Příšery mezi námi

Zdroj:

V džunglích, velehorách, pouštích nebo v oceánech žijí tvorové, kteří čekají na své objevení. Občas blikne seriózní zpráva o novém živočichovi, jindy jde o aprílový fórek, na kterém se dá dobře vydělat.

Podivných děsivých a tajemných tvorů se ve světě objevují desítky. Senzačními informacemi nás sdělovací prostředky krmí průběžně.

Třeba: Letos v březnu se u mexického města Paracuaro objevila záhadná nestvůra, která zabila 35 ovcí a vysála z nich krev. Dalším zvířatům se nestalo nic. Podle svědectví měla netopýří hlavu, tesáky a drápy.

Video z místa činu ukazuje následky jejího řádění. Někteří lidé jsou přesvědčeni, že o sobě zase dala vědět údajně v některých částech Ameriky žijící bájná chupacabra (ze španělského chupar - vysávat a cabra - koza, tedy vysávač koz).

Tehdy americká výprava vedená Robertem Rinesem a doprovázená nezávislými kontrolory spatřila na obrazovce sonaru dva velké plující objekty. Voda na hladině vřela, lososi vyskakovali do vzduchu, podvodní kamery se rozeběhly.

Několik snímků bylo částečně zdařilých: lze rozeznat kosočtverečné ploutve, dlouhý vrásčitý krk a malou plochou hlavu. Že by šlo o plesiosaury, asi 20 m dlouhé jurské plazy, kteří přežili do dnešních dob?

To bylo v roce 1972. O 10 let později zkoumaly jezero 1 500 hodin ještě citlivější sonary. Bylo zaznamenáno 40 kontaktů.

Podle Bernarda Heuvelemanse, zakladatele kryptozoologie (vědy o neznámých živočiších), by lochneska mohla být potomkem prehistorických zvířat příbuzných lachtanům. „Plavou velmi rychle a nad hladinu se vynořují jen na pár sekund,“ tvrdí profesor z Bruselu.

Ve čtvrtek 13. června roku 1996 se hladina skotského jezera Loch Ness 10 minut zase „vařila“. „Viděl jsem, jak se v jezeře něco hýbe. Vyvolalo to velké vlny,“ říkal Kate Munro, majitel jednoho z barů na břehu.

O pár měsíců později několikrát slyšela a cítila jakési zvuky a pohyby posádka miniponorky provádějící v jezeře hlubokém až 230 m geologický průzkum. Zato téměř dvouletý monitoring jezera týmem televize BBC pořádaný v letech 2002-2003 nic nezjistil.

Tak je lochneska mýtus, nebo skutečnost? Skeptici tvrdí, že jde jen o vidiny vyvolané místní skvělou whisky...

Yetti stále uniká

Také sněžný muž – yetti – je trvalka, ale ne tak letitá. Anglický důstojník L. A. Wadel našel roku 1889 v jednom himálajském sedle ohromný otisk bosé nohy ve sněhu a referoval o něm v Evropě. Zavánělo to novinářskou kachnou.

První snímek obří stopy ze stejných končin zhotovil v roce 1937 britský badatel Frank Smythe. To už svět zpozorněl. Bombou pak byla fotografie stopy nohy dlouhé 33 a široké 20 cm z roku 1951.

Pořídil ji britský horolezec Eric Shipton, a aby se daly porovnat její rozměry, položil vedle ní cepín. Yetti, v jazyce šerpů chlupatý člověk, byl definitivně na světě.

A pak už to jelo: nejrůznější svědectví se objevovala jako na běžícím pásu. I světoznámý horolezec Reinhold Messner tvrdil, že yettiho spatřil. Koncem 20. století však prohlásil, že šlo pravděpodobně o tibetského medvěda.

Yetti bývá obvykle popisován jako až 2,5 m vysoký humanoidní tvor. Podle místa výskytu se barva srsti jeho těla mění od bílé přes okrovou až po černou. Naposledy se vlna zájmu zvedla loni na podzim, když se objevila zpráva, že v ruském regionu Kemerovo kolonie žije podle odhadu až 30 těchto záhadných bytostí.

Už dva roky před tím úřady v Kemerovské oblasti prohlásily, že místní lovci spatřili v tajze vysoké tvory podobné lidem. Za záhadnou bytostí, jejíž popularita neklesá, se vydávají desítky expedic a mnoho nadšenců touží být první, kdo se zeptá: „Jak je ti, yetti?“

Další články

čtenářů si právě čte tento článek


Akční letáky