Rebecca Wintersová: Italská aférka - 2. kapitola

Rebecca Wintersová: Italská aférka - 1. kapitola
Rebecca Wintersová: Italská aférka - 1. kapitola
Zdroj: Isifa.com

Když se Massimo stane novým tatínkem svému osiřelému synovci Nickymu, potřebuje pomoc. Proto mu připadá jako dobrý nápad vzít s nimi do Itálie i Nickyho krásnou tetu jako chůvu… Julii tento neodolatelný muž od prvního setkání velmi přitahuje. Kouzelná atmosféra italského městečka a dny strávené v jeho přítomnosti brzy prolomí její zábrany a láska na sebe nenechá dlouho čekat.

Když si uvědomila, že na něj zírá, začervenala se. Střetli se pohledem. Hleděly na ni oči v barvě půlnoční černi. Spatřila v nich bolest.
„Promiňte. Byla jsem zabraná do porovnávání vaší a Nickyho podoby. Ani jsem si neuvědomila, že jsem hrubá.“
„Přiznávám se, že jsem dělal to samé. Pietra mi poslala Nickyho fotku. Vy dva máte stejně zlaté vlasy. Jsou mnohem světlejší než vlasy vašeho bratra.“

„Nickyho pravděpodobně časem ztmavnou.“
„Pojďte dál.“
„Děkuji.“ Když procházela kolem něj, zavadila loktem o jeho paži. Pocítila neobvyklé vzrušení.
Vstoupili do salonu se stolem a křesly pro dva. Byla příliš nervózní, aby se posadila.
„Pane Di Rocche -“

„Rozhodně mi říkejte Massimo. Díky Nickyho existenci jsme svým způsobem příbuzní.“
„Tak tedy Massimo -“ řekla se zatajeným dechem a uhladila si vlasy za uši. „Asi přemýšlíte, proč jsem sem přišla místo, abych čekala, až k nám večer přijdete.“
Na jeho neobyčejném obličeji se usadil pátravý výraz, který způsobil, že se jeho únava a trápení staly zřetelnějšími.
„Musel vám to říci váš otec a zřejmě vám také odhalil obsah závěti. Pokud jste zde jménem své rodiny a chcete mě požádat, abych nebral Nickyho pryč, bohužel to jde mimo mě.“

„Uvědomuji si to.“
Shawn a Pietra dali své přání najevo právní cestou. Jevilo se to, že Massimo měl v úmyslu jejich přání ctít. Poznala, že není typ muže, který by toleroval nějaké zásahy do svého života, ať už profesionálního nebo osobního.
Třel si zadní stranu krku. „Když jsem souhlasil s jejich přáním, nikdy by mne nenapadlo, že se tahle tragédie stane.“

„To nikoho.“ Hlas se jí třásl.
„Dnes večer ujistím vaši rodinu, že plánuji přivážet Nickyho zpět do Států na pravidelné návštěvy. A vy všichni jste samozřejmě vítáni ho kdykoli navštívit.“
Chtěla se ho zeptat, kde přesně by to mělo být a jestli čeká, že se její rodina proseká mačetami džunglí, jen aby jeho a Nickyho našli. Ale netroufala si ho provokovat.

„To znamená hodně.“ Naneštěstí nejhorší obavy její matky se naplnili. „Ale já jsem zde ze zcela jiného důvodu.“
Zachmuřil se. Cítila, jak si ji pečlivě prohlíží těma pronikavýma očima. Stálo ji hodně sebepřemáhání, aby neuhnula pohledem.
„Půjdu rovnou k věci. Pokud jste se tajně neoženil jako Pietra a ona neusoudila, že mi o tom neřekne, pak budete potřebovat na chvíli s Nickym pomoc.“

„Přirozeně. Už jsem to zařídil.“
„Tak rychle?“ vystřelila rozzlobeně.
Jeho pohled zchladl. „Mám naspěch, slečno Marchantová.“
„Vsadím se, že to přesně máte,“ procedila přes zuby. „Musela být docela potíž opustit váš drahý výkop a letět sem vypořádat se se synovcem, na kterého jste se od jeho narození neobtěžoval přijet podívat.“

Její kritika způsobila, že mu začala nepatrně cukat čelist. Uvědomila si, že zašla příliš daleko, ale nemohla si pomoci.
„Myslím, že byste to raději měla vysvětlit.“ Jeho hlas skřípal.
„Nic vám nedlužím.“
Julie byla podrážděná. Cítila, že se odtamtud musí dostat, než to přežene.
Třebaže stála ke dveřím blíž, byl u nich dříve a s mužskou hbitostí jí zatarasil východ.

„Přišla jste sem z nějakého důvodu. Chtěl bych ho znát.“
Jeho klamně zdvořilý tón ji neoklamal. Za těmi slovy se skrýval příkaz.
Ten muž byl rozzuřený a nedovolí jí odejít, aniž by si dříve neposlechl vysvětlení. Jestli byli všichni Di Roccheové tak arogantní jako Pietřin bratr, nebylo divu, že Pietra opustila Itálii.
Polilo ji horko. „Bylo by to k něčemu dobré?“ vyzvala ho.

„Vyzkoušejte mě,“ posmíval se s nesnesitelnou domýšlivostí.
„Chtěla jsem vás požádat, jestli byste mě nenajal jako Nickyho chůvu, dokud se nepřizpůsobí. Nezáleží na tom, jak dlouho to bude trvat. Tak bych ho aspoň úplně neztratila.“
Nadzvedl tmavé obočí. Slyšela, jak jeho mysl pracuje. „Pochopil jsem, že máte výbornou práci v San Francisku.“
„Mám. Ale už předtím, než jsem slyšela o podmínkách závěti, jsem plánovala vzdát se jí a pečovat o Nickyho.“

Napřímil hlavu. „Pokud se nemýlím, zapletla jste se s někým, kdo pracuje ve stejné firmě.“
Nemělo by ji překvapovat, že se Pietra svému bratrovi svěřila. Zřejmě byli v bližším kontaktu, než si myslela.
„Byla jsem. Neklapalo to,“ zamumlala. „V tomto okamžiku pro mě nic neznamená víc než Nicky. Právě teď potřebuje stálou lásku a bezpečí. Hrozně postrádá své rodiče.“
Jeho ponurý výraz zesílil. „Samozřejmě.“

„Vraťme se k péči o Nickyho, nemůže to dělat jen tak nějaká žena,“ zdůraznila rozhořčeně.
„Ta žena už byla matkou.“
„Pak to znamená, že je postarší. Jak se jí bude dařit v džungli?“ vykřikla Julie. „Já jsem mladá a ochotná žít kdekoli. Nicky a já bychom se přizpůsobili. Při své práci jsem občas cestovala, proto mám pas. Nechám se naočkovat.“
Zkoumal její tvář. „Co jste dělala za práci?“

„Je to softwarová firma. Příležitostně dělám prezentace produktů pro zahraniční prodejce. Ale zpátky k Nickymu, měl byste vědět, že jsem se od jeho narození o něj starala vždy jeden víkend v měsíci. Začali jsme se seznamovat. Jakmile jsem včera ráno přijela, poslala jsem slečnu na hlídání domů a starám se o něj sama. Chudáček malý je nemocný.“
Zamračil se. „Jak nemocný?“

„Je zvyklý na Pietřino mléko. Včera večer nechtěl pít z láhve, protože nemá rád dětskou výživu. Rozrušilo ho to natolik, že dostal ošklivou vyrážku. Dnes ráno jsem kvůli tomu volala doktorovi a ten mu předepsal mastičku. Další den nebo dva a mělo by to být v pořádku. Ale to není všechno. Stále hledá své rodiče. Žádná jiná žena ho nebude nikdy milovat tak jako já. Začala jsem si získávat jeho důvěru. Brzy se mne naučí přijímat.“
Oči se jí leskly slzami. „I když mne při sepisování té závěti Shawn a Pietra nepovažovali za vhodného opatrovníka, udělám pro ně cokoliv. Milovala jsem je a zbožňuji Nickyho. Je to syn mého bratra. Jak bych nemohla?“

Již řekla všechno, co chtěla. Čekala, že něco řekne. Cokoliv! Když to neudělal, cítila, že vybuchne.
„To jsem vám přišla říct! Ale obhajoba mého případu je pro vás jen ztracená kauza, že? Matka se bála, že by Pietřin strýc mohl pro něj přijet a pokusit se ho vzít od nás pryč. Myslela jsem, že je hysterická, ale ukázalo se, že měla pravdu! Jste stejný jako zbytek klanu Di Roccheů.“
Ztuhl, ale ona už zašla příliš daleko, aby se o to starala.

„Jedete v tom všichni spolu. Síť italských chlapáků, kteří použijí všechny své peníze a postavení, aby získali Shawnova syna a přeměnili ho v dalšího Di Rocche.“
„Už jste skončila?“ ozval se ledovým hlasem.
Sevřela ruce do pěstí. „Ne, dokonce ještě nezačala. Celou tu dobu, kdy jste byl ve Střední Americe, jste se o Pietru nestaral a Nicky vás ani trochu nezajímá. Není pochyb, že ho necháte u svého strýce, kde se o něj bude starat jen nějaká služka. Ve zdech toho vězení se naučí přizpůsobit se jako zbytek Di Roccheových mužů a vy se budete moci svobodně věnovat své závislosti v Guatemale. A víte co? Vy jste z nich ten nejhorší, protože vám Pietra důvěřovala -

Vaše sestra na vás stále myslela, dokonce i potom, kdy jste ji opustil a odešel do Střední Ameriky. Řekla mi, že jste se na ni přijel podívat, než se dítě narodilo. Tolik zájmu jste měl za jejich života. A teď jste se tu ukázal, abyste udělal špinavou práci za vašeho strýce. Myslím, že je to hnusné.“
„Už jste úplně skončila?“ Jeho oči se nebezpečně leskly.
„Záleží na tom? Nedokážete přijmout pravdu?“ provokovala. „Šokovala jsem vás? To jsem chtěla. Nikdy se neomluvím za své city k Nickymu.“ Vyrazila ke dveřím, ale pak se zastavila. „V případě, že vás to zajímá, moji rodiče nevědí, že jsem sem jela. A nemám v úmyslu jim o tom říkat. Jsou teď tak zranění, že jestli se dozvědí, jak tvrdé srdce skutečně máte, zničí je to.“

Massimo nechal Shawnovu zdrcenou sestru vystřelit dveřmi, aniž by se ji pozkoušel zastavit. Pietra jí zřejmě důvěřovala. Věděla toho dost, aby mohla zasáhnout jedno z jeho příliš mnoha zranitelných míst.
Takový zvrat nečekal. Byla křehčí než kdokoliv, koho znal. Nejen že neplánovala svatbu se svým přítelem, ale byla to ona, komu podmínky závěti nejvíc ublížily.

Nejdříve si potřeboval všechno pečlivě zvážit. Ve vzpomínkách se vrátil k jistému rozhovoru s Pietrou, který se mu vybavoval s živými detaily.
Mluvili jsme o tom, milý bratře. Jestli, bůh odpusť, se nám něco stane, než bude Niccolovi osmnáct, byli bychom rádi, kdyby ses o něj postaral. Souhlasíš?

Margaret je dobrý člověk. Myslí to dobře, ale Shawn se bojí, že by byla vůči němu příliš vlastnická.
Pokud bychom vybrali Shawnova otce, zničilo by to jeho matku. Nemluvě o tom, že on a jeho žena mají plné ruce práce s jejich autistickým vnukem.
Zbývá Julie, dokonalá volba, ale ta se bude vdávat a bude mít vlastní děti. Shawn ji nechce obtěžovat. Ale víc se bojí, že by Margaret zasahovala do Juliiny domácnosti a způsobovala problémy. Mohlo by to zničit její manželství.

Bojím se, že jsi jediný, na koho se můžeme obrátit s plnou důvěrou. Jsi jediná osoba, která by mohla kontrolovat Nickyho babičku a zůstat k Shawnově rodině férový.
A navíc jsi jediný člověk, kterého nemůže kontrolovat strýc Aldo. Nemusíme se bát, že by měl na našeho syna nějaký vliv.
Utěšuje nás, když víme, že bys přijal našeho sladkého Niccola za svého. Pod tvým vedením povede báječný život. Uvědomuji si, že žádám mnoho, ale pokud někdo chápe, jaké to je žít s někým namísto tvých rodičů, jsi to ty a já.

Nezapomeň, že tohle je jenom preventivní opatření. Nicky se ještě nenarodil a Shawnovi a mně se nic nestane. Našli jsme lásku. Plánujeme žít dlouhý šťastný život a mít velkou rodinu.
Ale jen pro případ…
Povzdechl si a sáhl po telefonu. Slíbil, že zavolá svému strýci. Nebylo pochyb, že Pietřina smrt na staršího muže zapůsobila. Vyčítal si, že se nikdy neusmířili. Ale to by se stejně nestalo, pokud by jeho strýc neudělal první krok.

Pietra byla příliš zraněná hnací silou uvnitř domácnosti jejich strýce. A teď už bylo příliš pozdě.
Doktor mu poradil, aby na pohřeb nejezdil. Jestli se chtěl uzdravit, nemohl si takové napětí dovolit. Massimo se zhluboka nadechl.
Skončí tahle noční můra někdy? Ještě ani neviděl to dítě.

Ale Julie ano.
Žádná žena ho nebude nikdy milovat tak jako já.
Potřebuje stálou lásku a jistotu.
Hrozně postrádá své rodiče.

Navzdory jejím rozníceným obviněním utrpení v těch kouřově modrých očích zasáhlo Massima hluboko. Až tam, kde přežíval vztek nad příliš mnoha věcmi.
„Strýčku?“
„Synu můj.“ Aldův hlas se třásl. „Už jsi ji viděl?“

Pevně zavřel oči, ale nic nemohlo ten obraz odstranit. „Ano. Právě jsem přišel z márnice.“
Jeho strýc si několikrát odkašlal. „Doufal jsem, že tam budu a uvidím jejího chlapce.“
Massima to nepřesvědčilo.
„Dostaneš šanci.“

„Doktor Zampoli říká, že to ještě nějakou dobu potrvá.“
„Ten dobrý doktor neví všechno.“
„Co tím myslíš?“
Otřásl se. „Vracím se zpět do Itálie, strýčku.“

„Na jak dlouho?“
„Dost dlouho.“
„Nelži mi, Massimo.“ Vzrušení v jeho hlase bylo hmatatelné. „Můžu přijmout lež od kohokoliv ale ne od tebe.“
„Pokud mi nevěříš, zeptej se Guida. On a Lia připravují vilu v Bellagiu.“
„Co je špatného na mém domě?“

Stiskl rty. Trvalo to jen chvilku a jeho strýc zase začal rozkazovat. „Nicky by měl vyrůstat v domě svých prarodičů.“
Následovalo dlouhé ticho, než jeho strýc vyhrkl: „Ty ses stal opatrovníkem toho chlapce?“
Šok jeho strýce vyvolal uspokojivý úsměv na Massimových rtech. „Stal.“
Starší muž chtěl Massima doma, aby vedl firmu, ale ne za takových okolností. Dítě v sídle mařilo plány, které pro Massima přichystal už před lety.

„Znám skvělou ženu, která se o něj postará.“
Samozřejmě že zná, a Massimo věděl přesně, kdo to je. Každý to věděl. Jeho strýc byl průhledný.
„Také jednu znám, strýčku.“ Pietra nazvala svou švagrovou dokonalou volbou. Massimo se právě přesvědčil, že Julie Marchantová to dítě miluje a bojovala by za něj na smrt.

On sám kladl Nickyho blaho nad cokoliv jiného. Její výstup prokázal, že ona také.
Stejně jako její bratr měla klasické rysy, které připomínaly švédskou krev jejich předků. Byli to velmi pohlední lidé.
Přítomnost Shawnovy zlatovlasé sestry by naklonila váhy na jeho stranu a strýc by tak s ním nemohl manipulovat.
„Nevíš, jak dlouho jsem čekal na tento den, Massimo.“

Nebýt té strašné tragédie, jeho strýc by čekal navždy.
„Dám ti vědět, kdy přijedu do Milána.“
„Kdy je pohřeb?“
„Obřad bude pozítří.“

„Dobrá, to dá Dantemu a Laziovi čas, aby se tam dostali.“
Kvůli Pietře byl Massimo rád, když uslyšel, že jeho bratranci přijedou zastoupit rodinu. I když to bylo jen na strýcův příkaz. Massimo byl dokonce šťastnější, že Sansone s nimi nebude. Když nebyl nablízku, aby svým mladším bratrům rozkazoval, nebylo mezi nimi tolik napětí.
„Rezervuji jim pokoje.“

„Výborně. Řekl jsem jim, aby si vzali firemní letadlo. Myslím, že ho budeš potřebovat, když se vracíš domů s tím dítětem.“
Pro jedenkrát Massimo se svým strýcem souhlasil. Myšlenka, že bere pětiměsíční dítě běžnou leteckou linkou takovou dálku, byla skličující.
„Poslouchej doktora, strýčku. Ciao.“

Massimova sobecká část by nejraději pokračovala v práci v jeho oblíbeném koníčku se synovcem v závěsu, ale dal Shawnovi a Pietře slib. Džungle není místo pro dítě. Možná až bude Nicky v pubertě.
Julie nebyla tak docela mimo. Jeho koníček byl závislost.
Ale teď si jeho synovec zasloužil všechno, co mu Massimo mohl dát. Ze všeho nejvíc potřeboval lásku. Jako jeho teta mu ji vždy nabídne, dokonce i poté, kdy už Massimo nebude potřebovat její pomoc.

Ale dokud ten den nepřijde – den, o kterém nemohl právě teď přemýšlet – řešili by věci za pochodu. Třebaže byl podstatně starší, věděla toho o dětech mnohem víc než on. Dokonce ještě nikdy nevyměňoval plenku.
Naneštěstí pro Nickyho, byl připoután k náhradnímu otci, kterého ještě ani nepotkal. Massimo předpokládal, že všechno se vyřeší časem. Jak těžké může být dát dítěti láhev?

O patnáct minut později přijel k městskému domu a zaklepal. Za dveřmi slyšel dětský pláč.
Niccolo…
Ten zvuk mu trhal srdce a dělal jeho bolest nesnesitelně skutečnou.
Pan Marchant otevřel dveře. Za jeho zády uviděl Massimo Juliinu matku. Poznal je z fotek. Oba byli tmavě blond. Pohlední lidé. Chodila kolem s dítětem a zkoušela ho utišit. Po Julii ani známka.

„Konečně se potkáváme, Massimo. Pojďte dál.“

„Kendro? Tady je zase Julie.“
„Oh, ahoj!“
Oddechla si, že je ta roztomilá puberťačka doma, a řekla: „Neznáš nějaké triky, jak utišit Nickyho? Pořád jen pláče. Ani moje matka neví co s ním. Než znovu zavolám doktorovi, myslela jsem, že zjistím, co děláváš ty, aby se utišil.“

„Zkus hudební houpačku; koupili ji minulý měsíc. Má ji rád.“
„Kde je?“
„Měla by být u houpací židle.“
„Nevidím ji, ale podívám se po ní. Díky za tip.“

„Jasně. Chudáček malý. Hodně štěstí.“
Julie věděla, že ji určitě nikde v domě neviděla. Možná na zadní terase.
Spěchala ze schodů. Srdce jí poskočilo, když zjistila, že Massimo je v obývacím pokoji s jejími rodiči. Napětí zhoustlo. Kdy přišel? Po tom zážitku v hotelu se jeho příchodu obávala.

Její otec je představil, zatímco Massimo držel Nickyho v silných pažích. Na krátkou chvíli se setkaly pohledem. Čekala, že si v tom jeho přečte vztek. Ale místo toho byl jeho výraz záhadný, a to ji vyvedlo z rovnováhy.
Jeho italské rysy ji fascinovaly, což ještě víc zkomplikovalo její pocity.
Vyšla zadními kuchyňskými dveřmi. Zjistila, že houpačka stojí vedle stolu a židlí z tepaného železa. Přinesla ji do obývacího pokoje. „Zkusme tohle.“
Zatímco Massimo usadil dítě dovnitř a pohrával si s pásky, klekla si, aby spustila různá tlačítka. „Kendra říkala, že tohle máš rád. Tak to zjistíme, co?“

Hudba začala hrát, ale Nickyho pláč sílil. Houpačka se nehýbala. „Nehýbe se to. Možná je to rozbité.“
„Udělám to ručně,“ zamumlal Massimo. Jejich paže a stehna se náhodou dotkly, když si klekl. Julie předstírala, že si toho nevšimla, přestože jej cítila v každé buňce svého těla.
Nickyho brada se zachvěla a nakonec se utišil.

Díky Kendro.
„Věřím, že jste to rozchodili,“ řekl její otec.
Massimo sedadlo pustil, aby ho otestoval. Houpačka fungovala.
Julie těžce oddechla a vstala.
Neplánovaně pohlédla na Massima, který se zvedl do své plné, odstrašující výšky. „Mise splněna,“ zašeptal. Spolu s jeho zármutkem zachytila v jeho očích i záblesk úlevy. Znovu pocítila uvnitř sebe pohnutí, které nedávalo smysl. Ne když byl nepřítel.

„Nechápu, co si Shawn a Pietra mysleli, když vám dali do péče našeho vnuka. Střední Amerika není pro něho vhodné místo. Kromě toho o výchově dítěte nic nevíte.“
Bod pro její matku! Ale její nepřátelství nemohlo ničemu pomoci, protože Julie už řekla všechno, co cítila.
„Náhodou s vámi souhlasím v obou bodech,“ reagoval klidně. „To je důvod, proč ho chci vzít do Itálie.“

„Zatímco vy si odjedete zpátky do džungle, necháte ho cizím lidem, kteří se o něj ani trochu nezajímají?“
„Margareto -“
„To je v pořádku,“ řekl Massimo a prohlížel si Juliiny rodiče. „Kdyby byl můj život jiný, archeologie by byla mou kariérou, ne koníčkem. Ale protože je to takhle, vrátím se a přijmu místo v rodinné firmě.“
Co? Julie zavrávorala.

Pietra naznačila, že se její bratr nikdy nevrátí. Julie mu nevěřila ani minutu!
„Nicky bude se mnou žít v domě, kde jsme se Pietra a já narodili,“ pokračoval. „Naši rodiče před svou smrtí žili v Bellagiu u jezera Como, je to kousek od kanceláře v Miláně. Ta vila je Nickyho dědictví. Moji zaměstnanci se mu budou věnovat. V této chvíli pro něj připravují pokoj.“
„Ale lidé, kteří ho milují, jsou tady,“ trvala její matka. „Bude obklopen cizími tvářemi.“
Vzala Julii slova z úst. Mohla své matce jenom zatleskat.

„Doufal jsem, že vyřeším problém tím, že bych na chvíli najal vaši dceru.“ Zaletěl pohledem k Julii se spokojeným zábleskem, kvůli kterému se jí naježily vlasy.
„Samozřejmě jenom v případě, že budete ochotná opustit svou práci. Pietra mi řekla, že trávíte čas s Nickym, což znamená, že nejste pro něj tak úplně cizí jako já.“
Skoro omdlela šokem. Její rodiče byli v rozpacích.

Jeho upřený pohled se stále zavrtával do jejího. Cítila, jak jí proniká do morku kostí.
„Co si myslíte o tom, že byste mi pomáhala naším synovcem, dokud si nezvykne na svůj nový domov? Vaše matka má pravdu. O dětech nic nevím.“
Věděl přesně, co si o tom Julie myslí!
Ani mrknutím nedal najevo, že bude muset zaplatit za svou návštěvu v jeho hotelovém pokoji.

Zachvěla se. Kdyby teď odmítla, dala by najevo, že to nemyslela vážně. Přesto říci, že by ráda dělala práci chůvy, znamenalo postavit se do pozice, ve které by si mohl kdykoli později vyžádat odplatu za její ujetí v hotelovém pokoji. Do téhle chvíle neznala Julie skutečný strach.
„Miluju Nickyho,“ řekla potichu. „Není nic, co bych pro něho neudělala. Vzdám se své práce, to nebude problém.“ Tohle už věděl. Z nějakého nevysvětlitelného důvodu se rozhodl splnit přání jejího srdce. „Předtím, než jsme dozvěděli o poslední vůli, jsem plánovala, že se o svého synovce postarám.“

„Myslím, že to je výborný nápad,“ ozval se její otec upřímně. „Co ty, Margareto?“
„M-myslím, že je. Jenom mám problémy to pochopit.“
Slabý úsměv uspokojení narušil Massimova tvrdá smyslná ústa. Julie ho pokradmu studovala.
Jejím rodičům to možná připadalo, že se mu opravdu uleví, když mu bude pomáhat někdo blízký Nickymu. Julie věděla, že je to jinak.

„Pietra mi řekla, že máte důležitou práci v softwarové firmě v San Francisku -“ pokračoval. „Snad by vám mohli dát neplacenou dovolenou. Pokud ne, nemusíte se bát. Zaplatím vám za váš čas mnohem víc.“
Těžce polkla, neschopná uvěřit tomu, co právě slyšela.
Stočil se pohledem na její rodiče, kteří byli stále viditelně překvapeni. „Přirozeně můj domov bude váš, kdykoliv si budete přát navštívit Nickyho.

Přijeďte často a zůstaňte, jak dlouho chcete. Na prázdniny vezmu Nickyho do Kalifornie a na Havaj. Nicky potřebuje svoje prarodiče. Pro jeho dobro to uděláme tak, aby to fungovalo.“
Magická slova.
Juliin otec ho poplácal po rameni. „To rozhodně uděláme.“

Ještě jednou se Massimo obrátil k Julii. „Pietra zmínila nějakého přítele. Je také vítán ve vile. Kdykoli vás bude chtít vidět.“
Řekla mu, že tento poměr skončil, ale on to dodal pro větší účinek, aby všechno znělo přesvědčivě. Nic neuniklo železnému sevření jeho mysli. Během minut dosáhl toho, co Julie považovala za nemožné –

Umlčel její matku a uklidnil její rodiče, že neztratí Nickyho. A mezitím chytil Julii dříve, než se její život dostal na dno. Ale ve svých kostech cítila, že plánuje pomstu za obvinění, která na něj mrštila.
Shlédla na dítě, které konečně znovu spalo. Jistota, že s ním pojede do Itálie, odvála některé výčitky z obsahu závěti. Dost na to, aby jí to pomohlo překonat bohoslužbu u hrobu, která byla před nimi. Ale jejich místo převzal neurčitý strach a ten již neodešel.

Další díly naleznete v rubrice ZÁBAVA - HARLEQUIN ON-LINE 


 

Další články

čtenářů si právě čte tento článek


Budou u nás těžařské věže?

V Podkrkonoší a u Beskyd se můžou za několik let objevit vrtné plošiny, kam by proudily stovky kamionů. Zdá se vám to jako příliš velké sci-fi?…

Akční letáky