Nemám opravdu ráda, když mě někdo zatahuje do svých problémů, které znám jen z jedné strany – a to u kamarádů partnerů ani jinak nejde. Buď budete patřit k jedné, nebo k druhé straně. A tím je dané vše. Budete stranit tomu „svému“, neboť už víte všechno. Jenže – je to tak skutečně? Soudcům opravdu nezávidím jejich rádoby nestranné rozhodování.
Naštěstí mne o nic takového nikdo nežádal.
Prostě si jen tak plavu v relaxačním bazénu, voda vlahá, slunce přívětivé, je mi lehko po těle i po duši… Ale co se mi to vkrádá do pohody? Rychlé pohyby, křik. Chvíli mi trvalo, než jsem si sama pro sebe rozkryla původ i důvod narušitelů: Na pár středního věku s holčičkou kolem osmi let křičí jiná žena, také středního věku. Až do této chvíle mi tyto osoby připadaly nenápadné.
Jen do téhle chvíle.
Paní velmi vysokým přeskakujícím hlasem křičí na celý bazén: Tak tady jsi, ty… píííp, vlastních děcek sis nikdy nevšímal, o vnuky zájem neměl a tady opatruješ cizího hnusného parchanta (nebo také raději pííííp?!), a že se nestydí ta…píííp se tady předvádět! Se mnou jsi nikdy na dovolenou nechtěl!
No to je tedy smůla, prostě se potkali po letech dva bývalí manželé.
Na dovolené. Myslím, že nebýt toho, že byli ve vodě, jistě by se tihle oslovení s chutí propadli pár sáhů pod zem. Což ve vodě nelze technicky provést, jak je jasné. Ani těch pár plavajících okolo nemohlo dle známé pohádky „mha přede mnou, mha za mnou“ toto učinit. Nezbývalo tedy než nenápadně poslouchat. Jak já tak koukám, atakující paní také není sama, má s sebou partnera. To jí však nebrzdí v rozletu ani náhodou. Všechno jsme se v mžiku dozvěděli, aniž jsme o to původně stáli.
Opuštěná partnerka situaci dosud nezpracovala, jak praví psychologové.
Prostě mu v bazénu chtěla nafackovat.
Co jí v tom skutečně zabránilo, není úplně jisté, jasné je jen to, že plavčík se nepokoušel nikoho bránit, nechal věcem volný průběh. Nový partner rozohněné paní se tvářil, že tam vůbec není, taktéž nová partnerka napadnutého pána. My ostatní jsme plavali sem tam, jako by se nechumelilo. Možná jsme byli rádi, že se nás to netýká.
Alespoň já tedy ano.
Nemám ráda hádky a takovým situacím se pokud možno vždycky vyhýbám. Možná zbaběle, kdoví. Už jsem slyšela i názor, že existuje konstruktivní hádka. Neboli hádka, která někam vede a něco díky ní získáš. No, nevím…..Pokud je to pravda, mohla jsem možná žít jinak, s jiným a třeba i lépe a radostněji.
Nebo také ne.
Původně nenápadný pár zmizel i s holčičkou z relaxačního bazénu docela rychlými kroky. Atakující paní se pokoušela ještě chvíli vysvětlovat, najít spřízněnou duši mezi námi, koupajícími se…. Já jsem plavala se zavřenýma očima. Takže pokud oslovila i mě, měla smůlu. Nebyla jsem si jistá, na kterou stranu se přiklonit. Jak už jsem podotkla, jsem zbabělá a hádkám se vyhýbám.
Léto nám přeje, lázeňský relaxační bazén je otevřen i pro širokou veřejnost, já vodu miluji, zase jsem si jela zaplavat. A ejhle, můj nenápadný pár středních let dovádí i s vnučkou ve vodě, vypadají sehraně a spokojeně. Chvíli se snažím nenápadně koukat stylem „co na ní vidí lepšího (i to v křiku několikrát padlo)“, asi nejsem znalkyní žen.
Nic nevidím.
Původní manželka byla štíhlejší, měla hezčí vlasy. Víc vidět ve vodě nebylo.
Takže v tomhle to nebude. Nebo ano?
Přestávám relaxovat, jdu se potápět.
Hezké léto přeji všem!