Nejproslulejší ukázka umění seberegulace se koná každý rok v Malajsii. V den hinduistického svátku Thaipusam se věřící dostanou do stavu podivné extáze a nechávají si do těla vrážet ostré předměty včetně háků, na nichž pak táhnou během poutnické cesty těžká břemena. Podle očitých svědků však při této šílené podívané neztratí ani kapku krve a po ráně jim nezůstane na kůži žádná jizva…

Mistři pěti ohňů

K dalším zajímavým případům dochází v Indii. Mistři pěti ohňů jsou jogíni soustředění pod svým guru na jihu země, kteří údajně ovládají speciální meditační techniky včetně levitace. Každý den od úsvitu do soumraku sedí uprostřed velice malé oblasti vymezené čtyřmi sálajícími hranicemi.

Současně musejí snášet úporný žár slunečních paprsků. A aby toho nebylo málo, jakmile se dostanou do stavu extáze, nechají se svými kolegy zavěsit hlavou dolů nad otevřeným ohněm a holýma rukama z něj vytahují hořící kusy dřeva - jen tak, jako by nesahali do žhnoucí výhně, ale do příjemně chladivého písku. Ráno byste si mysleli, že se vám to jen zdálo: žádné popáleniny totiž na končetinách dotyčných neuvidíte!

Mrazivý žár v Tibetu

Podobné dovednosti si od hinduistů v minulosti osvojili také buddhisté v Tibetu. Slavný (a pro turisty šokující) je zejména tento rituál: během studeného večera mistr ponoří do vody několik šátků a nechá je ztuhnout mrazem.

Žák si je pak omotá kolem nahého těla a na mrazu vyčká, dokud na něm nerozmrznou a neuschnou. Poté je látka znovu namočena a celá procedura se opakuje až do ranního rozbřesku, tedy dlouhé hodiny. Není snad ani třeba dodávat, že na zdraví dotyčného se to vůbec nijak nepodepíše.

Jak je to všechno možné? Hinduisté to vysvětlují tím, že základní princip jejich víry je myšlenka, že Bůh existuje v hloubi duše každého člověka a může být poznán prostřednictvím změněného stavu vědomí. Většina věřících se však omezuje pouze na pravidelné uctívání tradičních božstev, zatímco jiní -asketové - se snaží dosáhnout osvícení zcela netradičními způsoby.

„Je poměrně nesnadné vysvětlit umění seberegulace. Soustředím se zcela na svůj dech, a jak mi bije srdce, úplně se odpoutám od okolního světa. Měním se ve vlastní tep, zrychluju ho, zpomaluju…“ popisuje jogín Svátí Ráma.

„Dokážu například snížit teplotu na jedné části své ruky a zároveň ji na druhé straně téže končetiny zvýšit. Navíc zcela bez problémů během necelé minuty zpomalím srdeční rytmus až o jednadvacet úderů,“ popisuje Svátí Ráma svůj rekord. Jak se seberegulaci naučit však neprozradí (je prý vyhrazena jen pro vyvolené).