Píše se rok 1925 a na západě Aljašky v okolí města Nome, v oblasti nikoli za devatero horami a řekami, nýbrž za stovkami tun ledu, sněhu a nepropustné tundry od nejbližší civilizace, propuká epidemie záškrtu. Nejbližší větší město Anchorage, kde jsou zásoby séra proti této infekční nemoci, je vzdáleno téměř 1 500 km.

Akce ovšem neprodukuje pouze vítěze, ale také hrdiny. Tím prvním je určitě sám otec Iditarodu Joe Reddington, jehož rod má musherství v krvi (viz rámeček Na návštěvě u šampiona). V době, kdy závod zakládal, mu bylo už přes 50 let, což mu nebránilo se ho aktivně účastnit.

Při svém posledním startu (nikdy se neumístil lépe než pátý) stanovil asi nepřekonatelný rekord: mnohadenní strádání v extrémních podmínkách zvládl v neuvěřitelných 80 letech a stal se nejstarším musherem, který kdy závod dokončil. Mimo to se zapsal do historie tím, že zdolal Mt. McKinley, nejvyšší horu Severní Ameriky, jak také jinak než ve společnosti psího spřežení.

Žena s velkým srdcem

Společnost mu na vrcholku Severní Ameriky kromě věrných čtyřnohých druhů dělala také jeho 25letá obdivovatelka Susan Butcherová, jež se v následujícím desetiletí stala jeho ženskou obdobou.

Rodačka ze státu Massachusetts, které učarovali huskyové a divočina Aljašky, se na start poprvé postavila v roce 1985, ale tehdy ji zastavila bizarní nehoda: její smečku totiž doslova rozprášila rozzuřená losice, která 2 psy zabila a 6 dalších zranila.

O rok později však Susan zvítězila, což pak ještě 3x zopakovala a dokázala, že na trati nerozhodují svaly, nýbrž pouze velikost srdce. Bohužel ani její nezlomná vůle nestačila na leukemii: krátce po 50. narozeninách zemřela. O tom, jak moc ji Aljašané milují, svědčí fakt, že každá první sobota v březnu bývá slavena jako Den Susan Butcherové.

Česká vítězná stopa

Pokud si o musherech mrznoucích celé dny za psím spřežením myslíte, že jsou cvoci, pak si oni totéž myslí o jednom Čechovi. Ale za blázna ho označují s nejvyšším respektem. Jan Kopka totiž vyhrál Iditarod na kole! Celou obtížnou trať, kterou jezdí psí spřežení, urazil na speciálně upraveném bicyklu.

Několikrát mu šlo o život, několikrát málem umrzl a nesčetněkrát se zamiloval do aljašské přírody. Své putování, jež více než boj se soupeři byla válka se sebou samým, nesmírně poutavě popsal v knize Ve spárech Aljašky.