Ještě naše babičky měly kontrolu nad 90 procenty toho, co jedí. Na venkově se vařilo hlavně z domácích surovin, ve městech se pak nakupovalo ve specializovaných obchodech, tedy u řezníka, pekaře, mlékaře nebo zelináře.

I tehdy se samozřejmě stávalo, že zelináři a řezníci šidili a potraviny byly čas od času nekvalitní, ale člověk se mohl přinejmenším spolehnout na to, že koupený pokrm je skutečně tím, za co se vydává. Moderní potravinářský průmysl vše změnil. Bohužel k horšímu.

Jídlo je plné různých emulgátorů, konzervantů, zahušťovadel či stabilizátorů, jimž se souhrnně říká éčka. Regály supermarketů přetékají potravinami, které jsou sice krásné na pohled, ale pokud se pečlivě začtete do jejich složení, obejdete je raději obloukem. Jsou plné příměsí, jež by mnozí z nás nikdy nedali do pusy. Člověk je sice všežravec, ale opravdu musí „sežrat“ úplně všechno?

Koblihy pro kanibaly

Jednou z nejkontroverznějších potravinových přísad je L-cystein (na potravinách značený jako E 920), který se používá pro zlepšení vlastností těsta. Můžete ho najít i v sypké směsi na přípravu koblih nebo v některých strouhankách.

Za dlouhé roky, kdy žije se svou nemocí, se naučila kontrolovat úplně všechno, co jí. Když u ní doma nahlédnete do spižírny, na velkém množství potravin je nakreslený přeškrtnutý klas. „Dnes už většinu výrobků bez lepku znám skoro nazpaměť, ale hlavně ze začátku jsem byla z neustálého luštění textu na obalech tak zblblá, že jsem se přistihla, jak podrobně čtu i nápisy na šamponu,“ směje se Andrea, podle které mnoho výrobců stále nedodržuje pravidla a na potravinách nevyznačuje, že obsahují lepek.

Problémy nemá pouze s hledáním bezlepkového jídla, podobné je to i s nápoji. Nemůže různé limonády ani tuzemský rum. Mnoho z nich je totiž podobně jako zmíněná slanina dobarvováno karamelovým barvivem. Nejvíc ji štve, že nesmí pivo. Vyrábí se totiž z ječného sladu. „Nedávno naštěstí začali prodávat bezlepkové pivo Celia. I když přítel říká, že chutná jako lounská desítka v osmdesátých letech, je to lepší než nic,“ uzavírá Andrea.

Žížala v Kremlu

Za všechno, co najdeme v potravinách, nutně nezodpovídají jejich výrobci. Někdy zafunguje i náhoda. Doslova diplomatický skandál způsobila loni v říjnu žížala na talíři Dmitrije Zelenina, gubernátora Tverské oblasti v Rusku.

Na recepci v Kremlu uspořádané při příležitosti návštěvy německého prezidenta Christiana Wulffa našel Dmitrij Zelenin na talíři žížalu, která vylezla ze salátu. Vyfotil si ji mobilním telefonem a na sociální síti Twitter zveřejnil snímek, ke kterému poznamenal:

„To se stává i v Alexandrovském sále. Spolu s hovězím se podává salát s živými žížalami. Skutečně originální způsob jak dokázat, že je salát čerstvý.“

Nebohý gubernátor netušil, co tím rozpoutá. Mluvčí Kremlu totiž prohlásil, že systém kontroly pokrmů je tak dopodrobna propracovaný, že sotva mohl selhat, a naznačil, že gubernátorův snímek by mohl být podvrh. Případ proto okamžitě začala vyšetřovat federální ochranka státních představitelů.

Přisadil si i prezidentův hlavní poradce pro zahraniční politiku Sergej Prichodko, který pro agenturu RIA Novosti uvedl, že by měl existovat zákon, jenž by dovoloval odvolat gubernátora pro slabomyslnost. Chvíli to vypadalo, že Dmitrij Zelenin bude kvůli obyčejné žížale skutečně odvolán. Nakonec skandál ustál, pouze fotografie žížaly okamžitě zmizela z jeho internetového profilu.