Rebecca Wintersová: Italská aférka - 7. kapitola

Rebecca Wintersová: Italská aférka - 1. kapitola
Rebecca Wintersová: Italská aférka - 1. kapitola
Zdroj: Isifa.com

Když se Massimo stane novým tatínkem svému osiřelému synovci Nickymu, potřebuje pomoc. Proto mu připadá jako dobrý nápad vzít s nimi do Itálie i Nickyho krásnou tetu jako chůvu… Julii tento neodolatelný muž od prvního setkání velmi přitahuje. Kouzelná atmosféra italského městečka a dny strávené v jeho přítomnosti brzy prolomí její zábrany a láska na sebe nenechá dlouho čekat.

<p>Julie zalapala po dechu. &bdquo;Chceš říct -&ldquo;<br /> &bdquo;- že žili v hříchu,&ldquo; zamumlal Massimo se suchou ironií.<br /> &bdquo;To jsem říct nechtěla -&ldquo; bránila se.</p> <p>Výmluvně pokrčil rameny. &bdquo;Pravda je pravda. Jejich poměr otřásl milánskou společností a způsobil skandál, který ještě dnes vrhá stín na celou rodinu.&ldquo;<br /> Julie si vzpomněla, jak se ho zeptala, jestli fotky, které jí Pietra ukázala, byly svatební fotografie jejich rodičů.<br /> Kousla se do rtu. &bdquo;Hodně párů se nikdy nevezme. To není &ndash;&ldquo;</p> <p>&bdquo;Konec světa?&ldquo; dokončil jízlivě její myšlenku. &bdquo;Dnes snad ne, ale tenkrát to bylo jinak. Hlavně když jsi pocházela z dobré katolické rodiny. A co víc, pokud pocházeli ze dvou dobrých katolických rodin, jejichž dědové měli víc peněz, než bylo slušné.&ldquo;<br /> Ublížení z něj sálalo. Chtěla ho utěšit, ale netroufala si. <br /> &bdquo;Domluvili se, že si moje matka vezme mého otce, aby se všechny ty peníze udržely v obou rodinách. Ale ona odmítla.&ldquo;</p> <p>&bdquo;To mi někoho připomíná,&ldquo; odvážila se Julie směle.<br /> V očích se mu zablesklo. &bdquo;To máš pravdu.&ldquo;<br /> &bdquo;Ani jednoho z vás nekritizuji. Nikdo nechce žít s vědomím, že byl prodaný.&ldquo;<br /> &bdquo;Až na to, že tenhle příběh má celkem ironickou otočku. Můj otec se do matky náhodou zamiloval. Když ho odmítla, pracoval sice dál ve firmě Di Roccheů, ale vzdal se svého dědictví, jen aby o ni dál usiloval.&ldquo;</p> <p>&bdquo;To musel být obrovský šok,&ldquo; zašeptala.<br /> Jeho tmavé obočí se nadzvedlo. &bdquo;Obě rodiny dokonce dostali ještě jeden větší, když s ním moje matka přestala žít.&ldquo;<br /> &bdquo;Milovala ho tedy?&ldquo; zeptala se Julie.<br /> &bdquo;Ano.&ldquo;</p> <p>&bdquo;A byli šťastní?&ldquo;<br /> &bdquo;Pokud můžu říci. Ale dědeček Rinaldi by nikdy mému otci nedovolil, aby přišel do vily.&ldquo;<br /> Neuvěřitelné. &bdquo;Tak co dělali?&ldquo;<br /> &bdquo;Scházeli se tady.&ldquo;</p> <p>Zamrkala. &bdquo;Co tím myslíš?&ldquo;<br /> &bdquo;Byli vyvrženci a tento ostrov byl jejich útočištěm. Jediný rodinný život s naším otcem byl tady. Zbytek času žil v Miláně a my ve vile v Bellagiu s matkou a prarodiči.&ldquo; <br /> &bdquo;Massimo -&ldquo; Nedokázala si to představit. Nic z toho.</p> <p>&bdquo;Když jsi dítě, přijmeš způsob, jakým žiješ, aniž bys o tom přemýšlela. Naši prarodiče byli s námi víc než vlastní otec, který přijížděl na ostrov jako strýc na návštěvu. Dědeček zemřel na zápal plic šest měsíců předtím, než naši rodiče zemřeli při nehodě.&ldquo;<br /> Julie přitiskla rty na Nickyho čelíčko, neschopná pochopit takový druh hořkosti.<br /> &bdquo;Co tvoje babička?&ldquo;</p> <p>&bdquo;Nervově se zhroutila. Dnes by dostala léky a žila by normální život, ale tenkrát byla jiná doba. Skončila v sanatoriu. Proto pro nás strýc přišel a vzal nás s sebou do Milána.&ldquo;<br /> &bdquo;Není divu, že se mu cítíš zavázaný.&ldquo;<br /> Jeho čelist ztuhla. &bdquo;To je moje neustálé dilema. Pravdou je, že mu chyběl můj otec. Od té chvíle mě začal připravovat na podnikání. Ale jestli se tak chtěl dostat k majetku Rinaldiů, byly jeho plány zmařeny. Nejen že Pietra utekla s Američanem, ale navíc dědeček zanechal všechny své peníze a nemovitosti jí a jejím potomkům.&ldquo;</p> <p>Julie pocítila další bodnutí bolesti. &bdquo;A tobě nic?&ldquo;<br /> Možná že tohle byl ten důvod, proč ho Pietra ustanovila Nickyho opatrovníkem. <br /> &bdquo;Můj dědeček mě neměl rád. Příliš jsem mu připomínal mého otce, který měl drzost udržovat poměr s jeho dcerou.&ldquo;<br /> Náhle si vzpomněla na něco, co Vigo řekl během jejich včerejší vyjížďky. &bdquo;Massimo &ndash; když Vigo začal dělat domněnky o tobě a o mně, řekla jsem mu, že jsem přišla pomoci s Nickym a že ty jsi sám sobě pánem a budeš si dělat, co budeš chtít. Odpověděl: &sbquo;To je to, čeho se všichni bojí.&lsquo; V tu chvíli jsem nechápala, co tím myslí.&ldquo;</p> <p>&bdquo;Ale teď je to jasné?&ldquo; Zatrpkle se na ni podíval. &bdquo;Tvoje přítomnost dělá rodině starosti. Proč bych si bral Seraphinu, když už pod svou střechou žije krásná mladá žena.<br /> Koneckonců moje matka si nikdy nedělala těžkou hlavu, že není provdaná za mého otce. Historie by se mohla opakovat. Dokud jsi s mým svolením tady, co ti zabrání, abys nesáhla na jeho finance.&ldquo;</p> <p>Z té představy se jí dělalo špatně.<br /> &bdquo;Ale Vigo ti neřekl, že strýčkova firma několik posledních let ztrácí peníze. Má několikamilionový dluh u Seraphinina otce. Nevěděl jsem to, dokud se mi včera strýc nesvěřil.&ldquo;<br /> Julie si povzdechla.</p> <p>&bdquo;Teď když znám situaci strýčka Alda, jediná věc, kterou můžu udělat, je vrátit se do práce. Pak uvidím, co se dá dělat, aby se věci znovu obrátily k lepšímu.&ldquo;<br /> Julie nepochybovala, že by dokázal pohnout horami. Ale muselo být těžké opustit Guatemalu. Měl uvnitř oheň, který život v Itálii nemohl uhasit. &bdquo;Tvůj strýc žádá příliš.&ldquo;<br /> &bdquo;Můj otec by to ode mě očekával. Nemusím říkat, že tohle není to, co by si Sansone přál.&ldquo;</p> <p>Staral se vůbec někdy někdo, co si přeje Massimo?<br /> &bdquo;Je tvoje babička stále naživu?&ldquo;<br /> &bdquo;Ne. Zemřela před dvěma lety. S Pietrou jsme ji navštěvovali, než umřela.&ldquo;<br /> &bdquo;To bylo přibližně v té době, kdy jsi odešel do Guatemaly.&ldquo;<br /> Přikývl. &bdquo;Když už tady nebyla, potřeboval jsem se dostat pryč. Ale jak vidíš, osud mi nařídil, abych se vrátil.&ldquo;</p> <p>Upřeně se na něj dívala. &bdquo;Věděl Shawn o těch penězích?&ldquo;<br /> &bdquo;Ne, dokud nesepsali tu závěť. Pak slyšel celý příběh od Pietry tak, jak ti ho teď říkám já. Zkoušela mi dát celé své bohatství. Řekl jsem jí, že to nechci. Převedla na mě vilu, ale nevěděl jsem o tom, dokud mi její právník neposlal dokumenty do Guatemaly. Všechno ostatní je Nickyho.&ldquo;<br /> &bdquo;Ví tvůj strýc, co se s těmi penězi stalo?&ldquo; zeptala se.</p> <p>&bdquo;Včera jsem mu řekl, že všechno zdědí Nicky. Jako jeho opatrovník ho musím naučit, jak je použít zodpovědně a aby se poučil z minulých chyb obou rodin.&ldquo;<br /> Pokaždé, když otevřel pusu, Juliina láska a obdiv k němu rostly.<br /> &bdquo;Co ti na to strýc řekl?&ldquo;</p> <p>&bdquo;Co mohl říct?&ldquo;<br /> Massimo se natáhl pro Nickyho. &bdquo;Je tady toho k vidění víc, Niccolino. Pojďme. Chci ti ukázat něco zajímavého.&ldquo;<br /> Šli do vzdálenější části ostrova, kde jí ukázal nějaké staré římské mozaiky, jejichž barvy byly stále syté. Kdyby to bylo jindy, byla by uchvácená. Ale dnes toho na ni bylo moc.</p> <p>Julie si myslela, že občas je její život těžký, ale Massimův příběh byl jako řecká tragédie. Prozkoumávala s ním zbytek ruin, ale občas k němu zalétla pohledem s plným soucitu.<br /> Za chvíli narazili na hladkou skálu, kde se posadil a nabídl Nickymu další láhev. Dítě se vypadalo hladově, ale nebylo to tak dlouho, kdy jedl naposledy.</p> <p>&bdquo;Jsem překvapená, že chce další kaši tak brzy.&ldquo;<br /> &bdquo;Roste,&ldquo; dohadoval se Massimo.<br /> &bdquo;Možná.&ldquo; Ale rozhodla se, že až se vrátí domů, zavolá doktorce, aby se ujistila, že je to normální. <br /> &bdquo;Ještě pořád se chceš vrátit s tvou matkou do Ameriky?&ldquo;<br /> Cože?</p> <p>Massimo se skláněl nad dítětem a tak nemohla vidět jeho výraz. Neočekávaná otázka řečená jemným sametovým hlasem ji zasáhla jako blesk.<br /> Kdyby opravdu nechtěl, aby opustila Itálii, nezeptal by se. <br /> Nedej najevo, jak jsi zničená. Buď přirozená.<br /> &bdquo;Teď ještě víc než kdy jindy.&ldquo; Posadila se na jinou skálu asi metr od něj. &bdquo;Ne protože bych nevěřila všemu, cos mi řekl. Naopak, zraňuje mě, když pomyslím, kolik jste ty a Pietra museli v dospívání přetrpět předsudků a krutosti.&ldquo;</p> <p>&bdquo;Přežili jsme.&ldquo;<br /> &bdquo;Dělej si ze mě šprýmy, jestli chceš, ale děti by neměly muset přežívat!&ldquo; odvětila rozhořčeně. &bdquo;I když chci zůstat s Nickym, nechci být příčinou dalších nadávek, které by na tebe tvoje rodina a lidé obecně házeli. Nicky je možná ještě nemluvně, ale neměl by muset vyrůstat v takém prostředí.&ldquo;<br /> &bdquo;Nemám v úmyslu dopustit, aby se to stalo.&ldquo;<br /> &bdquo;To je dobře, protože to nebyla nejpříjemnější zkušenost, když mě Vigo použil jako cvičný terč. Měl jsi pravdu, když jsi mě varoval před tvou rodinou. Má kruté záměry.&ldquo;</p> <p>Napřímil se. &bdquo;Vigova role byla jedna z těch lepších.&ldquo;<br /> &bdquo;Promiň, že to říkám, ale nevím, jak se sneseš se svými bratranci. Zasloužíš si medaili.&ldquo; Zasloužíš si, aby se ti splnila přání tvého srdce.<br /> Nadechla se. &bdquo;Ale zpět k Nickymu -&ldquo;<br /> &bdquo;Si, signorina?&ldquo; protahoval, jako by ji nebral vážně.<br /> &bdquo;Doufám, že bude v pořádku, když s ním strávím co nejvíc času, než odjedu. Dalo by ti to volnost, abys mohl začít vládnout tou příslovečnou mačetou, až budeš odsekávat třísky ve firmě Di Roccheů.&ldquo;</p> <p>Zářivě se usmál. &bdquo;Líbí se mi to přirovnání. Způsobila jsi, že teskním po domově. Možná jen chceš, abych se vrátil do práce a šel ti tak z cesty?&ldquo;<br /> Polilo ji horko. &bdquo;To jsem neřekla. Ale myslela jsem, že ti chybí být nějak zaměstnaný.&ldquo; <br /> &bdquo;Péče o Nickyho mě naučila pravý význam toho slova.&ldquo;<br /> Julie se smutně usmála. &bdquo;Mě také. Je to jiný druh práce, že?&ldquo;</p> <p>&bdquo;Baví mě to,&ldquo; přiznal tiše.<br /> &bdquo;Mě taky. Když se usměje, všechno má najednou cenu.&ldquo;<br /> Upřeně se na ni podíval. &bdquo;Úsměvy tohle dělají.&ldquo;</p> <p>Ano. Stačil jen jeden z těch Massimových a ona tála jako sníh na slunci.<br /> Podívala se hodinky. &bdquo;Nevím jak ty, ale já mám hlad. Vraťme se na loď a já připravím oběd. Byla bych ráda, kdybys mi potom ukázal zbytek jezera.<br /> Pietra mi říkala, že se dá ve městě Como koupit hedvábí. Ráda bych se tam zastavila a koupila mému otci šálu jako suvenýr. Italové je nosí s takovou grácií.&ldquo;</p> <p>Vstal s Nickym a vydal se po jejím boku na cestu zpět. &bdquo;Nikdy jsem žádnou nenosil.&ldquo;<br /> Nepotřeboval ji. Nepotřeboval nic. Málem mu řekla, že je dokonalejší než socha římského boha, která vévodila fontáně na nádvoří jeho strýce.<br /> Odkašlala si. &bdquo;Nemyslím si, že Indiana Jones nějakou měl.&ldquo;</p> <p>&bdquo;Promiňte, Massimo -&ldquo;<br /> Právě vstoupil s dítětem do hlavních dveří. &bdquo;Co je, Lio?&ldquo;<br /> &bdquo;Když signorina před chvilkou přišla, požádala mě o číslo na doktorku a pak spěchala nahoru. Myslím si, že nevypadala dobře. Myslíte, že by to mohlo být z výletu na lodi?&ldquo;</p> <p>Hruď mu sevřela pevná neviditelná obruč. Přetvařovala se celé odpoledne? Její úmysl vrátit se do Kalifornie ho tak zaskočil, že si po zbytek plavby všímal jen mála věcí.<br /> &bdquo;Nevím, ale zjistím to.&ldquo;<br /> &bdquo;Řekněte jí, že signor Walton zase telefonoval.&ldquo;<br /> Signor Walton mohl jít k čertu.</p> <p>&bdquo;Děkuji, Lio.&ldquo;<br /> Svíral Nickyho a rychle stoupal po schodech. Dítě sice potřebovalo péči, než půjde spát, ale nejdřív musel zkontrolovat Julii. Jestli je nemocná, měla mu to říct.<br /> V dětském pokoji na posteli uviděl její kabelku a přebalovací tašku. Jeho obavy vzrostly, když si uvědomil, že je ještě nevybalila. Jindy byla tak pohotová, až si Lia stěžovala, že nemůže pro ni nebo pro dítě nic udělat.</p> <p>&bdquo;Julie?&ldquo; Zaklepal na spojovací dveře.<br /> &bdquo;Jenom chvilku,&ldquo; zavolala na něho.<br /> &bdquo;Tak jako tak jdu dovnitř.&ldquo;<br /> Když vrazil s Nickym dovnitř, vyvalila oči překvapením, vyskočila z postele a málem upustila telefonní sluchátko.</p> <p>Nevypadala na to, že byla skoro celý den na slunci. Spíš mu připadala bledá.<br /> &bdquo;Co se děje?&ldquo; domáhal se bez úvodu.<br /> Zvedla ruku, aby ho utišila, a promluvila do telefonu. Než zavěsila, slyšel pár ano a děkuji vám. <br /> &bdquo;Lia říkala, že jsi nemocná. Proč jsi mi to neřekla?&ldquo;</p> <p>Julie zavrtěla hlavou. &bdquo;Je mi líto, že získala špatný dojem. Telefonovala jsem doktorce kvůli dítěti, ne kvůli sobě.&ldquo;<br /> Uvolnil se úlevou. &bdquo;Proč bys to dělala? Nezdá se, že by mu něco bylo.&ldquo; Políbil ospalého synovce na hlavičku.<br /> Nervózně se usmála. &bdquo;Teď už to vím, ale když dnes tolik pil, bála jsem se. Bohužel doktorka Brazziová si teď myslí, že jsem ve výchově dětí beznadějný případ.&ldquo;</p> <p>Kdyby jen Julie věděla. Na to, jak se starala o Nickyho potřeby, neměl nic jen chválu. Ani Lia jí nic nevytýkala, a to byla jeho hospodyně perfekcionistka.<br /> Naklonil hlavu stranou. &bdquo;Jak dlouho mě hodláš napínat?&ldquo;<br /> Zatvářila se utrápeně. &bdquo;Slibuješ, že se nebudeš smát?&ldquo;</p> <p>&bdquo;Nevím, jestli to můžu udělat,&ldquo; zavtipkoval, když si upřeně prohlížel její krásu. Když zastavili, aby se vykoupali na pláži blízko Mezzegry, nebyl Nicky jediný, kdo z ní nemohl spustit oči. Křivky jejího těla zakryté bikinami v limetkově zelené s bílými puntíky v něm vyvolaly představy, které by o tetě svého malého synovce neměl mít. Vylekalo ho, když mu zaplnily mysl. Zdálo se, že nemají konce.<br /> Když pomyslel na to, že už tady nebude, sužovala ho nepopsatelná prázdnota.<br /> Uchichtla se, nevědomá jeho rostoucího nepokoje.</p> <p>&bdquo;Jsi nemožný.&ldquo;<br /> &bdquo;Tak to mi už bylo řečeno při více příležitostech.&ldquo;<br /> &bdquo;Dobře, doktorka Brazziová říkala, že je hladový, protože by měl v tomhle věku už jíst pevnou stravu.&ldquo;<br /> Vráska mezi jeho obočím se prohloubila. &bdquo;Určitě ne těstoviny alfredo.&ldquo;<br /> Její smích ho potěšil. Všechno, co dělala, ho okouzlovalo. &bdquo;Ne. Měl by jíst dětské obilné a zeleninové kaše.&ldquo;</p> <p>Zvedl dítě do vzduchu. &bdquo;Slyšel jsi to, Niccolino? Tvoji rodiče tě mořili hladem, ale nebudeš nám to vyčítat, že ne?&ldquo;<br /> Kdyby si jeho podřeknutí všimla, nezmínila by Viga.<br /> &bdquo;Tenkrát ho Vigo zkoušel krmit gelatem. Musím přiznat, že jeho instinkty byly lepší než moje.&ldquo;<br /> Massimo si svůj názor na Viga nechal pro sebe. Nehodil se pro jemné uši. &bdquo;To zní jako vhodná doba na nákup dětské židle. Víš, co teď uděláme?</p> <p>Uložíme ho, požádám Liu, aby se o něj postarala, a my pojedeme nakupovat.&ldquo;<br /> &bdquo;Dnes večer?&ldquo;<br /> &bdquo;Není lepší doba.&ldquo;<br /> &bdquo;To je dobrý nápad. Všeho máme málo.&ldquo;</p> <p>Pokradmu se na ni podíval. &bdquo;Lia mne požádala, abych ti vyřídil, že tvůj bývalý přítel telefonoval. Připravím Nickyho na spaní a ty mu můžeš zavolat.&ldquo;<br /> &bdquo;To je už podruhé, co volal. Možná potřetí pochopí.&ldquo;<br /> Massimo o tom pochyboval, ale nevadilo to.</p> <p>Během hodiny nakoupili. Když se vrátili, Massimo by ji nejradši ani nepustil z auta. Její ženský profil, teplo, sebejistota, se kterou věci zařizovala, i když navenek předstírala nejistotu &ndash; tohle všechno ho svádělo.<br /> &bdquo;D-doufám, že se Nicky nevzbudil, když jsme byli pryč.&ldquo; Sledoval ji, jak hledá po dveřní klice. Ale když je zkoušela otevřít, zjistila, že je zamkl. <br /> &bdquo;Jestli je to tak, je tam Lia. Od chvíle, co jsme přijeli z Ameriky, čekala, až se o něj bude moci postarat.&ldquo;<br /> Zneklidněně se pohnula. &bdquo;To mě nenapadlo.&ldquo;</p> <p>&bdquo;Je to přirozené. Věnovala se Pietře. Ale není to ničí chyba. Než půjdeme dovnitř, chtěl bych s tebou probrat něco důležitého.&ldquo;<br /> &bdquo;Je pozdě, Massimo. Nemůže to počkat do zítřka?&ldquo;<br /> Nepodívala se na něj. Nyní, když neměla Nickyho jako štít, se zdálo, že se mu vyhýbá pohledem mnohem víc.<br /> &bdquo;Bohužel ne.&ldquo;</p> <p>Trhla svou blonďatou hlavou. Vlasy se jí zavlnily kolem obličeje. &bdquo;Jestli sis to rozmyslel a nechceš, abych řídila tvé auto, když -&ldquo;<br /> &bdquo;Nerozmyslel -&ldquo; skočil jí netrpělivě do řeči. &bdquo;Kdykoli budeš chtít někam jet, požádej Liu o klíče.&ldquo;<br /> &bdquo;Děkuju.&ldquo; Slyšel, jak se rychle nadechla. &bdquo;Vypadáš podrážděně. Nejsem překvapená. Byl to dlouhý den.&ldquo;<br /> Sevřel pevně volant. &bdquo;Julie &ndash; naše dohoda nefunguje.&ldquo;<br /> Tomuhle už jednou čelila. &bdquo;Tohle jsme už zjistili. Ještě chvilku počkej. Věř mi, přece nechceš být s mou matkou sám.</p> <p>Jakmile dorazí, uvidí, že Nicky je s tebou a Liou v nejlepších rukou. Nebude těžké ji přesvědčit, že moje práce je už hotová.&ldquo;<br /> &bdquo;To si nemyslím.&ldquo;<br /> &bdquo;Co chceš říct tím, že si to nemyslíš?&ldquo; Nyní to byla ona, jehož hlas zněl podrážděně.<br /> &bdquo;Nenechám tě od Nickyho odejít. Příliš na tobě lpí.&ldquo;</p> <p>&bdquo;Ty víš, že to nechci,&ldquo; rozohnila se. &bdquo;Tak co navrhuješ, abych udělala? Odmítám tady zůstat a být příčinou dalšího skandálu ve tvé rodině.&ldquo;<br /> &bdquo;Mám nápad, který vyřeší všechny naše problémy.&ldquo; Až dosud si neuvědomoval, že zadržuje dech. &bdquo;Napadlo mě to na lodi.&ldquo;<br /> Pomalu se k němu otočila. Dokonce v přítmí viděl její modré oči naplněné světlem. &bdquo;Znamená to, že mi dáš dočasné poručnictví na Nickyho, aniž bychom museli projít soudní bitvou?&ldquo; Na řasách se jí leskly slzy. &bdquo;Pokud ano, myslím, že jsi ten nejpozoruhodnější, nejšlechetnější muž, jakého jsem kdy poznala.&ldquo;</p> <p>Můj bože.<br /> &bdquo;Je to dokonalé řešení, Massimo. Když tady nebudu, budeš ušetřen traumatu z pokusu vychovat Nickyho v nepřátelském prostředí.<br /> Naštěstí táta ještě ten dům neprodal. Mluvila jsem s ním. Plánuje ho podržet pro Nickyho jako budoucí investici a pronajmout ho. Tak vidíš? Nicky by mohl žít ve svém vlastním domově. Vím, že budeš schopný jednou měsíčně do Sonomy přiletět. Ten dům má ložnici pro hosty, bude tvoje. Nicky se bude těšit na každou tvoji návštěvu. Až si budeš myslet, že je na to dost starý, může žít s tebou v Bellagiu a já ho budu navštěvovat. Dohady o tobě a o mně, že žijeme spolu pod jednou střechou, skončí. Náš synovec se naučí užít si obou světů, což je přesně to, co pro něco Shawn a Pietra chtěli.</p> <p>Kdo ví?&ldquo; Její ústa se v koutcích zvedla. &bdquo;Možná do té doby zachráníš strýcovu firmu a budeš se moci vrátit do Guatemaly. Ani by mě nepřekvapilo, kdybys z Nickyho vychoval archeologa. Jednoho dne se možná rozhodne, že své bohatství použije na financování výkopový projektů.<br /> Já vím, že tohle jsem ti řekla už předtím a ty to zřejmě nenávidíš, ale jsi dobrý člověk. Ten nejlepší.&ldquo;</p> <p>V dojetí se naklonila a políbila ho, ale Massimo nečekaně sevřel rukama její uslzené tváře. Divoký výraz v jeho obličeji ji šokoval.<br /> &bdquo;Je mi líto, že tě zklamu, ale to nebylo to řešení, které jsem měl na mysli.&ldquo; Jeho hlas zněl jako švihnutí bičem.<br /> Cítila, jak jí krev buší v uších. &bdquo;Nerozumím. M-myslela jsem, žes dospěl ke stejnému závěru.&ldquo;</p> <p>&bdquo;Je toho hodně, co ještě o mně nevíš.&ldquo;<br /> Na rtech cítila jeho teplý dech. <br /> &bdquo;Proč předstíráš, že nevíš?&ldquo;<br /> &bdquo;Ty myslíš to slovo na S.&ldquo;</p> <p>&bdquo;Si, signorina.&ldquo;<br /> Vztekle zalapala po dechu. Odtáhla se od něj. &bdquo;Mluvíš o dohodnutém sňatku, který byl po generace páteří říše Di Roccheů?&ldquo;<br /> Všimla si, že mu ztuhla čelist.<br /> &bdquo;Vůbec mě neznáš, jestli si myslíš, že bych o tom vůbec někdy uvažovala!&ldquo; Opřela se o dveře auta. &bdquo;Poté, co se tě strýc snažil oženit se Seraphinou, máš tu drzost si myslet, že bych se hnala do další pohromy Di Roccheových.&ldquo;</p> <p>Přihmouřil oči. &bdquo;Bojuj se mnou vším, co máš, ale tolik jsi chtěla Nickyho, že ses rozešla se svým přítelem.&ldquo;<br /> &bdquo;Ne, že by ti do toho něco bylo, ale neklapalo to už před tou tragédií. Byla to jenom otázka času.&ldquo;<br /> &bdquo;To je vedlejší, uvážíme-li, že Nicky vůbec existuje,&ldquo; dodal s šílenou logikou. &bdquo;Pravda je, že jsi tolik chtěla to dítě, žes přišla do hotelového pokoje cizího člověka požádat, aby tě zaměstnal jako chůvu. Myslím si, že Julie Marchantová ho potřebuje víc, než si kdy sama sobě přizná. Ale nemůžeš ho mít, pokud nepřijmeš také mě.&ldquo;</p> <p>&bdquo;Mluvíme o tobě, správně?&ldquo; vysmívala se mu. &bdquo;Massimo Rinaldi Di Rocche. Odplata svých brantranců. Ten, který unikl ze sítě. Muž, který odmítl být prodán za jakoukoli cenu, i kdyby k tomu byly ty nejlepší důvody.<br /> Jsi skvělá lidská bytost, Massimo, ale ani jedna tvoje teorie nebere v úvahu, že sňatek nás dvou není naše volba.<br /> V případě tvé matky naprosto chápu, proč se tomu vyhnula. Aspoň měla důkaz, že ji tvůj otec chce z lásky a ne z jiného důvodu.</p> <p>Poté co jsem vyrůstala v takovém domově a byla rozervána dvěma lidmi, kteří se zřejmě nikdy neměli brát, nechci udělat chybu, za kterou budu do smrti platit. Nicky si zaslouží mnohem víc. Shawn a Pietra si to také určitě mysleli.&ldquo; Podívala se na své ruce. &bdquo;Je pravda, že Nickyho miluju, ale najdu způsob, jak žít bez něj, jestli tohle je pro něj to nejlepší. Jak jsi řekl, uvidím ho o prázdninách a dovolených. Když vy dva přijedete na návštěvu, pokoj pro hosty na vás bude čekat.&ldquo;</p> <p>&bdquo;Do smrti &ndash; to zní vážně jako dlouhá doba,&ldquo; doplnil Massimo. Úplně ignoroval, co právě řekla. &bdquo;Říkala jsi, že chceš zůstat nejmíň rok. Abychom utišily obavy tvých rodičů a uchránili Nickyho od jedu mé rodiny, vezmeme se na dvacet čtyři měsíců. Tak dlouho jsem ochotný zkoušet postavit strýčkovu firmu opět na nohy.</p> <p>Na konci té doby ty a já přehodnotíme naši dohodu. Myslím, že je možné vzít Nickyho do Guatemaly mnohem dřív, než jsem počítal. Možná budeš chtít pryč, anebo pojedeš s námi.&ldquo;<br /> Srdce jí bušilo až v krku. &bdquo;Myslím, že ses zbláznil.&ldquo;<br /> Jeho obočí se spojilo. &bdquo;Možná, ale vím, co je nejlepší pro našeho synovce. Tohle je pro něj zásadní období. Zoufale nás potřebuje. Oba. Můžeme být oddáni, až sem přijede tvoje matka. A pokud zavoláš svému otci ještě dnes večer, bude mít čas si všechno zařídit. Pak tě může odvést k oltáři.&ldquo;</p> <p>Zírala na něho vyčítavým pohledem. &bdquo;Nejsme ani zamilovaní!&ldquo;<br /> &bdquo;Jsme, do Nickyho. Tvoji rodiče to pochopí a schválí.&ldquo;<br /> &bdquo;Nejsem malá holka. Nestarám se, jestli mi to schvalují, nebo ne. Tohle je můj život!&ldquo;<br /> Krutě se usmál. &bdquo;To sis měla rozmyslet, než ses přiřítila se svým návrhem do mého pokoje v hotelu. Teď je Nickyho štěstí v tvých rukou. Také štěstí tvých rodičů.&ldquo;</p> <p>&bdquo;Co tím myslíš?&ldquo;<br /> &bdquo;Tvůj bratr a moje sestra je ošidili o svatbu. Ta naše jim to může nahradit.&ldquo;<br /> &bdquo;Zatímco tvůj strýc dostane infarkt,&ldquo; zamumlala jízlivě.<br /> &bdquo;Pro Nickyho dobro to risknu.&ldquo;</p> <p>&bdquo;Ne, Massimo,&ldquo; zašeptala.<br /> Naklonil se k ní. &bdquo;Mluvím se stejnou osobou, která mi řekla, že žádná jiná žena nebude nikdy Nickyho milovala tak moc jako ty? Jak si jistě vzpomínáš, řekla jsi, že pro něj uděláš cokoliv. Možná nejsem odborník na výchovu dítěte, ale můžu ti říct, že k nám má pouto. Teď když zažil tvou lásku, mu ji nemůžeš jen tak vzít. Ublížila bys mu. Nevím jak ty, ale já nejsem připravený žít s takovou vinou.&ldquo;</p> <p>Buď zticha, Massimo. &bdquo;Nebudu s tebou spát.&ldquo;<br /> &bdquo;Naznačil jsem něco takového?&ldquo;<br /> &bdquo;Nemusel jsi. Jsi Ital plný síly a života.&ldquo;<br /> &bdquo;Děkuju. Jsem rád, že sis všimla.&ldquo;<br /> Udělala víc než to. Zažila to na vlastní kůži a nikdy se nezotaví. Páteří jí proběhlo zachvění. &bdquo;Tak co budeš dělat?&ldquo;</p> <p>&bdquo;Výraz pro to, do čeho vstoupíme, je účelový sňatek.&ldquo;<br /> &bdquo;To je nechutné,&ldquo; řekla polohlasem.<br /> &bdquo;Dohoda povoluje oběma stranám, aby šli za svými touhami.&ldquo;<br /> Nepřipustil, aby cokoliv řekla. Měla pocit, že má místo srdce jehelníček. &bdquo;Samozřejmě s podmínkou, že obě strany budou diskrétní.&ldquo;</p> <p>&bdquo;Přesně tak.&ldquo;<br /> Napřímila se. &bdquo;Víš, jak chladnokrevně to zní? A směšně?&ldquo;<br /> &bdquo;To je účel,&ldquo; připomenul jí. &bdquo;Kdyby se Nicky mohl zapojit do tohoto rozhovoru, řekl by nám, abychom šli do toho. Stejně tak i Shawn a Pietra.&ldquo;<br /> &bdquo;Můj bratr si myslel, že si v krátké době vezmu Brenta.&ldquo;<br /> Ucítila lehké zatahání za ohon. &bdquo;Teď ví, že je to jinak.&ldquo;</p> <p>Massimo by tohle neměl říkat. Pocítila dusivý pocit v hrudníku.<br /> &bdquo;Na jaké další otázky můžu odpovědět?&ldquo;<br /> &bdquo;Kde budeme oddáni?&ldquo;<br /> &bdquo;Rodina navštěvuje Chiesa di San Matteo v Miláně. Všechny sňatky se konají tam.&ldquo;</p> <p>&bdquo;Bůh to neschválí.&ldquo;<br /> &bdquo;Myslím, že schválí. Místo aby byla obětována Seraphina, my dva tohle uděláme pro dobro dítěte.&ldquo;<br /> Julie se naježila. &bdquo;Ty máš odpověď na všechno.&ldquo;<br /> &bdquo;Snažím se.&ldquo;</p> <p>Založila si ruce v bok. &bdquo;Jsou to jenom tři týdny &ndash;&ldquo;<br /> &bdquo;Dost dlouho na to, aby vyvstaly zlé dohady. Léčba šokem &ndash; v podobě našeho sňatku &ndash; ukáže naší rodině, zač je toho loket, a přesně tam je chci mít. Naštěstí si to v tuto chvíli dítě neuvědomuje.&ldquo;<br /> Dítě&hellip;</p> <p>Tohle všechno je pro Nickyho. Její malé zlatíčko.<br /> &bdquo;Nečekáš, že se rozhodnu tak rychle, že ne?&ldquo;<br /> &bdquo;To je v pořádku. Jsem svobodný už třicet čtyři let. Nicky a já můžeme počkat ještě jeden den, než zjistíme, jaký je náš osud.&ldquo;<br /> &bdquo;Jeden den &ndash;&ldquo; vykřikla zklamáním.<br /> &bdquo;V případě, že potřebuješ připomenout, najal jsem tě jako Nickyho chůvu během půl hodiny od tvé slzavé žádosti.&ldquo;</p> <p>Třebaže to byla pravda, ten muž nehrál čestně s jejími city. &bdquo;Chůva je něco úplně jiného než manželka.&ldquo;<br /> &bdquo;Pouze v oslovení,&ldquo; odpověděl vlídně. &bdquo;Pro nás dva se v soukromí nemusí nic změnit.&ldquo;<br /> Zrudla. &bdquo;Můžu ti slíbit, že se nezmění!&ldquo;<br /> &bdquo;Pak máš moji odpověď. Dáme to do zápisu?&ldquo;</p> <p>Její výraz se rozbouřil. &bdquo;Ještě jsem nesouhlasila. Prosím, nech mě vystoupit.&ldquo;<br /> Usmál se. &bdquo;Musel jsem se ale zeptat.&ldquo; Uslyšela cvaknutí zámku, které znamenalo, že konečně může zmizet.<br /> &bdquo;Ty zkontroluj Nickyho a já nanosím všechno dovnitř. A mimochodem, brzy ráno odjíždím do kanceláře. Do večeře mě nečekej. Pak mi můžeš dát svou odpověď.&ldquo;<br /> &bdquo;S tím nepočítej.&ldquo;</p> <p>Na jeho tvrdé tváři se objevil nepřístupný výraz. &bdquo;Naučil jsem se přežít, aniž bych s čímkoli v tomto životě počítal, signorina.&ldquo;<br /> To byla další pravda z jeho úst. Naplnilo ji to zoufalstvím. &bdquo;Očekávej, že moje odpověď bude ne.&ldquo;<br /> Pokrčil rameny tím elegantním italským způsobem. &bdquo;Pokud to tak bude, budiž. Jeď domů do svého života a já budu dál vychovávat Nickyho. Až zjistí, že jsi natrvalo pryč, naučí se svoji druhou lekci v přežívání. Prospěšná zkušenost vzhledem k jeho jedinečným okolnostem.&ldquo;</p> <h3 style="text-align: center">Další díly naleznete v rubrice <a href="http://www.kafe.cz/zabava/harlequin-on-line/">ZÁBAVA&nbsp;- HARLEQUIN ON-LINE&nbsp;</a></h3>

Další články

čtenářů si právě čte tento článek


Akční letáky