To se ukázalo před pár dny, kdy Dorothea zemřela v Ústřední kalifornské ženské věznici v Chowchille. Smrt znovu vynesla do čel žebříčků kuchařských knih její spisek Vaříme se sériovou vražedkyní. Labužníci zřejmě díky ní nad talířem cítí příjemně zamřelé aroma a mrazení v zádech…

Nejlíp se okrádají staříci

Dorothea neměla moc šťastné dětství. Od devíti let byla úplný sirotek a nějaký čas strávila v sirotčinci. Jinak ale žádné velké drama – brzy se jí ujali vzdálení příbuzní.

„Pečovatelka“ byla nakonec obviněna z devíti vražd, prokázat se jí však podařilo pouze tři. I tak měla dostat trest smrti. S poukazem na těžké dětství jí ale Nejvyšší soud udělil pouze doživotní trest bez možnosti propuštění (rozhodl o tom nejtěsnějším poměrem hlasů 7:5).

Dorothea se za mřížemi rozpomněla, že svým chovancům v penzionu také vařila. „Ráda jsem se o ně starala a připravovala jim lahůdky, pro které mě zbožňovali,“ prohlásila v televizním rozhovoru k vydání své kuchařky.

Za nejoblíbenější pokrm svých obětí označila mexické tamales (viz rámeček Lahůdka s příchutí smrti). Měly prý rády i kuřecí polévku, vegetariánské hamburgery a jablečný koláč.

Kuchařka se v USA stala hitem už při prvním vydání v roce 2004, nový zájem o ni vzbudil odchod autorky z tohoto světa. Všechny peníze, které prodej knihy vydělá, by měly teoreticky patřit příbuzným obětí. Na to se ale nějak zapomnělo…