Dostat se do této odlehlé lokality znamená vzdát se vymožeností civilizace. O turistickém ruchu si můžou zdejší obyvatelé nechat jen zdát a tiše závidět takovým atrakcím, jako jsou Machu Picchu a Tiahuanaco.

Poslední město pod horou, San Pedro de Casta, sice dělí od peruánské metropole Limy jen několik hodin jízdy, potom však následuje náročný pěší výstup s osly až do výšky 4200 m n. m. Co si nevezmete s sebou, nemáte. Včetně vody.

Něco takového se snad může odehrát opravdu jen na takto mystickém místě. Že by se šaman pro větší efekt dopustil nějakého podvůdku? A když ne, mohlo se stát, že mrtvá slepice sletěla do propasti a místo ní bylo slyšet třepetání křídel nějakého jiného ptáka? Nebo všichni podlehli jakési zvukové halucinaci?

Čemu věří místní lidé?

To tady nikdo neřeší. Místní obyvatelé věří, že rozdíl mezi tím, jak se věci jeví a jaké ve skutečnosti jsou, není vůbec podstatný.

V takovém světě, kde splývá realita a představy o ní v jeden celek, se může rozbitá mísa z opuštěného hrobu sama od sebe do druhého dne scelit, jak to na vlastní oči viděl a popsal právě Roman Warszewski. Stejně ožívají kamenné sochy, lidé přecházejí po světelných mostech nad hlubokými údolími a kámen měkne do podoby těsta.

Stavět z něj potom obří zdi bez mezer, jaké známe z inckých pevností, lze stejně snadno, jako když se buchty rovnají na pekáč. Tak o tom vyprávějí staré legendy. A nejen vyprávějí, na Marcahuasi zjevně dodnes ožívají doslova před očima. A co si o nich myslí racionální cizinci západního světa, je jim srdečně jedno.

Co uvidíte v Marcahuasi?

  • Osmdesát kilometrů od pobřeží Tichého oceánu a peruánské metropole Limy se ve výšce čtyř tisíc kilometrů nachází místo, jež vzbuzuje údiv u turistů i archeologů. Tato náhorní planina nazvaná Marcahuasi či Markawasi, mezi Peruánci přezdívaná jako trůn bohů, upomíná na otázku zaniklých prehistorických civilizací.
  • Obrovské skalní město o rozloze přibližně čtyř čtverečních kilometrů poutá útvary z kamenných bloků, z nichž desítky nesou podobu lidí, zvířat, mytických bytostí či dávno vyhynulých tvorů (najdete tu zpodobněné želvy, slona, klokana, tuleně i lvouny a tyranosaura nebo lidskou hlavu s rysy připomínající egyptskou sfingu. Navíc plastiky jsou rozeznatelné ve zcela určitých denních nebo nočních časech a jen za konkrétních světelných podmínek.