Nalezené kostry totiž měly oddělené hlavy od těl a spoutané ruce – zkrátka tito lidé byli pohřbeni tak, aby nemohli po smrti dál škodit. V celé Evropě nemá podobný nález obdoby.

„V jedenácti jamách leželo celkem jednadvacet jedinců - mužů. Na jejich kostrách byly patrné protivampyrické zásahy. Hlavy byly odděleny od těl, stejně tak některé končetiny, ruce a nohy byly svázané, těla ležela v naprosto nepřirozené poloze, patrně s ucpanými ústy.

Tato opatření jim měla evidentně zabránit v tom, aby se vrátili na zem a trápili či dokonce zabíjeli živé,“ popisuje známý český záhadolog Václav Vokolek, který se zabývá podivnými úkazy u nás a napsal o nich knihu Esoterické Čechy, Morava a Slezsko.

Na čelákovickém příběhu je podle něj velice zajímavý především fakt, že tyto hroby nevznikly v jednom momentu, nemohlo se tedy jednat o oběti nějaké podivné epidemie. Pohřebiště tady rostlo několik dlouhých desítek let, kdy místní lidé museli patrně prožívat nevýslovný strach…

Vysál úředník z dívek krev?

Mnohé by mohly napovědět dosud vyprávěné pověsti. Samozřejmě o upírech. Jedna z nich se vrací do roku 1820. V nedaleké Lysé nad Labem působil na zámku jistý úředník Skuhrovský, jenž proslul svou krutostí.

„Když zemřel, začaly se dít podivné věci. Hned první den prý vylezl z rakve a lehl si pod ni. Lidé, kteří u mrtvoly bděli, se v hrůze rozprchli,“ přibližuje legendu Václav Vokolek.

Pak se nebožtík začal lidem různě zjevovat, tu stál v pozadí na vlastním pohřbu, tu ho zahlédli na lavičce u kapličky… A každý den kostelník na hřbitově nalezl otevřený hrob, ačkoli ho před tím vždy přikryli pořádnou sutí hlíny.

Co se tu v noci dělo, raději ani nedomýšlet. Zároveň se začaly množit úmrtí mladých dívek, které vykrvácely… Lidé doráželi na faráře, dokud Skuhrovskému neoddělil hlavu od těla a nepřistoupil ke všem výše uvedeným obranám proti vampyrismu.

O nový pohled na čelákovický nález se nedávno pokusila archeoložka Pavlína Mašková. Upozornila na skutečnost, že podobné nepietní hroby pocházejí i z okolí popravišť.

Při výzkumu šibenice ve švýcarském Emmenbrücke se našlo 45 koster ležících v roztodivných polohách, se svázanýma rukama nebo bez lebek - mohli být i čelákovičtí „upíři“ ve skutečnosti popravenci?

Vědci se k tomuto názoru přiklánějí, avšak zatím pro to nemají žádné historické důkazy, a tak badatelé dál spřádají teorie o tom, že krvelačné stvůry u nás kdysi skutečně působily.

Další upíři u nás

Někteří obávaní mrtví byli pochováni dokonce přímo v kostele: pod podlahou kostela nejsvětější Trojice v Písku byl takto nalezen nebožtík s vyvrácenou lebkou a zčásti vytrhanými zuby. Byl pohřben asi v polovině 18. století, možná i dříve. Z téže doby pochází nález v kapli prostějovského kostela - mrtvý s oddělenou hlavou a velkým kamenem na nohou.