Foto: Isifa
Dokazuje totiž, že severští dobyvatelé znali Ameriku nejen dříve, ale především mnohem podrobněji než Kryštof Kolumbus!
Za moderními zdmi ze žuly, bronzu, mramoru a skla knihovny Yaleovy univerzity v USA se skrývají miliony knih a dokumentů nedozírné historické ceny.
Není se tedy čemu divit, že tamní správci sotva dýchali, když dovolili dánskému vědci Renemu Larsenovi, aby opatrně odřízl z okraje středověkého pergamenu tenoučký proužek.
Jednalo se o vzácný list o rozměrech zhruba 28 x 41 cm s mapou zachycující obrysy Evropy, Asie, Afriky a část břehů Severní Ameriky včetně Grónska. Byl objeven v polovině 50. let minulého století v rukopise Historia Tartorum (Vyprávění o Tatarech).
O stáří knihy nebylo pochyb: autor, františkánský mnich Giovanni da Pian del Carpini, skutečně ve 40. letech 13. století podnikl cestu do Asie.
Datací mapy si však vědci dlouho nebyli jisti – až do letošního července!
Vzhůru do země vína
Přitom je to důkaz, že Evropa znala severoamerické pobřeží půl století před slavnou plavbou Kryštofa Kolumba!
Jako podklad pro zakreslení části severoamerických břehů posloužily totiž evidentně informace získané během výprav Vikingů Erika Rudého a jeho syna Leifa Eirikssona, kteří podle doložených historických faktů na sklonku 10. století přistáli u břehů Grónska a v roce 1001 nebo 1002 pronikli i do oblasti dnešní Kanady a USA. Bylo to potvrzeno archeologickými nálezy v těchto místech.
Severští dobrodruzi tehdy dopluli až na Newfoundland a dali mu jméno Vinland (země vína).
Právě obrysy břehů Baffinova ostrova, Labradoru a Newfoundlandu jsou zachyceny v levém horním rohu mapy pod označením Vinlanda Insula (ostrov Vinland).
A aby toho nebylo málo, objevuje se takto popisovaná destinace i v severských ságách.
Pergamen byl sušen pískem!
Rene Larsen má dokonce vysvětlení pro dřívější analýzy, které tvrdily, že v inkoustu použitém na mapě jsou známky novodobějších látek.
„Stopy takových chemikálií jsme nalezli i na jiných manuskriptech a ‚dojem‘ tohoto nového inkoustu pravděpodobně vznikl tak, že písaři sušili písmo pískem,“ vysvětlil letos v létě na konferenci kartografů v Kodani.
Čtěte také: