Po zbytek týdne se jim nějak dařilo se jeden druhému vyhýbat a Ali nikdy neměla takovou radost z toho, že je konečně víkend. V sobotu večer měla další schůzku s Bradleym a uvažovala o tom, že ji zruší. Po tom, co se dělo v její kuchyni s Lukem, měla pocit, že by to měla udělat. Ještě stále se červenala, kdykoli si vybavila, jak si mu sedla na klín a opřela se zády o stůl.

Nakonec však schůzku nezrušila. Kvůli vzpomínkám na Lukea jich zrušila až příliš mnoho. Konečně jí to došlo. Uvědomila si, že větší část uplynulých jedenácti let strávila přešlapujíc na místě, čekajíc, že se Luke vrátí na ostrov a řekne jí, že když odešel, udělal největší chybu svého života.

Teď byl zpátky, i když ne navždy. A přestože dal najevo jednoznačně, že ji stále chce, bylo nad slunce jasné, že svého odchodu nelituje.
Nedokážu si přestavit, že bych žil někde jinde, řekl o New Yorku.

Pravda byla, že opustit Trillium nebyla z jeho pohledu chyba. Jen se rozhodl jinak, vybral si jinou cestu, stejně jako byla Alina volba na ostrově zůstat, když ho mohla následovat nebo jít vlastně kamkoli jinam. Neudělala to, protože pro ni byl ostrov víc než jen izolovaným shlukem kamení a hlíny vyčnívajícím z rozlehlého jezera lemujícího západní hranici Michiganu. Byl to její domov, její útočiště, jediné místo, kde si připadala kompletní a spokojená.

S Lukem spolu sice zase začali mluvit, ale to neměnilo nic na tom, že pro něj nebylo Trillium rájem, nýbrž vězením plným nešťastných vzpomínek z dětství. Byl rád, že je z něj pryč. Ali musela uznat, že by měla mít dost rozumu na to, aby si tohle zapamatovala.

A tak se chystala na svou schůzku.
Audra se objevila těsně po tom, co Ali vylezla ze sprchy. Přiřítila se do koupelny a teatrálně se zhroutila na okraj velké vany. Ali si dál klidně vytírala ručníkem vodu z vlasů.

„Nějaké žhavé rande?“
„Bradley tu bude asi za půl hodiny. Jdeme na večeři do restaurace ve středisku.“
Najíst se v Saybrook’s byl Bradleyho nápad. Nikdy tam nejedl a chtěl ochutnat něco z nabídky nového šéfkuchaře, kterého Conlanovi přetáhli z jedné restaurace na pevnině.

Audra se zamračila. „Ty večeříš s Bradleym? To s ním máš to rande?“
„S kým jiným bych ho asi měla?“ utrhla se Ali na sestru.
„Jen jsem myslela… Takhle obvykle trávívá své večery Luke. Předpokládala jsem…“

„Luke pracuje s Tomem Whiteym na opravách a myslím, že u něj byl i zeměměřič. Chce dům prodat a pozemek možná rozdělit na několik parcel.“
„Ale –“ začala Audra.

Ali ji přerušila. „Nic mezi námi není. Nic,“ zopakovala pro jistotu ještě jednou, přestože jí v té vteřině hlavou prolétla vzpomínka na scénu v kuchyni. V zrcadle zahlédla, jak doruda zčervenala. A také to, jak Audra za ní významně povytáhla obočí.
„Netušila jsem, že kvůli ničemu člověk takhle zrudne,“ poznamenala.

Ali si začala nervózně rozčesávat zcuchané vlasy. „Vždycky mezi námi bude… vzájemná přitažlivost,“ připustila neochotně. „Ale to je všechno. A není to dost.“ Do očí jí vyhrkly slzy. „Zatracené vlasy,“ zaklela a škubla hřebenem.

Audra vstala a vzala Ali hřeben z rukou. Pak ji přinutila, aby si sedla na sklopené víko toalety. Její tahy hřebenem byly stejnoměrné a jisté, pěkně od kořínků Aliných vlasů až ke konečkům.

„Milovala jsi ho už jako holka,“ řekla po pár minutách ticha.
„Teď se ale musím pohnout někam dál,“ namítla Ali. „On to udělal. Už dávno.“

„Víš to určitě?“
Přikývla. „Aud, měla jsi pravdu. Nebyla jsem s Lukeovým odchodem vyrovnaná. Nemyslím, že jsem si uvědomovala, jak uvězněná jsem byla v minulosti, dokud se sem nevrátil. Teď jsem ho ale viděla znovu a… Asi můžu říct, že jsem to celé konečně uzavřela.“

Audra zasténala. „Měla bych vás oba vzít a praštit vám hlavami o sebe. To bych měla udělat. Bože, nemůžu vás dva prostě pochopit. Zeptej se sama sebe, Ali – jestli tě Luke pustil z hlavy, proč není ženatý? Příležitostí měl jistě víc než dost.“

„Nechce žádné závazky.“
„A proč si proboha myslíš, že ne?“
Ali pokrčila rameny. „Asi proto, že když byl malý, jeho matka opustila rodinu.“

Audra přidušeně vyjekla a hřebenem zamávala Ali před očima. „Přestaň už s tímhle psychoblábolem! Je to naprostý nesmysl a ty to moc dobře víš! Luke se neoženil, protože tě pořád miluje.“
Ali vstala.

„Kam jdeš?“
„Obléknout se. Bradley tu bude za chvilku.“
„Tak dobře.“ Audra s povzdechem přiznala svou porážku. „Co si chceš vzít na sebe?“

O čtyřicet minut později byla Audra pryč a Ali čekala na Bradleyho na přední verandě. Měl zpoždění, což bylo dobře. Jeho příjezd rozhodně neočekávala dychtivě, i když musela připustit, že díky Audře vypadá dobře.

Nechala si rozpuštěné vlasy. Audra jí ukázala, jak s pomocí fénu a kulatého kartáče zkrotit jejich obvykle vzpurné konečky. A také ji nalíčila, trvajíc na trochu silnější oční lince, než jakou by si Ali udělala sama. Výsledný vzhled se jí líbil, to, jak její oční víčka vypadají protaženější, těžší… Ovšem, Audře by to samozřejmě nikdy neřekla.

Původně si chtěla vzít twinset a tradiční khaki kalhoty, ale Audra ji odmítla pustit z domu oblečenou – jak to popsala – jako nějakou zběhlou žákyni základní školy. Nakonec se ukázalo být jednodušší prostě se podřídit.

Ali musela uznat, že její sestra rozhodně ví, jak kombinovat oblečení. Aliinu klasiku doplnila tak, že vypadala téměř moderně. Také pomohlo, že Audra přidala něco ze svého vlastního vybavení. Vysypala obsah ze své úzké černé kabelky a pak dala Ali boty z vlastních nohou. A tak teď Ali měla na sobě jednu ze svých jednoduchých blůz, rozepnutou tak, aby odhalovala dráždivý horní okraj černého krajkového živůtku, který Audra našla schovaný vzadu v jedné zásuvce Alina prádelníku.

Černá úzká sukně, byť zkrácená, by sama o sobě byla příliš usedlá, ale Audřiny lodičky s leopardím vzorem jí přidaly nádech divokosti, stejně jako jejich jehlové podpatky přidaly Ali dobrých osm centimetrů na výšce.

Když měl Bradley oficiálně zpoždění čtyřicet minut, Ali přestala přecházet po verandě sem a tam a rozhodla se zalít netýkavky, které zasadila do truhlíku den předtím. Právě si začínala připadat jako kříženec mezi Marthou Stewartovou, guru amerických hospodyněk, a Madonnou, když u její příjezdové cesty zastavil mercedes a vystoupil z něj Bradley.

Na jaro v Michiganu byl nepřirozeně opálený. Nazrzlé vlasy měl pečlivě učesané a zpevněné zřejmě nějakým gelem. Byl jako ze škatulky, v béžových kalhotách, bílé popelínové košili a tmavomodrém sportovním saku s iniciálami návrháře vyšitými na náprsní kapse. Přidat mu do rozepnutého límečku šátek uvázaný na uzel, vypadal by, jako kdyby přišel rovnou z některého z luxusních jachtařských klubů na pevnině.

Jak tam Ali tak stála s konvičkou v ruce, napadlo ji, že Bradley Townsend snad ani nemá žádné džínsy, alespoň ne ty vyrobené z klasického odolného denimu. Jeho si nedovedla představit na harleyi, s větrem cuchajícím mu pečlivě vytvarovaný účes.

Jinými slovy, Bradley byl pravým opakem Lukea Banninga. Vlastně všichni muži, s nimiž v uplynulých deseti letech chodila, se od Lukea lišili jako den a noc.
„Mrzí mě, že jdu pozdě,“ řekl Bradley. Jeho pohled jí sjel po nohách a zastavil se na botách s leopardím potiskem. „Mimochodem, vypadáš úžasně.“

Z nějakého důvodu jí jeho neskrývaný obdiv nebyl příjemný a zalitovala, že se nechala od Audry ke změně vzhledu přemluvit.
„Díky,“ zamumlala rozpačitě. „Měli bychom jít. Rezervaci jsme měli na šestou. Posunula jsem ji na třičtvrtě na sedm, když bylo zřejmé, že budeš mít zpoždění.“
Bradley se zatvářil provinile a znovu se omluvil. „Nikdy nevím přesně, jak ten trajekt jezdí.“

„To nikdo,“ pousmála se chápavě.
Jakmile roztál led, trajekt jezdil každou hodinu a během hlavní turistické sezony každou půlhodinu. I přes oficiální časy odjezdů však bylo všeobecně známo, že loď odjíždí pokaždé, když je plná, a to bez ohledu na jízdní řád.

„Předpokládám, že to patří k nebezpečím života na ostrově,“ poznamenal Bradley.
„Raději se na to dívám jako na takovou okouzlující výstřednost.“ V tónu, jakým to Ali řekla, byla jistá výzva, což bylo absurdní. Na druhé straně byla odjakživa vůči ostrovu loajální a cítila potřebu ho chránit.

„Máš pravdu,“ souhlasil s úsměvem.
Otevřel dveře auta. Nebyla tu žádná motorka, která by Ali zničila účes a znemožnila veškerou konverzaci. Tohle byl klasický sedan s koženými sedadly a Vivaldim linoucím se tiše ze sterea.

Bez ohledu na jejich zpoždění požádala Bradleyho, aby jel do rekreačního střediska delší cestou, skrz veřejný les a dál podél jezera, nad nímž začínalo zapadat slunce. Chvíli poté, co nechali za sebou její příjezdovou cestu, míjeli Lukeův domek a přestože si Ali v duchu přikazovala, aby se nedívala, přitáhl její pohled jako magnet. Motorka byla pryč a Tomova dodávka také. Domek byl opět tmavý a tichý.

„To tady bydlíval Luke Banning?“ zeptal se Bradley.
Ali provinile uhnula pohledem. „Ano. Se svojí babičkou.“
„Dost skromné poměry. Někde jsem četl, že jeho otec umřel – myslím na předávkování nějakou drogou – a jeho matka si šla pro cigarety a už se nikdy nevrátila.“

„Jeho otec ve skutečnosti zemřel při nehodě.“ Ali se – aniž věděla proč – rozhodla pravdu trochu zamlžit. S odchodem matky nic udělat nemohla, a tak rychle dodala: „Vychovala ho jeho babička. Byla moc hodná.“
„Znali jste se dobře?“

„Kamarádili se s mým bratrem,“ odpověděla vynechávajíc důvěrnější vztah, který se mezi nimi vyvinul později.
„Povídá se, že investuje do Saybrook‘s. A taky že vy snad uvažujete o rozšíření.“
Bradleyho vyptávání Ali znervózňovalo. Nezapomněla na Lukeovo tvrzení, že má Bradley o rekreační středisko zájem.

„Raději bych o práci nemluvila, Bradley.“
„Omlouvám se. Jen jsem zvědavý.“

Po pár minutách se v dohledu objevilo Saybrook‘s a Ali nemohla zadržet vzdech, který se jí vydral z úst. Přestože ještě nebyla úplná tma, v růžové zahradě se mihotala bílá světélka a francouzskými okny, která vedla dovnitř, bylo vidět, že restaurace je už plná lidí. Obvykle v květnu by i sobotní večer byl – pokud šlo o hosty – slabší, ale dnes večer se konal ples místní střední školy. Mnoho stolů bylo proto obsazeno mladíky ve smokinzích a načesanými dívkami ve večerních šatech bez ramínek.

Byla tam i Audra s vlasy upravenými do rozcuchaného účesu a ve značkové róbě, které jistě stála víc než modely všech přítomných teenagerů dohromady.

Jakmile Ali s Bradleym vešli do jídelny, Audra k nim přiběhla a políbila Ali na tvář. „Docela nabito, co? Připomíná mi to, jak jsme byly malé a schovávaly se v růžové zahradě a nakukovaly sem dovnitř v naději, že uvidíme nějaké filmové hvězdy.“
„Nevěděla jsem, že tu dnes budeš,“ řekla popravdě Ali. „Nezmínila ses o tom, když jsi u mě dneska byla.“

„Nabídla jsem se, že budu hrát hostitelku, dokud ta děcka neodejdou do školy na ples. Bylo to tak trochu na poslední chvíli.“ Odměřeně se usmála na Bradleyho. „Zdravím.“

„Rád tě vidím, Audro.“
Byla to naprosto zdvořilá reakce, a přesto něco na těch tiše vyřčených slovech přinutilo Ali zatnout zuby. Absurdní.
„Jistě. No, užijte si tu večeři.“

Audra se ještě jednou usmála na Ali a odešla.
Ali dost dobře nechápala, kde se vzalo to podivné napětí mezi Bradleym a jejím dvojčetem, ale pustila to z hlavy, když spolu se svým společníkem následovala číšníka k jejich stolu.

„Bere mi to tu dech,“ přiznal Bradley, když Ali přidržoval židli a čekal, až se posadí.
„Mně taky.“ Na ústech se jí usadil nostalgický úsměv. Když vzhlédla, první, koho uviděla, byl muž, který ji před třinácti lety doprovázel na její vlastní školní ples.

Luke seděl sám u stolu za nimi a podle všeho právě dojedl. Byl celý v černém. Černé kalhoty a černá košile mu šly skvěle k téměř černým vlasům a dávaly jen ještě víc vyniknout modři jeho očí. Jeho pohled, klidný a odhadující, byl upřený na Ali. Z jejího úsměvu se pod jeho vlivem stala podrážděná linka. Víceméně počítala s ním, že na něj ve středisku někdy narazí – koneckonců tu bydlel, ale doufala, opravdu doufala, že to nebude dnes večer.

„Všechno v pořádku?“ Bradley si změny její nálady očividně všiml.
Přinutila se podívat se na něj. „A–ano, jistě. Všechno je fajn. Dáme si pro začátek trochu vína?“
Vzala ze stolu vinný lístek v černých kožených deskách a podala ho Bradleymu. Celým tělem vnímala, jak Luke každý její pohyb sleduje.

„Vidím, že tu máte působivou nabídku,“ řekl uznale Bradley.
„Ano,“ usmála se. „Všechno od francouzského šampaňského po kalifornské značky a dokonce i některá z třešňových vín z nedalekého Leelanau.“
„Na co bys měla chuť?“ Úsměv, kterým Bradley svou otázku doprovodil, byl nanejvýš důvěrný.

Ali bezděčně zalétla pohledem k Lukeovi. Jedno z jeho černých obočí povyskočilo vyzývavě nahoru. Jen pár večerů uběhlo od toho, kdy mu seděla na klíně a dělil je jen denim a bavlna. Jako by to potřebovala připomínat. Téměř na nic jiného od té doby nemyslela. A co udělal Luke? Zapnul jí košili.

Bylo to milé gesto, ale pak když ležela sama ve tmě a tělo se jí nepřestávalo chvět touhou, jí to připadlo méně milé a víc jako „díky, ale ne“. Nemluvě o tom, že se od té doby ani nezastavil, přestože jeho motorku slyšela projíždět kolem každý večer.
Odkašlala si. Bylo rozhodnuto.

„Dala bych si šampaňské,“ řekla.
Bradleyho to překvapilo, ale očividně příjemně. Naklonil se k ní přes stůl. „Slavíme snad něco?“
Ali flirtování nikdy moc nešlo, ale usmála se a protože ji nic jiného nenapadlo, pokrčila rameny. „Řekla bych, že uvidíme.“

Teprve když zahlédla v očích svého společníka záblesk zájmu a letmým pohledem za něj zjistila, jak se napnul sval na Lukeově čelisti, došlo jí, že v tom, co řekla, byl jistý příslib.
Právě si objednali jídlo, když se rozezvučel Bradleyho mobil.

„Promiň. Vezmu si to do recepce,“ řekl a vyndával telefon z kapsy. „Omluv mě.“
Hned jak zmizel, Luke vstal a vklouzl na uvolněné místo. „Ahoj, Alice.“
Ali strnula. „Lukeu. Chutnala ti večeře?“

„Ano. Hovězí svíčkovou můžu jen doporučit.“
„Je to specialita šéfkuchaře,“ odpověděla, a aby nějak zaměstnala ruce, začala uhlazovat plátěný ubrousek rozložený v klíně.
Luke se pohodlně opřel. „Takže tohle je Townsend.“

„Ano.“
„Hm.“
„Co to má znamenat?“

„Neznamená to nic. Jen jsem řekl hm.“
Ali cítila nutkání obrátit oči v sloup. „Ale jdi. Jsem si jistá, že máš nějaký názor, který nadevšecko toužíš vyslovit. Udělej to prosím hned a ušetři mě toho napětí.“

„Vypadáš spokojeně.“
Ali se na něj zamyšleně dívala. Někde v tom byla nějaká urážka, tím si byla jistá.
„Spokojeně?“

„Ano. A sluší ti to. Sice je to trochu konzervativní…“
„Já tomu říkám klasika.“
Pousmál se. „Fajn, tak klasika,“ vzdal se. „Líbí se mi…“ Jeho pohled se na vteřinu zdržel na výstřihu její blůzy a z něj vykukující krajce. „Ty boty.

Nenapadlo mě, že něco takového máš.“
„Jsou Audřiny,“ přiznala Ali bez přemýšlení. „A zaplatím za to, že jsem si je vzala. Už teď z nich mám křeče v prstech. Dává to výrazu ,oběť módy’ zcela nový význam.“

„Pořádná masáž nohou by to spravila.“
Ali to okamžitě připomnělo večer u ní v kuchyni a zpozorněla. Než se vzmohla na nějakou vhodnou odpověď, Luke se sklonil, chytil ji za kotník a sundal jí lodičku. Pak si její bosou nohu položil mezi stehna. Ali děkovala bohu za ubrus, který to všechno schoval, a také za tlumené osvětlení v místnosti, které zase zamaskovalo její krvavý ruměnec.

„Co si myslíš, že děláš?“ zasyčela rozhodnutá nevzpouzet se, rozhodnutá nezasténat, když jeho prsty začaly provádět stejná kouzla, díky nimž ve své kuchyni ztratila veškerý smysl pro slušnost.
„Říká se tomu masáž nohou.“
„Říká se tomu předehra,“ řekla. A oni oba věděli, k čemu to onehdy v noci málem vedlo. „Pusť mě, Lukeu.“

„Za minutu.“ Uličnicky se usmál. „Pak nás oba budu mučit masáží té druhé.“
A přesně to udělal, takže si Ali po pár minutách připadala jako jeden velký obnažený nerv. Navíc když se její nohy ocitly konečně opět pevně na zemi, neměla ani ponětí, kde má boty.

V tom okamžiku přišel číšník. Podíval se nejdříve na Lukea, pak na Ali. „Mám přinést další skleničku?“ zeptal se zdvořile.
„Ne, Jeremy, pan Banning se k nám nepřipojí. Jen mě přišel pozdravit, když teď můj společník telefonuje.“
Mladý muž přikývl a nechal na jejich stole šampaňské v kbelíku s ledem a dvě staromódní široké skleničky. Také předal Ali vzkaz od Audry.

„Pij, dokud nezavřou,“ stálo na něm. „A nezapomeň mi vrátit ty boty.“
Ali papírek roztrhala a drobné kousíčky hodila do vypůjčené kabelky. Audra si to může uklidit sama, pomyslela si zlomyslně.
Na Lukeův tázavý výraz jen mávla rukou: „To se jen Audra snaží být vtipná.“

Na pár minut se rozhostilo ticho. „Tyhle skleničky se už moc často nevidí,“ poznamenal Luke. Sevřel nožičku jedné skleničky prsty a zatočil s ní. „Víš, podle čeho se říká, že jsou udělané?“

Ali s pohledem upřeným k francouzským dveřím zavrtěla hlavou. Nenáviděla mobily. Co může být tak důležité, že mluvením o tom tráví Bradley už dobrých patnáct minut jejich schůzky? Za to mu patří, pomyslela si pomstychtivě, že až se vrátí ke stolu, nejen že na jeho místě bude sedět jiný muž, ale bude držet i jeho skleničku.

„Podle poprsí Marie Antoinetty.“
„Prosím?“ Ali vytřeštila na Lukea oči.
„Tyhle skleničky. Údajně jsou vymodelované podle poprsí Marie Antoinetty.“

Znovu zatočil skleničkou a přes její široký okraj Ali pozoroval. Pak se jeho pohled zatoulal níž a Ali zalitovala, že si blůzu nezapnula až ke krku. „Perfektní velikost, podle mého názoru.“

Cítila, jak jí krev v žilách vybuchuje a syčí se stejným vzrušením jako čerstvě nalitý Dom Pérignon. V intimním osvětlení restaurace s rozechvělými plamínky svíček na stole mezi nimi a pomalou tichou hudbou v pozadí léta jako by se rozplynula. Na Ali zaútočily vzpomínky. Vybavila si naprosto přesně, jaké to bylo, když ji Lukeovy od práce zhrublé ruce hladily po holé kůži. Jak se jeho úsměv měnil ze svůdného na rozpustilý, když je oba pokoušel lákavým příslibem toho, co by mohlo být.

„Dokonalá velikost,“ řekl znovu. „Jistě ale víš, že šampaňské si lépe udrží bublinky ve flétnách.“
Ali div že nezačala třást hlavou, aby se těch nevhodných myšlenek zbavila. Luke mluvil o skleničkách na víno a přinutil ji tak myslet na sex. V podobných věcech byl dobrý odjakživa.

Hlas měla trochu zadýchaný, když konečně promluvila, ale změnu tématu uvítala. „Ano, ale mysleli jsme, že se tenhle styl hodí k prostředí a atmosféře starého dobrého Hollywoodu, na níž je založená naše reklama.“
„Dobrá volba.“ Luke se rozhlédl po bohatě zdobené místnosti. „Vlastně vám musím k té renovaci poblahopřát. Vypadá to tu fantasticky. Stejně jako si to pamatuju z toho léta, kdy jsem tu pracoval jako poslíček. Jen mnohem líp.“

Ali věděla, že Luke stejně jako Audra bydlel v nejlepších hotelech světa, proto ji jeho pochvala potěšila.
„Děkuju,“ usmála se. „Největší zásluhu na tom má vlastně Audra. Je nedocenitelná. Dostala na starosti nový design jak v hlavní budově, tak v chatkách. Už jsi je viděl?“

Přikývl. „Audra mě tam vzala minulý týden. Moc hezké. Obzvlášť se mi líbí ta kombinace barev, kterou vybrala pro interiéry.“
„Audra má skvělý vkus.“
Luke se opřel loktem o okraj stolu a naklonil se dopředu. „Vypadá to, že jste obě konečně na stejné vlně.“

„Většinou,“ připustila Ali. „Jsem ráda, že je zpátky. Chyběla mi.“
„Bál jsem se, že –“ Luke se zarazil, potřásl hlavou. „To je fuk.“
„Ne, pověz, čeho ses bál?“

„Vím, že jste spolu řadu let nemluvily, po tom, co jsem –“ Odkašlal si. „No, po tom co jsme odjeli. Audra se o tom zmínila, když jsem jí radil s nějakými investicemi po jednom z jejích rozvodů.“
Chvíli si se sklopenýma očima nervózně a pro něj naprosto netypicky pohrával s ubrouskem, než konečně znovu vzhlédl. „Nebyl jsem si jistý, jestli to není částečně moje vina.“

„Myslíš proto, že odjela s tebou?“
Luke si poposedl. „Ne přímo se mnou.“
„Já vím. Myslím, že jsem to věděla i tenkrát, i přesto, že jsem na… na ni byla pěkně naštvaná.“

Ali se snažila udržet neutrální tón hlasu a zdvořilý výraz, přestože ve skutečnosti se tenkrát cítila opuštěná a zrazená dvěma lidmi, které milovala nejvíce. Ne že by si byla někdy vážně myslela, že spolu něco mají, ale oba tak moc toužili dostat se z Trillia, že tomu obětovali své vztahy s ní. A ani jeden z nich pak nebyl nablízku, aby jí pomohl vyrovnat se se zradou toho druhého.

„Takže na setkání.“ Luke zvedl k ústům Bradleyho skleničku se šampaňským.
„Lukeu,“ napomenula ho Ali. „To nemůžeš pít.“
Luke jen pokrčil rameny. „Klidně mu koupím další láhev.“

„Ale to je Dom Pérignon,“ zajíkla se.
Luke jí přes široký okraj skleničky věnoval pohled, který jí připomněl, že s penězi si on už dávno žádné starosti nedělá.

„Napij se se mnou, Ali,“ vybídl ji tichým hlasem a vyznělo to nejen jako pozvání, ale i jako výzva.
Ali se nehýbala, jen tam dál seděla s rukama v klíně, sepnutýma tak křečovitě, až ji to bolelo.
Luke vzdychl a postavil skleničku zpátky na stůl. „Odjíždím zítra.“

„Zítra,“ zopakovala jako ozvěna. Nechápala, proč jí po té novince ledová ruka stiskla žaludek a srdce jí ztěžklo. Čekala to přece. Byla ráda, že odjíždí. Nebo ne?
Slyšela sama sebe, jak říká: „A co dům tvé babičky? Říkal jsi, že chceš probrat její osobní věci a vyklidit ho.“

„Dost jsem toho už udělal. Zbytek může pár týdnů počkat.“
„Takže se vrátíš?“
„Ano. Je tady spousta nedokončených věcí.“ Nechal na ní, aby si domyslela, jestli mluví o rekreačním středisku, babiččině domku nebo jejich vztahu.
Znovu zvedl skleničku a ještě jednou řekl: „Na setkání.“

Ali ztracená v jeho pohledu vzala svou skleničku a překvapila je oba, když si s ním připila.