Paní učitelka ve školce pomáhá chlapečkovi s obouváním bot. Oba tlačili, tahali, ale pořád se do těch botiček nemohli dostat. A když se to konečně podařilo, tak si oba upocení sedli, chlapeček se podíval na boty a říká:
“Paní učitelko, my jsme dali botičky obráceně.” Paní učitelka se taky podívala a skutečně boty byly obuty obráceně. Zachovala klid, znovu je sundala a znovu je rvali na nohy. Tentokrát správnou botu na správnou nohu.
Potom se chlapeček podívá na boty a říká: “To ale nejsou moje botičky.” Učitelka se kousla do jazyka a místo toho, aby zařvala: “To jsi, ty hovado, nevěděl dřív?” s námahou botičky zase sundala. Když byly boty dole, chlapeček povídá: “To jsou botičky mého brášky. Maminka říkala, že je teď budu nosit já.”
Učitelka už nevěděla jestli se má smát nebo plakat a znovu pomohla chlapečkovi do bot. Když mu po té úporné práci pomáhala i do kabátu, tak se zeptala:”Kde máš rukavičky?” Chlapeček odpoví: ”Rukavičky mám schované v botičkách”.
Trestní proces s učitelkou začne příští měsíc…