Na povrchu Marsu přistáli první lidé. Podívejte se

Zdroj:

Na povrchu Marsu přistáli 14. února první lidé. Ruský kosmonaut Alexandr Smolejevskij a Ital Diego Urbina strávili na rudé planetě 45 minut. Byla by to zpráva desetiletí - posádka vesmírné lodě ve skutečnosti ale vůbec neopustila Zemi.

Let na Mars je pouze simulovaný, celý probíhá v Pozemním experimentálním komplexu Ruské akademie věd v Moskvě. Nejde ovšem o žádnou hru, ale o dlouho připravovaný a velmi náročný vědecký experiment nazvaný Mars 500.

Zahájen byl již loni v červnu. Tehdy se šest dobrovolníků - tři Rusové, Francouz, Ital a Číňan - nalodilo do makety vesmírné lodě.

„Všichni členové posádky každých čtrnáct dní vyplňují speciální dotazníky. My je vyhodnotíme a s návrhy na případné řešení pošleme zpět do řídicího centra experimentu,“ vysvětluje sociolog Jaroslav Sýkora, garant české účasti na projektu Mars 500. Zatím však prý došlo jen k několika menším excesům a do vývoje vztahů ve skupině nebylo nutné zvnějšku zasahovat.

Správný výběr posádky a její psychika je podle Jaroslava Sýkory základní předpoklad každého úspěšného vesmírného letu. „Dobře to věděli již Američané za druhé světové války, kteří správným výběrem posádek dokázali snížit ztráty letounů B52 o třicet procent,“ říká sociolog, jenž byl sám 20 let aktivní vojenský letec. Věří, že pokud se práce českých vědců osvědčí, mohli by se v budoucnu významně podílet i na skutečném letu na Mars.

Zavřeni v dole

Chováním lidí v uzavřených skupinách se čeští vědci zabývají již desítky let. A stále je u toho i Jaroslav Sýkora. Před 23 lety jako ředitel Ústavu pro výzkum stresu například vedl projekt Štola 88, což byla v podstatě také příprava letu na Mars, i když vědci pracovali v mnohem skromnějších podmínkách než dnes.

V podzemí bývalého dolu v jihomoravském Tišnově tehdy strávily tři týdny v naprosté izolaci dvě skupiny šesti, respektive sedmi dobrovolníků. Zatímco jedna skupina takzvaných operátorů měla za úkol řízení „vesmírné lodě“, ve druhé byli chovatelé, jejichž hlavním úkolem bylo zjistit, zda by šla během dlouhých letů chovat na palubě zvířata.

„Nakonec jsme zjistili, že to z jednoho prostého důvodu nejde. Zvířata se v uzavřeném prostoru stanou prakticky členy posádky a lidé si k nim vytvoří takový vztah, že je prostě nedokážou zabít,“ říká Jaroslav Sýkora.

Ačkoli v tišnovském podzemí šlo podobně jako u projektu Mars 500 pouze o simulaci, odborníci poukazují na fakt, že lidé účastnící se podobných experimentů je prožívají jako reálný stav.

„Když jsme například skupině sedmi dobrovolníků dali hypotetický úkol, aby mezi sebou vybrali muže a ženu, kteří jediní zůstanou naživu a budou mít za úkol zachovat lidský rod, hádali se několik hodin jako koně, i když jim bylo jasné, že je to jenom jako,“ uzavírá sociolog.

Další články

čtenářů si právě čte tento článek


Akční letáky