Milované a nenáviděné uniformy

Zdroj:

Každý většinou na první pohled hned pozná vojáka, policistu, železničáře nebo třeba skauta, servírku a záchranáře. Jasný rozlišovací znak je uniforma. Někomu se líbí její střih, barva a doplňky, jinému při pohledu na ni naskakují pupínky, další dokonce jednotné oblečení považuje za úžasně sexy.

Unifikované ošacení skupin lidí má za sebou dlouhý vývoj a za jeho předchůdce lze považovat mnišský hábit: jednoduchá a praktická kutna podporovala ideál pokory a chudoby, kterým se řídili řeholníci a příslušníci různých řádů.

Další náznaky jednotného oblečení se objevovaly za křížových tažení a válek kolem 12. století. Za jejich vznikem byly rytířské řády, zejména templářský.

Stejný vzhled, většinou roucho odívané přes brnění, dával nepřátelům na vědomí, s kým mají tu čest se střetnout, a v boji šlo rozeznat, kdo je na čí straně. Namalované kříže pomáhaly udržovat kázeň a morálku templářských „křižáckých“ útvarů.

Stoletá válka je matka stejnokroje

Mohlo by se zdát, že se v jednotných uniformách bily už římské legie, ale není tomu tak. Legionáři obvykle dostávali od státu jen stejné zbraně, zbytek byl na nich. Většinou nosili tuniku bez rukávů, krátký plášť a v boji pod kroužkovou zbrojí vyztuženou vestu. Používali také řadu dalších rozdílných ochranných pomůcek, takže o jednotné uniformě nelze mluvit.

Stejnokroje se začaly dělit také podle způsobu použití a druhu vojska: na polní, služební, pracovní, vycházkové, slavnostní, pro letní a zimní období a pro pouštní oblasti. K rozlišení sloužily a slouží límcové odznaky, barvy baretů, výložek a nárameníků, čísla a symboly na nášivkách.

Nejen armáda a další silové útvary, ale rovněž různé civilní profese oblékaly a oblékají jednotný oděv. Mívali ho třeba kočí, lokajové a státní úředníci. Při promocích zdobí profesorský sbor, uniformu nosily a někde ještě nosí zdravotní sestry, elegantní stejnokroj může být znak firemní kultury.

Vidíme je na pošťácích, železničářích (těm se dříve říkalo modrá armáda), číšnících, servírkách, myslivcích, hasičích, skautech, pilotech a letuškách. Jednotné oděvy, dříve svisle pruhované tzv. mundúry, mají i vězni. Ale o takovou „parádu“ jistě nikdo nestojí.

Oděv v barvě krve

  • První detailní předpis určující střih, barvy, součásti i doplňky uniforem byl vydán v letech 1670-1672 za vlády francouzského krále Ludvíka XIV.
  • V Anglii uniforma zakořenila nejdůsledněji. Tam v pravém slova smyslu i vznikala. Zhruba v polovině 17. století ji vytvořil diktátor a vojevůdce Oliver Cromwell. Armádu tehdy oblékl do oděvů v barvě krve, které dal vyrobit za státní peníze. Rudá barva, kterou původně nesly kříže vojáků stoleté války, je symbol britské armády dodnes.
  • Čínská armáda dostala jako dar k 80. výročí svého vzniku nové uniformy. V roce 2007 zmizela pytlovitá šedozelená saka a vojáci se pyšní stejnokroji západního střihu. Rudá hvězda na čepici ovšem přežila.
  • Sběratelství uniforem a výstrojních součástek je značně frekventovaná vášeň. Chlouby svých majitelů, nic levného, jsou k vidění např. při akcích klubů vojenské historie - v rekonstrukcích bitev u Slavkova, Hradce Králové či na srazech veteránů 2. světové války. * Během americké občanské války Severu proti Jihu oblékali seveřané modré uniformy, jižanská konfederační armáda šedé.

Další články

čtenářů si právě čte tento článek


Akční letáky