Rozhovor s Michaelou Grefa Licuy Juraštíkovou:

Míšo, jak ses vlastně seznámila s Augustinem?

Do Ekvádoru jsem přijela ještě s kamarádem, který dělal s šamany ceremonie. Neměla jsem moc peněz, tak jsem pomáhala s vařením. Za to jsem měla možnost účastnit se ceremonií a pít medicínu. V džungli jsme zjišťovali, jestli bychom na ceremonie mohli dovézt nějaké turisty. A když jsme je přivezli podruhé, tak jsme se s Augustinem spřátelili a trávili jsme spolu čas. Vyprávěla jsem mu o Praze a složitě jsem se mu snažila vysvětlit, jaké je to magické město, že Prahu stavěli velcí lidé, jako Karel IV. a další. S nulovou znalostí španělštiny a špatnou angličtinou to však bylo velmi náročné. Teprve po nějakém čase jsme se dali dohromady. Pak, zhruba po měsíci společného soužití, jsem odjela. Celkově jsem tedy v Ekvádoru strávila čtyři měsíce. Po dalších sedmi měsících jsem se vrátila zpět a strávili jsme tam spolu dalších sedm měsíců. Pak jsme oba odjeli do Prahy. Od té doby jsme již byli pořád spolu. Nyní cestujeme střídavě mezi Ekvádorem a Českou republikou.

Kolik času jste trávili v Čechách a kolik v Ekvádoru?

Měli jsme to tak půl na půl, vždy přibližně po půl roce. Poprvé jsme byli v České republice půl roku a v Ekvádoru tři měsíce. Pak znovu půl roku zde a šest měsíců v Ekvádoru. A teď jsme tady půl roku a zase pojedeme na půl roku do Ekvádoru. Pak už bychom chtěli přijet naposledy a zůstat v Ekvádoru. Ale založili jsme projekt na podporu deštného pralesa…

Letos, přesněji 20. října, se uskuteční dlouho plánovaná výprava „Za šamany do Ekvádoru“, kterou povede zkušené cestovatel Miloš Matula. Na co se mohou účastníci těšit?

Hodně lidí nám píše, že by chtěli přijet za námi do Ekvádoru. Většinou se jedná o lidi, kteří nemají peníze a chtějí si pobyt v pralese odpracovat. My jsme s celým projektem záchrany deštného pralesa teprve na začátku. V tuto chvíli máme koupený pozemek a řešili jsme hlavně právní záležitosti. Nyní v Čechách utváříme tým lidí a po příjezdu do Ekvádoru budeme vytvářet další tým, který bude zaštiťovat celou organizaci tam. V tuto chvíli nemám těm lidem, kteří se ozývají, moc co nabídnout, protože chceme vybírat hlavně místní indiány. Chceme podporovat jejich kulturu namísto jejího narušování. To znamená, že teď mezi ně budeme chodit a trávit s nimi čas. A čím více k nim přichází bílých, tím více jsou zmatení. Pokud tedy chceme podporovat jejich kulturu, je důležité být nejen v tomto ohledu obezřetní. Nyní pořádáme léčivé výlety pro turisty, kteří tak mají možnost navštívit prales a jeho původní obyvatele, zažít ceremonii a léčit sami sebe. A to je případ i cesty „Za šamany do Ekvádoru“, kterou s Milošem Matulou společně připravujeme již rok. Během této cesty budeme trávit čas jak v džungli, tak i cestováním po Ekvádoru. Navštívíme i Národní park Cotopaxi a na závěr cesty budeme všichni relaxovat u oceánu.

Takže půjde o první turistickou skupinou v džungli u Augustinovy rodiny?

Rodina Grefových už má delší dobu vytvořené centrum pro turisty. Bylo tam již v době, když jsem byla v pralese poprvé. Součástí centra jsou chatičky pro ubytování návštěv. Snažíme se všem – a to bude platit v případě i tvé skupiny – ukázat, co všechno je v možné v pralese zažít, že nejde jen o procházku a vytvoření pár fotek. Poskytujeme návštěvníkům prostor a čas pro pozorování přírody, meditaci a možnost se více s džunglí a stromy v ní propojit. Lidé se tam mohou více seznámit s životem indiánů, zkusit s nimi pracovat a vcítit se do jejich situace, čemu tam v rámci každého dne čelí a podobně… Je to úplně jiný prožitek, když tam přijedou turisté jen na výlet a indiáni se jim celý den věnují namísto své každodenní práce. Pravdou však na druhé straně je, že nejsme tolik zvyklí na namáhavou fyzickou práci a tak indiány namísto pomoci spíše zdržujeme.

Takže jde spíše o malou ochutnávku prožití si života s indiány, o takový zajímavý turistický program?

Přesně tak. Není možné, aby pobyt u nás mohli lidé zažít pouze výměnou za jejich odvedenou práci, jak jsem zmínila. Ta pomoc není pro indiány zase tak veliká. Takže jde vlastně jen o takový turistický doplněk.

Více o této cestě najdete na www.milosmatula.cz

Augustin: prostě jsme začali být spolu!

„Nic jsem si od našeho seznámení nesliboval, nic jsem nečekal. Prostě jsme začali být spolu. V naší kultuře je důležité, aby byla žena rodinou přijata. Pokud se tak nestane, je to pak hodně složité. Takže jsem byl z té situace trošku nervózní, protože jsem nevěděl, jakou odpověď mi dají. Pamatuji si na ten moment. Byl jsem s celou rodinou, zrovna jsme jedli a já jsem oznámil, že bych chtěl se všemi mluvit. Ještě jsem ani nic jiného neřekl a táta už řekl: ´Hm, já vím.´ Zeptal jsem se: ´Opravdu? A je to dobré?´ A táta odpověděl: ´Ano, je to v pořádku.´ Třeba sourozenci v tu chvíli vůbec nevěděli, o čem mluvíme, ale já s otcem jsme si rozuměli. Cítil jsem se velmi dobře, protože v naší kultuře se neděje moc často, abychom se mísili s jinými kulturami. Ne kvůli rasismu či něčemu podobnému, jen máme pocit, že bílí si sebou nesou spoustu strachu,“ Augustin Allpa Jesus Grefa Licuy.