U obrázku čtete: v náručí se chová jako živé dítě. Pro ty, kdo propadli kouzlu umělých dítek, je to běžná informace, pro ty, kteří o novince nevědí, šok! Pro jedny něžná holčička, pro druhé děsivá mrtvolka.

Dokonalé kopie živých dětí, to jsou realistické panenky – rebornky. A jsou ke koupi. Reakce na ně je dvojí: kritika kontra nadšení. Bez ohledu na to jde o nový fenomén. Musí být nutně škodlivý? Musí být nutně ideální? Ani jedno, ale…

Amerika je líheň

Že jde venku mladá žena s kočárkem, v němž veze rebornku a chová se k ní, jako by to bylo živé dítě? I to je dnes realita. U nás i ve Spojených státech – rodišti panenek dokonale napodobujících skutečné děti. Existují ženy, které k roztomilým umělinkám, jež jsou fakt k nerozeznání od živých dětí, přilnuly velmi nezdravě.

Každá ta panenka má svůj rodný list, kde jsou uvedeny její jméno, hmotnost, délka, ba i den narození; tím je myšlen den jejich dohotovení výrobkyní či firmou. A ještě zajímavost: co dítko, to originál. Imitace novorozence někdy dokonce jako novorozenec i voní!

„Jsem rebornistka, ale už o tom veřejně nepromluvím. Tolik zlých reakcí okolí jsem nečekala, proto si to nechávám pro sebe,“ říká 35letá žena z Prahy, sběratelka těchto panenek.

„Dřív jsem sbírala porcelánové panenky a taky jsem si nepřišla úchylná. Jsem vdaná, mám děti a tohle je jen a jen koníček,“ říká kategoricky s tím, že si ale s miminky i pohraje – třeba je převléká. Mlčenlivost o sobě chtějí zachovat i další dvě oslovené rebornistky – autorky. Také ony se setkaly s negativní kritikou. Kritika sice je, ale zájem o rebornky roste. Proč?