky už spí?“ zeptala se.
„Ne. Dnes v noci je tepleji než obvykle. Lia říká, že tvůj otec je s ním venku. Díky tomu můžeme spolu strávit nějaký čas. Pojď.“
V obavách se mu vyhnula pohledem. Normálně by ji nenutil, ale chtěl s ní být o samotě.
„Kam?“

„Na vyjížďku. Něco spolu musíme probrat.“
„Tvoje auto ještě není zpátky ze servisu.“
„Vezmeme si stejšn.“
Hrála si s lemem světle modré halenky. „Možná bychom neměli opouštět Nickyho.“
Massimo se na ni nedůvěřivě zadíval. „Slyšíš ho plakat?“

„Ne.“
„Tak nehas, co tě nepálí.“
Aniž by jí dal čas se znovu rozmyslet, vedl ji ven z domu a kolem rohu, kde Guido zaparkoval jejich druhé auto. Když jí pomáhal nasednout, obdivoval její hezky tvarované nohy. Jel po silnici, která vedla k soukromému přístavišti.
„Nevěděla jsem, že jedeme na loď.“ Od chvíle, kdy opustili dům, promluvila poprvé. Vypadalo to, že se jí ten nápad vůbec nelíbí.
„Noc je jeden z nejlepších okamžiků, kdy bys měla vidět jezero. Teplota je teď dokonalá.“

„Nicky nás bude postrádat, Massimo.“
„Tím jsem si jistý, ale oba si potřebujeme oddechnout. Staráme se o něj nonstop skoro měsíc. Včera tvoje matka naznačila, že chce s Nickym strávit večer. Myslel jsem, že bychom jí to dnes umožnili. Navíc je tam tvůj otec a pomůže jí.“
S touto poznámkou vystoupil z auta. Obešel ho, aby otevřel Julii dveře, ale byla rychlejší než on. Dávala najevo, že chce být sama. Massimo se rozhodl vyjít jí vstříc a nechal ji, aby dorazila k lodi před ním.

Aby se dostala na palubu, musela si zvednout sukni. Vrhl na ni postranní pohled a užíval si výhledu na její ženské nohy.
Sledoval ji pohledem až k sedátku na zádi. Uvědomil se, že je to nejvzdálenější místo od kormidla, a napůl se usmál. Vybrala si to nejbezpečnější místo na lodi, aby se mu vyhnula.

Odstrčil loď od mola a skočil na palubu. „V sedadle vedle tebe je záchranná vesta. Udělej mi radost a obleč si ji.“
Splnila jeho žádost. Po deseti minutách jejich noční plavby se k němu připojila na přídi. Byli skoro u ostrova.
„Pobřeží jezera vypadá jako hromada diamantů spojených diamantovými řetězy.“ Její pohled se přesunul k němu. „To je podívaná, kterou by měl aspoň jednou v životě vidět každý.“

Pohled na její profil s vlasy vlajícími kolem obličeje způsobil, že se mu zadrhl dech v hrdle. „To zní skoro smutně.“
„Myslela jsem na Pietru. Když si vzala Shawna, nemyslela si, že nebude -“ Zbytek už neuslyšel. Pouze tichý vzlyk. „Promiň.“
Ušklíbl se: „Za co? Taky znám tyhle zvláštní okamžiky.“
Otřela si oči. „Jak ses měl dneska v práci?“

To byl typ otázky, který žena pokládá svému manželovi po dni odloučení. V Juliině případě usoudil, že záměrně směřuje hovor jinam, aby nemusela mluvit o muži, který dnes za ní přiletěl.
„Opravdu to chceš vědět?“
Podívala se na něj zpříma. „Myslíš, že nechci?“ odsekla. „Ať se ti stane cokoliv, nevyhnutelně to působí na mne a Nickyho. Nenávidím tajemství. Po té zkušenosti s Vigem už nikdy nechci být v nejistotě.“

Massimo vypnul motor a spustil kotvu. Obrátil se k ní. „Situace v Di Rocche je horší, než jsem si myslel.“ Zamračila se. „Asi před třemi lety se ze společnosti začaly ztrácet peníze. V té době jsem byl viceprezidentem a staral jsem se o vklady a zisky. Věděl jsem, že obchod roste. Problém musel být někde jinde. Potají jsem začal nahlížet do účtů a našel jsem určité nesrovnalosti, které vedly k nákladovému oddělení, které vede Sansone. Měl jsem určitá podezření. Časem jsem zjistil, že on je tím viníkem, ale potřeboval jsem důkaz. Ale abych ten důkaz získal, musel bych ho nechat prověřit.“

„To je vážné,“ zamumlala.
Massimo přikývl. „Nepřátelství mého bratrance k mé osobě je velmi známé, ale nemyslel jsem si, že by šel tak daleko, aby okrádal společnost svého vlastního otce. Nevím, jestli ho hnala pouhá chamtivost nebo pomsta.“
Naklonila hlavu na stranu. „Proč pomsta?“

„Oplatil tak mému strýci, že udělal viceprezidentem mě a ne jeho.“
„Je zvrácený.“
Julie nevěděla ani polovinu. „Vztahy v rodině byly vždycky napjaté. Věděl jsem, že jestli s tím, co jsem objevil, půjdu za strýcem, mohlo by další pátrání ukázat, že jsou do toho zapojeni i ostatní bratranci.“
„Ty si myslíš, že jsou také vinní?“

„Nejsem si jistý. A abych byl upřímný, ani jsem to nechtěl vědět. Rozhodl jsem se, že natrvalo opustím Itálii, a nechal jsem strýce, aby časem došel ke svým vlastním závěrům, aniž bych v tom hrál roli. Věděl jsem, že svým odchodem riskuji. Když přišel čas na sekání hlav, Sansone už zasel semínko viny mým směrem. Jistě, Pietřina vůle změnila historii. Vrátil jsem se, přestože jsem ve firmě podezřelý. Můj strýc byl donucen snížit počet zaměstnanců. Oddaní zaměstnanci ztratili svou práci. Sansone udělal, co mohl, aby ze mě udělal obětního beránka.“

„To je absurdní! Tvůj strýc tě přivítal jako vítěze.“
Možná stále myslela na muže, který ji před chvílí držel v náručí, ale Massimo byl potěšený její obranou.
„Strýc Aldo je moudrý muž a nejspíš ví, proč jsem odjel, ale je příliš zraněný a příliš pyšný, aby přiznal, že chybovaly jeho vlastní děti. Udělal ze mě výkonného ředitele v naději, že budu Sansoneho kontrolovat a že mu pravděpodobně zabráním udělat v budoucnu víc škody, aniž bych ho odhalil.“

Zachmuřila se. „To vyžaduje obrovskou zodpovědnost.“
„Sansonea tohle nezastaví.“
„Co by udělal, kdybys dostal tu nejvyšší pozici?“
„Na tohle nemám odpověď.“
„No, myslím, že bys tady neměl zůstávat, abys to zjistil.“

Adrenalin mu zaplavil krevní oběh. „Co tím myslíš.“
„Řekl jsi někdy Pietře o svých podezřeních?“
„Ne, nechtěl jsem, aby to věděla.“
„Pak si myslím, že bys měl zapomenout na to, že bys Nickyho seznámil s jeho italskou stránkou. Nechtěla by to po tobě, kdyby věděla, cos odhalil. Přiznej, že tvoje touha splnit její přání je jediný důvod, proč jsi sem Nickyho vzal.“

Její instinkty byly zvláštní. Zvedl hlavu. „Z velké části to tak je.“
„Je Seraphina ten zbytek? Naznačila někdy, že s tebou pojede do Střední Ameriky nebo se tam k tobě připojí?“
Upřeně se jí díval do očí. „Ano, ale věděl jsem, že by nevydržela ani den. Ona je člověk, kterého vy Američani nazýváte V.I.P. s vysokými nároky.“
Massimo slyšel, jak jí pracuje mysl. „Pak bys měl tento horký výbušný kotel opustit a vzít Nickyho pryč, dokud se nestane mužem. Pak mu řekneš pravdu a necháš ho, ať se rozhodne, co chce udělat se svým dědictvím.“

Massimo našpulil rty. „To je velmi lákavá myšlenka. Naznačuješ, že se vrátíme do Sonomy? Tvůj otec ještě čeká, až najde správného nájemníka.“
„Ne. Jsi archeolog a máš před sebou hodně práce. Musíš se co nejdříve vrátit do Cancuénu. Lia mi řekla, že tě kolegové neustále shánějí.“
Julie a jeho hospodyně se za tu krátkou dobu velmi sblížily. To byl vzácný případ. Lia mnoha lidem nedůvěřovala.
„Pro případ, že jsi zapomněla, mám synovce.“

„Nikdo z nich nemá děti?“
„Několik.“
„Nežijí u naleziště?“
„Jeden pár ano.“
„Tedy?“

Studoval ji přivřenýma očima. „Tos myslela vážně, že bys se mnou a Nickym žila v džungli.“
„Ano, myslela.“
Neuvěřitelné.
„A stále to tak myslíš?“

Přikývla. „Nevěřím, že by život tady mohl udělat tebe nebo Nickyho šťastnými. Pokud je to možné, každý by měl mít možnost dělat to, k čemu byl předurčen.“
Neschopný se krotit ji uchopil za předloktí a přitáhl si ji k sobě. „K čemu si myslíš, žes byla předurčena ty?“ Cítil strach, který jí otřásal.
„Kdyby ses mě zeptal před tou nehodou, nedokázala bych ti odpovědět. Ale teď – jak se zdá, je moje budoucnost svázaná s Nickym. Možná při jeho výchově narazím na svou životní práci.“

Otřel své rty o její. „Možná tě změníme na archeoložku.“
„Možná. Jaké je to v Cancuénu?“
„Pojďme dolů, tam je to pohodlnější, a já ti budu vyprávět.“
„Raději bych zůstala tady.“

Hladil ji na krku. „Chci tě jen na malou chvilku držet. Máš vůbec ponětí, jak jsi překrásná?“
„Neříkej mi takové věci, Massimo.“
„Proč? Připustila jsi, že jsem muž plný života a síly.“
„To není ten problém. Máme dohodu.“

„Ano, máme. Souhlasili jsme, že si můžeme plnit vlastní touhy, pokud budeme diskrétní. Fakt, že jsme na ostrově Comacina sami, tuto podmínku splňuje.“
Cítil její nepravidelný dech a přitáhl si její obličej blíž. „Tenkrát v noci jsme se utěšili navzájem. Ta dnešní je jiná. Chci tě políbit; musím tě políbit, jinak se zblázním.“
„Chybí ti přítelkyně, kterou jsi nechal v Guatemale. Jestli se chceš opravdu vrátit do džungle, pak jistě můžeš počkat.“

„V tom se mýlíš,“ zašeptal chraptivě a ústy překryl ta její.
Zvuk podobný zasténání jí unikl z hrdla. To podnítilo jeho žádostivost, kterou se neúspěšně pokoušel potlačit.
„Chutnáš božsky, víš to?“ Hlad po ní se vymkl jeho kontrole. Hltal její ústa. Její kůže, vlasy, všechno na ní ho opíjelo.
Možná byla toho večera se svým bývalým milencem, ale její odpověď projevovala touhu, která vyjadřovala, že žádný jiný muž pro něj nepředstavuje v tomto okamžiku hrozbu. Nic víc nepotřeboval vědět. Zvedl ji do náručí. Dotek jejího tepla ho rozpálil. Jakmile dorazili do matně osvětlené ložnice v podpalubí, celé jeho tělo se chvělo potřebami, které nevědomky vyvolala.

Lehl si k ní na postel. „Chci tě, Julie.“ Laskal prsty zlatavé hedvábí. „Nemáš ani ponětí, jak moc.“ Ústy ji znovu vysával. „Chci se s tebou milovat celou noc.“
Převrátil se s ní na záda. Hladil ji po zádech a bocích, až se z toho celá chvěla vzrušením.
„Byla to tvá odpověď?“ zeptal se.
„Můžu ti nejdříve položit otázku?“ požádala rozechvěle.
Vtiskl polibek do koutku jejích svůdných úst. „Co je to?“

„Už ses vyrovnal s opuštěním Itálie?“
Jeho ruce se zastavily na jemných pažích, které hladil. To nebyla prázdná otázka. „Proč?“
„Protože jestli ano, tak není důvod, abychom se my dva brali.“

„Svatba se nekoná.“
Dvě hlavy se otočily Juliiným směrem, když vešla do dětského pokoje. Její rodiče stáli každý na jedné straně postýlky.
„Hádám, že se nemusíme ptát, jak ses dnes večer měla,“ řekl její otec.
Obočí matky se zvedlo. „Určitě ne kvůli Brentovi.“

Julie se zastavila. „Ty jsi věděla, že tady byl?“
Oba přikývli.
„Nemá to s ním nic společného.“
Věděla, že matka by nejraději řekla, že je to Juliina chyba, ale zůstala zticha. Ta terapie opravdu fungovala.

„Kde je Massimo?“ zeptala se.
„Dává auto do garáže.“ Pro jednou to byl její otec, kdo se na ni zvláštně zadíval a způsobil tak, že se cítila trapně.
„Možná bys měl taky vědět pravdu, tati. Jediný důvod pro tento sňatek bylo utišit rodinné povídačky o nás dvou, že spolu žijeme, aniž bychom byli oddáni. Ale Massimo se rozhodl, že nechce zůstat v Itálii. Je tady příliš mnoho problémů, které teď nebudu rozebírat. Je zbytečné říkat, že jeho srdce sem nepatří.

Mluvili jsme o tom v noci na lodi. Jen co oznámí svému strýci, že nakonec žádná svatba nebude, plánuje vzít Nickyho do Guatemaly. Pojedu s nimi.“
Její otec stále ještě nic neřekl. Její nervozita sílila.
„Když budeme žít tam, nikdo se nebude starat o náš vztah. Nebude záležet, jestli nás kdokoli bude odsuzovat. Můžeme vychovávat Nickyho spolu, aniž bychom uzavřeli manželství, které si ani jeden z nás nezvolil. Tímto způsobem dostaneme oba dva, co chceme.“

Zdálo se, že otce zahalila atmosféra smutku. „Buď opatrná s tím, co chceš, zlato,“ zamumlal. „Někdy to dostaneš.“
Mluvil o sobě nebo o ní? Tělem jí proběhlo mrazení. Takhle svého otce neznala.
„Džungle není pro každého,“ připomněl jí.
Julie nebyla zvyklá, aby její táta takhle mluvil.

„Massimo řekl to samé. Zítra odpoledne vezme mě a Nickyho k doktorovi, začneme s očkováním. Dáme tomu zkušební dobu.
Pokud to nezvládnu nebo uvidíme, že to není dobré pro Nickyho, přestěhujeme se do Mexika, kde koupí dům v San Cristobalu. Říká, že je to okouzlující koloniální město na severu, dvacet minut helikoptérou od mayských ruin v Belenque. Má tam přátele, kteří dohlížejí na naleziště. Už dlouho ho prosí, aby přijel. Někteří z ženatých archeologů, kteří mají děti, taky žijí v tom městě.

Ale ať už se stane cokoli, budeme mnohem blíž vám oběma. Massimo slíbil, že s námi poletí na Havaj a do Kalifornie jednou měsíčně na víkend na návštěvu, aby Nicky mohl být s vámi. Má velký byt v hlavním městě Mexika a jezdí tam docela často. Můžete přiletět a zůstat tam s námi.“
Kousla se do rtu. „Doufám, že nejsi příliš zklamaný.“
Její otec vypadal zmateně. „Kvůli čemu?“
„No, že se nevdávám. Letěl jsi kvůli tomu tak daleko.“

„Stejně bych někdy přijel, abych se podíval na tebe a mého vnuka. Co uděláš nebo neuděláš se svým životem, je tvoje věc. Jsi dospělá žena. Můžu říct, že Nicky je do tebe blázen. To je důležitá věc.“
„Zbožňuje Massima.“
Její otec se usmál. „Taky jsme si všimli.“
„Víš, že mateřství ti sluší?“

Tohle byla od matky, která ještě před měsícem tvrdila, že je Julie jako matka beznadějná, velká poklona.
„J-já jsem jenom jeho teta, ale miluju ho k smrti.“
„To je vidět,“ řekli jednohlasně.
Poprvé ve svém životě měla Julie v přítomnosti svých rodičů svázaný jazyk. „Pokud tady zůstanete, jdu do postele. Byl to dlouhý den. Možná bychom mohli jít zítra ráno s Nickym do města a posnídat spolu. Vrátím tam svatební šaty.“

„To zní dobře, zlato.“
„Dobře, tak dobrou noc.“ Políbila tátu a pak mámu.
„Neboj se o Nickyho, miláčku. Zůstanu s ním tady přes noc. Dobře se vyspi.“
Dobře se vyspi?
To byl vtip.

Vyčistila si zuby a zalezla do postele, ale ještě dlouho poté tam ležela úplně bdělá. Její mysl se stále vracela k tomu, co se stalo na lodi.
Jakmile Massimovi řekla, že jestli nezůstanou v Bellagiu, tak není důvod, aby se brali, napětí v ložnici zhoustlo.
Využila jeho překvapení a vyběhla z pokoje na palubu.
Opustit ho, když byla na pokraji extáze, byla ta nejtěžší věc, kterou kdy udělala. Netušila, kde našla sílu, aby ho odmítla.

Ale mysl měla nad tělem větší moc, než si myslela. Julie nebyla schopná zapomenout, co jí řekl o své matce, která chtěla být milována pro sebe samotnou a ne z jiného důvodu.
Pokud někdo rozuměl, proč si odmítla vzít jeho otce, byla to právě Julie.

Massimův otec ji určitě miloval. Dokázal to tím, že s ní žil a dal jí dvě děti. Ale ona tenkrát neznala jeho pravé city.
Žádná žena nechtěla vdávat bez lásky.
V pěstích mačkala pokrývku. Žádná žena nechtěla, aby ji nějaký muž použil k uspokojení svých potřeb jen proto, že je po ruce.
Julie taky měla své potřeby. Dnes večer ji téměř přemohly, když se s ní Massimo začal milovat. Bylo by tak snadné podlehnout. A bylo by to skvělé. Věděla to.

Shawn a Pietra se nedrželi zpátky, ale v jejich případě bylo všechno jiné, protože byli dva lidé, kteří se potkali a zamilovali se do sebe. A měli štěstí, že si byli rovni v čisté lásce. Bylo jedině přirozené, že svou lásku požehnali svatbou. Z toho spojení se narodil Nicky.
Slzy se jí řinuly zpod zavřených víček a máčely jí řasy. Julie nebyla Nickyho první volbou pro matku. Co se týče Massima, byl svobodný mládenec, který nikdy manželku nehledal. Byla jen kořist.

Žena rozervaná bitvou mezi láskou k synovci a k jeho strýci, ale úplně neschopná odejít od nich pryč.
Zabořila obličej do polštáře, aby zadusila vzlyky, které otřásaly jejím tělem.

Další díly naleznete v rubrice ZÁBAVA - HARLEQUIN ON-LINE 


 

Další články

čtenářů si právě čte tento článek


Akční letáky