Diskutujte: Viděli jste někdy tohoto medvídka na vlastní oči?
Mohlo by vás také zajímat: FOTOSTORY: Výprava za okatými nártouny nebo Nejnovější mláďata roku 2012 ze zoo – Miminka, která musíte vidět
Roztomilý symbol Austrálie a jedno z nejoblíbenějších zvířat naší planety prožívá těžké časy. Než se v tomto světadíle před více než dvěma staletími usídlili Evropané, žilo na 2 500 kilometrů dlouhém pásu blahovičníkového lesa na východním pobřeží na 10 milionů koalů. Pro své luxusní kožešiny se pak stali terčem lovců, takže se v jižní polovině svého přirozeného teritoria ocitli na pokraji vyhubení. A v severní polovině, Queenslandu, jich jen v roce 1919 zabili zhruba milion. Po roce 1927, kdy byla v Queenslandu naposledy vyhlášena lovecká sezona, jich zůstaly jen desítky tisíc.
Během následujícího půlstoletí se počet koal opět pomalu zvedal, zčásti i díky úsilí o jejich přemísťování a usídlování v nových lokalitách. Pak si však začala vybírat svou daň urbanizace. Zvířata ztrácela svá teritoria a začaly se mezi nimi šířit nemoci. S urbanizací šla ruku v ruce hrozba psů a dálnic.
| Od roku 1990, kdy žilo v Austrálii ještě zhruba 430 000 koalů, jejich množství prudce pokleslo. Přesně je sečíst je velice obtížné, a tak se odhady dost různí: skupiny bojující za ochranu koalů odhadují jejich počet na 44 000, zatímco odhad vládních agentur se šplhá k 300 000. Před více než deseti lety byl při průzkumu v oblasti v jihovýchodním Queenslandu o rozloze 37 500 hektarů, jíž se neoficiálně říká Koalí pobřeží, počet koalů odhadován na 6 200 jedinců, zatímco dnes jich je zde podle všeho jen něco kolem 2 000. |
Koaly čeká smrt
„Koalové se chytají do plotů a umírají, zabíjejí je psi, srážejí je auta a někteří zahynou prostě jen proto, že někdo pokácel pár blahovičníků za svým domem,“ říká Deirdré de Villiersová, jedna z vedoucích pracovnic odboru životního prostředí a správy zdrojů queenslandské vlády. Osmatřicetiletá žena se už patnáct let věnuje výzkumu koalů, monitoruje jejich populace, studuje důvody jejich úbytku a vytváří návody, jak zajistit, aby se při rozvoji na ně nezapomínal brát ohled.
De Villiersová trvá na tom, že koalové mohou žít s lidmi v městském prostředí, „pokud s nimi budou developeři ve svých projektech počítat“. Měli by tak například citelněji omezit povolenou rychlost jízdy v ulicích, zajistit zelené koridory pro pohyb zvířat a – což se týká opravdu především koalů – zachovat každičký drahocenný blahovičník.
Koalové však mají bohužel ještě další problém. „Jsou to nemoci,“ říká dvaačtyřicetiletý veterinář Jon Hanger z queenslandské Královské společnosti pro prevenci krutého zacházení se zvířaty. Hanger přišel na to, že až polovina populace koalů v Queenslandu je zřejmě zasažena přenosnou chorobou chlamydiózou. V některých populacích divokých koalů je přes 50 procent pohlavně zralých samic neplodných. Geneze choroby je neznámá. Nemoc postihuje močové cesty, pohlavní orgány a oči a přenáší se při páření a porodech stejně jako při bojích mezi samci. U koalů je – na rozdíl od lidí – chlamydióza často smrtelná.