Když se Luke vrátil do rekreačního střediska, byl v mizerné náladě. Dlouho se projížděl na harleyi a celou cestu si v duchu nadával. Nechápal, proč nemohl nechat Ali na pokoji. Co na tom záleží, s kým se stýká? S kým spí? Minulost byla minulost. On sám šel dál a Ali měla právo udělat totéž.

Přesto se mu při představě toho, jak se miluje s někým jiným, vařila krev.
Tím posledním člověkem, kterého chtěl teď potkat, byl Dane Conlan. Bratr Ali ho však zaregistroval v okamžiku, kdy vešel hlavním vchodem do recepce Saybrook‘s, téměř jako by tam na jeho příchod čekal.

„Co se to ksakru děje?“ zavrčel a zastoupil Lukeovi cestu k výtahům, aniž se obtěžoval nějakými zdvořilostmi. No ovšem, pomyslel si Luke. Čekal tu na mě.

Daneův obvykle bezstarostný obličej vyzařoval podráždění a vztek. S Lukem byli přibližně stejně velcí, i když Luke měl o pár centimetrů víc. Teď však Dane díky pevně stisknutým čelistem vypadal větší a rozhodně hrozivější. Bylo to trochu jako déja vu, jako by se čas přetočil nazpátek. Kdysi se s Danem kvůli Ali pohádali víc než jen párkrát a Luke by vsadil svůj poslední dolar, že teď se její bratr tváří tak rozzlobeně právě kvůli ní.

„Soudím, že jsi mluvil se svou sestrou.“
„Jo, mluvil jsem s ní. Asi před hodinou mi volala z Juliina květinářství blízko Sandpiperu. Potřebovala po obědě s tebou odvézt domů a byla dost naštvaná. Co se ksakru děje?“ dožadoval se Dane už podruhé vysvětlení.

„Nepohodli jsme se.“
„Ježíši, Banningu! Nejsi zpátky na ostrově ještě ani týden! Kvůli čemu se proboha můžete s Ali hádat?“
V té otázce jako by se chvěla jistá výzva, ale Luke se ji rozhodl ignorovat. Momentálně se necítil na to, aby na Daneovu otázku hledal odpověď.

„Kvůli ničemu,“ pokrčil rameny. „Byla to hloupost a moje chyba.“ Zastrčil ruce do předních kapes džínů. „Co si myslíš o Townsendovi?“
Dane se zamračil. „Co má Bradley Townsend s tímhle společného?“
Když Luke mlčel, Daneův vážný výraz vystřídal úsměv. „Aha. Takže kvůli tomu jste se pohádali. Ty nežárlíš, že ne?“

„Ne,“ ohradil se Luke dotčeně. I pouhé pomyšlení na to bylo absurdní, i když ruce v kapsách se mu v té chvíli mimoděk sevřely v pěst. „Já jen… Jen se mi ten člověk prostě nelíbí, to je všechno.“

Dokonce i jemu samotnému to konstatování přišlo ukvapené. S Bradleym Townsendem se nikdy nesetkal. Dokonce ho nikdy ani neviděl. K tomu, co si myslel, měl jen ten nejchatrnější důvod, jen podezření místního truhláře a svíravý pocit v žaludku a to obojí mohlo být jen stěží pokládáno za spolehlivé.

A co víc, do Townsendova vztahu s Ali Lukeovi – jak ho tak lapidárně informovala dnes odpoledne – nic nebylo.
Přesto ho nesmírně potěšilo, když Dane zabručel: „Vítej do klubu.“
„Takže ty ho taky nemáš rád?“

Dane si odkašlal. Očividně se v něm probudila loajalita. „Na tom, co si o něm myslím, nezáleží.“
Luke nevěděl jistě proč, ale po té diplomatické odpovědi cítil najednou pevnější půdu pod nohama.

„Tyhle řečičky si nech, Conlane. Chodí s tvojí mladší sestrou. Pokud si vzpomínám, když jsi zjistil, že jsem jí dal pusu, chytil jsi mě za košili a vyhrožoval jsi, že mi nakopeš zadek. I když to, že by se ti to podařilo, bylo mimochodem nanejvýš nepravděpodobné.“
„Byla tenkrát ještě dítě.“

„Bylo jí sedmnáct.“
„Byla dítě,“ zopakoval Dane. „Teď je ale dospělá. Ví, co chce.“
„A tobě ten chlap, se kterým chodí, nevadí? Ten Bradley Townsend?“

„Neřekl jsem, že mi nevadí,“ připustil Dane, ale než se mohl Luke začít cítit příliš samolibě, dodal: „Řekl jsem, že na tom, co si o něm myslím, nezáleží. Nic mi do toho není.“

Luke se rozhodl to téma nechat prozatím být. „No, já vím o něčem, do čeho ti něco bude.“
A pověděl Daneovi o obavách, s nimiž se mu svěřil Tom Whitey, ohledně Townsendova charakteru a o skutečnosti, že někdo se zajímá o pozemek, který se chystají koupit.

Dane se zamračil. „To není dobré. Ještě stále vyjednáváme o ceně. Dnes ráno mi volal majitel. Zřejmě se doslechl o tvém návratu do města a o naší schůzce, a tak je teď cena pozemku z ničeho nic vyšší. Navíc opravdu tvrdí, že má další nabídku.“

Luke si rukou promnul krk v týle. „Obával jsem se, že by se tohle mohlo stát. Měli bychom se snažit dostat co nejdřív něco písemně. Udělal jsi protinabídku?“
„Čekal jsem, až to proberu s tebou.“

„Myslím, že mu musíme dát, kolik chce, a rychle celou tu věc pojistit smlouvou. Bez té půdy se Saybrook‘s může s rozšířením rozloučit. Žádný další pozemek, který by měl potřebnou velikost, s ním nesousedí.“
„Ty myslíš, že Townsend s tím má něco společného?“ zeptal se Dane podezřívavě.

Luke pokrčil rameny. „Podniká ve stavebnictví. Já být na jeho místě, zajímalo by mě to, i kdybych to měl nejdřív jen koupit a později prodat nám za mnohem vyšší cenu. Na druhé straně, Ali si podle všeho nemyslí, že by po Trilliu pokukoval. Pořádně se na mě naštvala, když jsem jen naznačil, že by Townsend mohl mít něco za lubem.“

„To je všechno, kvůli čemu jste se nepohodli?“
Luke si s hrůzou uvědomil, že se začíná červenat. „Ne úplně.“
Daneův pohled znovu zamrzl. „Nezahrávej si s ní, Lukeu. Nevracej se sem a neobracej jí život vzhůru nohama, když nemáš v úmyslu zůstat.“

Z neznámého důvodu Luke cítil potřebu podotknout: „Právě jsi řekl, že je Ali dospělá. Řekl jsi, že ví, co chce.“
„Jo, jasně, takže v tom případě dělám výjimku, když se jedná o tebe. Považuj to za varování.“

Luke přikývl a žaludek mu stiskla ledová ruka. Před dvanácti lety byli nejlepší kamarádi, ale dokonce i tehdy se Luke v duchu obával, že podle Danea není pro jeho sestru dost dobrý. A zřejmě nebyl ani teď, přestože byl multimilionář.

Následujících pár dní Ali Lukea neviděla. Očekávala, že na něj narazí o víkendu, obzvlášť když slyšela jeho motorku několikrát projíždět kolem, ale nezaskočil za ní a ona sama si dala záležet, aby se mu také vyhnula.

V sobotu šla na schůzku s Bradleym. Byla rozhodnutá se bavit a ignorovat Lukeova podezření, přestože Bradley popřel, že by byl na Trilliu, když se ho mezi řečí zeptala, jestli na začátku týdne nebyl někde v okolí v rekreačního střediska. Když ji pak vysadil doma, namlouvala si, že ho nepozvala na skleničku, protože je pozdě a ona je unavená. Nemělo to nic společného s Lukem Banningem a starými emocemi, které jí nepřestávaly mást hlavu.

V pondělí se vrátila do práce. Přestože měla dovolenou, necítila se příliš odpočinutá. Měla na sobě jednu ze svých starých rovných sukní, kterou ovšem večer předtím o dobré tři centimetry založila, a černé střevíčky půjčené od Audry. Místo aby si jednoduchou blůzu zapnula až ke krku, nechala ji rozepnutou tak, aby byl vidět právě jen náznak dekoltu.

Když procházela kolem Audřiny kanceláře, čekala, že její dvojče udělá nějakou pobavenou poznámku, a tak ji nepřekvapilo, když Audra hvízdla a zavolala na ni: „Vrať se, ať se na tebe můžu podívat líp!“

Ali udělala pár kroků vzad a na pár vteřin zaujala ve dveřích směšnou pózu. Pak se vydala znovu ke své kanceláři, ale Audra vyběhla za ní a chytla ji za ruku.
„Nic neříkej,“ varovala ji Ali.

„Co? Sluší ti to.“ Audra si ji se znalecky našpulenými rty prohlížela. „Ta délka sukně je velký pokrok a, samozřejmě, líbí se mi ty boty, protože jsou moje. Tak mě napadá… Dostanu je někdy brzy zpátky?“
„Zaplatím ti je. Kolik stály?“

Audra ze sebe vysypala částku, z níž se Ali zatočila hlava. „Za boty? Bože, ty nejsi normální!“
„Beru svoji obuv vážně, ale není třeba mi je platit. Můžeš je považovat za dárek.“ Audra přistoupila k Ali blíž a rozepnula jí ještě jeden knoflík. Pak sundala ozdobný pásek, který měla kolem pasu, a zapnula ho Ali.

Couvla a spokojeně přikývla. „Prozatím to stačí, ale pořád chci, abys se mnou šla nakoupit z gruntu nový šatník. Dala bych přednost Milánu nebo i Rodeu Drive, ale spokojím se s jednodenním výletem do Chicaga. Co říkáš?“
„Možná.“

Audra se zazubila. „Beru to jako ano, vzhledem k tomu, že v těch posledních šesti případech, kdy jsem něco podobného navrhla, jsi to rovnou zamítla.“
„Jak chceš,“ pokrčila rameny Ali, ale vzápětí stiskla svému dvojčeti ruku. „Díky za ten pásek.“

„Nemáš zač. Hodně štěstí.“
To přišlo Ali poněkud zvláštní, ale jen do okamžiku, kdy otevřela dveře své kanceláře. Čekala, že dříve či později někde Lukea potká. Věděla, že se ještě neodhlásil ze svého pokoje. Nečekala však, že ho najde uvelebeného za svým stolem s jeho jedenáctkami položenými na jejím diáři.

Usmál se. „Dobré ráno.“
Ali se zamračila. „Je pondělí a ty sedíš na mé židli. Co je na tom dobrého?“
Lukea její nevrlý tón nevyvedl z míry. „Audra říkala, že než si dáš první šálek kávy, býváš mrzutá.“ Natáhl k ní ruku s hrnkem, z něhož se kouřilo.

Ali za sebou zavřela dveře, postavila kabelku na nízkou skříňku vedle nich a opřela se o ni. „Co chceš teď? Podělit se se mnou o nějaké další konspirační teorie?“
„Asi ti za to dlužím omluvu… A taky za ty další věci, které jsem řekl o tvém, ehm, příteli. Omlouvám se.“

To Ali vzalo vítr z plachet. V duchu si opakovala, že to je jen proto, že jí Luke nabízí kávu a ona dnes ráno ještě neměla na žádnou čas.
Strnule přikývla. „Omluva přijata. A teď, jestli ti to nevadí, mám práci.“

„Já taky. Letím zpátky do New Yorku. Mám schůzku s jedním obchodním společníkem kvůli jednomu projektu, který připravujeme. Večer se ale vrátím. Možná se pak uvidíme.“
Ali pro něj měla stejnou odpověď jako pro Audru. „Možná.“
A stejně jako Audru i Lukea ta odpověď podle všeho potěšila.

Ten večer se Ali vrátila domů pozdě. Z posledních sil se převlékla do pohodlné košile a džínů a začala hledat něco jednoduchého, co by si udělala k večeři. Zatím to vypadalo na tuňáka na celozrnném chlebu, i když pěkně ogrilovaný steak by byl mnohem lepší.
Když si před chvílí šla vybrat poštu, ucítila v chladném večerním vzduchu lahodnou vůni škvířícího se hovězího a dřevěného uhlí. Luke, napadlo ji.

Vrátil se. Předpokládala, že právě teď je v babiččině domku a možná třídí Elsieiny věci. Jeho věc, řekla si v duchu, a to i přesto, že mu předtím nabídla pomoc.
Krájela právě chleba, když zaklepal na její kuchyňské dveře.
„Rozhodl jsem se vzít tě za slovo s tím tvým ,možná’ a zeptat se tě, jestli by ses se mnou nechtěla navečeřet.“

Ali si založila ruce na prsou a opřela se o veřeje dveří. „Jedno jídlo s tebou mi stačilo, díky. Ještě teď mi je špatně.“
„Myslel jsem, že jsi mi to odpustila.“

„Odpustila. Ale to neznamená, že se tomu hodlám vystavovat znovu.“
„Dokonce ani za steak?“
Ali zalétla pohledem k plechovce s tuňákem a olízla si rty. Čemu to ublíží? Kdyby Luke udělal něco, co by ji doopravdy rozzlobilo, bude tentokrát jen kousek od domova.

„Poslouchám.“
„Koupil jsem pár pěkných steaků. Právě jsem je sundal z grilu, který jsem koupil v obchodě ve městě.“
„Jak jsi to sem všechno na harleyi dostal?“

Pokrčil rameny. „Když jsem se dnes odpoledne vrátil na ostrov, půjčil jsem si auto.“ Přes rameno pohlédl na tmavé mraky. „Vypadá to na déšť,“ poznamenal ustaraně.
Ali se o počasí bavit nechtěla. „Vraťme se k těm steakům. Jaké jsi je udělal?“

„Středně propečené.“
Ali zakručelo v žaludku. Ani za nic to však Lukeovi nehodlala ulehčit.
„Co k nim hodláš podávat?“

Luke se poškrábal na bradě. „O to právě jde. V lahůdkách ve městě došel bramborový salát, tak jsem v potravinách koupil jednu z těch mražených příloh. Víš, tu co ji člověk ani ne za deset minut ohřeje v troubě.“
„Ale tobě přece nejde elektrika.“

„Přesně.“
Ali vzdychla. „Mám brambory. Můžu jich pár opéct v mikrovlnce a tak za deset minut s nimi přijít.“
Zazubil se. „Máš smetanu a pažitku?“

„Nepokoušej svoje štěstí.“
Luke se už měl k odchodu, když se ještě zeptal: „Nebudeš mít náhodou přísady na salát Caesar?“
Přimhouřila oči. „Bože, Banningu, máš alespoň talíře, příbory a ubrousky?“
Čelo se mu pokrylo vráskami. „Nemám nic, co by nebylo pokryté prachem, a žádnou vodu, ve které by se to dalo umýt.“

„Zveš mě na večeři, nebo se ze mě snažíš vylákat jídlo zadarmo?“
Luke se pousmál: „Na tom mase jsem penězi nešetřil,“ připomněl jí. „A mám k němu láhev opravdu dobrého beaujolais.“
„Předpokládám ale, že nemáš žádné čisté skleničky.“

Naklonil hlavu k rameni. „Hm… Ne. Vlastně nemám žádné skleničky a – když o tom teď přemýšlím – ani žádnou vývrtku. Elsie nebyla žádný velký piják.“
„Co kdybys přinesl ty steaky a víno sem, když já zajišťuju všechno ostatní? Nádobí ale nemyju,“ upozornila ho.
„Znamená to, že se na mě už nezlobíš?“

Ali zavrtěla hlavou. „Ne. To znamená, že mám hlad a steak zní dobře, obzvlášť když ho udělal někdo jiný, zaplatil za něj a ještě potom všechno uklidí.“

Jedli u kuchyňského stolu a stropní světlo odhánělo stísněnost postupujícího večera. Venku se zvedl vítr a vrhal na Alina čistě umytá okna hlínu a úlomky větviček a listí. Díky mohutným mrakům bylo venku mnohem temněji než obvykle v tuhle večerní hodinu.
„Blíží se bouřka,“ zamumlala Ali krájejíc plátek masa. Luke s kvalitou masa nepřeháněl. V ústech se úplně rozplývalo.

Luke pohlédl z okna. „Bouřky jsem nikdy neměl rád.“
To Ali věděla. A věděla také proč. Po jedné z nich našli jeho otce mrtvého vedle silnice. Za smrt Rogera Banninga však nemohla jen příroda. Mnohem víc na místě bylo vinit z ní sedm skleniček whisky, které vypil před svým odchodem z taverny nedaleko přístaviště trajektů.

Jeho auto narazilo cestou domů do stromu a postarší Banning se z něj vyškrábal ven s úmyslem jít dál pěšky. Venku v té době zuřila příšerná bouře, která už předtím přerušila telefonní linky a proud na většině ostrova. Jeho tělo našli druhý den. Utopil se v šesti palcích vody poté, co spadl do příkopu a ztratil vědomí. Luke, kterému tenkrát bylo devět let, byl malý a vyděšený kluk. A celou tu bouřlivou noc sám a ve tmě čekal doma na svého otce a bál se, že ho možná opustil stejně jako Lukeova matka, která jednoho dne šla ven a už se nevrátila.

Ali se teď chtěla natáhnout přes stůl a stisknout mu ruku. Uklidnit ho. To však nebylo to, co Luke ve skutečnosti potřeboval. Pokládal by to za soucit a on soucit nenáviděl. A tak raději pokračovala v hovoru.

„Já jsem měla bouřky ráda, když jsem byla malá. Ležela jsem vždycky v posteli, poslouchala jsem, jak vlny narážejí na břeh a jak vítr šustí listy, a počítala jsem vteřiny mezi bleskem a zaduněním hromu.“
Zdálo se, že Luke ze sebe svůj splín setřásl. „Vždycky jsi byla divná,“ zabručel.

„Za tohle ti nepomůžu s nádobím.“
„To nevadí. Nechám ho služce.“
„Máš v New Yorku nějakou?“ Ali najednou zvážněla.

Přikývl.
„Předpokládám, že kuchařku taky.“
„Taky. A řidiče.“

„Tvojí motorky?“
„Ne,“ zasmál se. „Auta. Na harleyi moc často nejezdím. V centru města je příliš velký provoz a příliš mnoho semaforů, než aby to byla nějaká zábava.“
Ali četla v časopisech tucty článků o Lukeově lehkomyslném manhattanském způsobu života – a nepřiznala by to, ani kdyby jí vyhrožoval mučením.

Také ho viděla na doprovodných fotografiích, oblečeného do značkových obleků a nažehlených košil. Vypadal tak strašně jinak než ten neotesaný a zmatený mladík, kterým kdysi býval.
„Líbí se ti v New Yorku?“
„Miluju to tam. Nedovedu si představit, že bych žil někde jinde. Někdy je to, jako by samo to město žilo. Je tam pořád tolik energie a vzruchu.“

„To zní únavně.“
„To víš, Trillium to není. Tady je to takové klidné.“ Zamračil se a Ali napadlo, jestli si konečně neuvědomil, že právě to patří ke kouzlu ostrova.
„Audra říkávala to samé o životě v Los Angeles. Ani jeden z vás nedokáže ocenit to, za co jiní lidé platí spoustu peněz a cestují stovky mil, aby to našli tady.“

„Co přesně to je?“
Jeho zvědavost se zdála být upřímná. „Klid a mír,“ odpověděla prostě. „A jako bonus se můžou těšit z krásy přírody a naučit se vidět, jak se pořád mění a obnovuje.“

Luke chvíli mlčel. „Audra se zdá být šťastná,“ poznamenal pak. „Život na ostrově jí teď musí svědčit.“
„Myslím, že si vzrušující život Hollywoodu užila dost. Jsem si jistá, že kdokoli kdykoli vzal tenkrát do ruky nějaký časopis, dozvěděl se o tom víc, než původně chtěl,“ řekla Ali hořce, vzpomínajíc na dobu, kdy si o rozpustilých kouscích její sestry povídal celý svět. „A je tu samozřejmě Seth. Není sice původně odsud, ale nechce odejít. Naprosto to tu zbožňuje. Právě dostavěli velký dům na severovýchodním výběžku ostrova. Říkali, že chtějí každé ráno vidět z okna ložnice východ slunce.“

„Láska dá asi člověku kořeny.“
„Myslela jsem, že by měla člověku dávat křídla,“ namítla Ali a ukazováčkem zamyšleně objela okraj své téměř prázdné skleničky. „A co ty? Máš v New Yorku kořeny, jak říkáš?“

Pousmál se. „Ptáš se mě, jestli s někým chodím, Alice?“
„Zapomeň na to,“ odsekla.
„Ne, ne.“ Luke se rozesmál. „S největší radostí ukojím tvoji zvědavost.“
„Jen jsem myslela, když ses vrtal v mém soukromí, proč bych já neměla trochu zavrtat do tvého.“

„To je asi fér.“ Vzal do ruky láhev s vínem a oběma jim dolil. „Vážný vztah s nikým nemám.“
Ali vzala skleničku a napila se. „Definuj vztah, který není vážný.“

Luke nezaváhal, jako by měl – pokud šlo o opačné pohlaví – poměrně jasně vymezené hranice. „Žádné závazky a očekávání. Alespoň ne v dohledné době.“
Jeho odpověď Ali rozesmutila, i když současně měla pocit, jako by se dívala do zrcadla. Není její osobní život nakonec také takový? S jedním výrazným rozdílem, napadlo ji. „Předpokládám, že to vám ale nebrání, abyste spolu spali.“

Luke se mlčky napil vína.
„To je dost cynické.“
Pokrčil rameny. „Vyhovuje mi to.“

Jakmile to vyslovil, napadlo ho, jestli je to opravdu tak, stejně jako před pár minutami přemýšlel o tom, kdy pro něj začal megawattový šarm Manhattanu blednout.

Dodržel slovo a když dojedli, uklidil ze stolu, a přestože celou řadu let neumyl ani misku od ranních vloček, zjistil, že stojí u Aliina dřezu, shrnuje zbytky jídla do drtiče odpadků a rovná špinavé talíře do myčky.

Přivolalo to zpátky vzpomínky na to, jak stával v babiččině kuchyni a pomáhal s nádobím po večeři. Málem se usmál. Žádnou moderní myčku nádobí pro Elsie. Babička myla a Luke utíral a ona mu vyprávěla veselé historky z dětství jeho otce, historky, díky nimž si měl Luke pamatovat Rogera Banninga takového, jakým byl předtím, než ho ovládl alkohol a zničil mu život. Veškerá její snaha však nemohla změnit skutečnost, že když se většina lidí na ostrově dívala na Lukea, viděli jen syna místního opilce.

„Myslím, že ten talíř je čistý dost,“ vtrhla mu do vzpomínek Ali.
„Hm?“ Luke se otočil.
Kývla hlavou k talíři, který držel pod proudem teplé vody. „Myslím, že ten talíř je už umytý ažaž.“

Podíval se dolů. „Oh.“ Vypnul vodu a dal talíř do myčky.
„Saponát je pod dřezem. V žádném případě nepoužij normální prostředek na nádobí, jinak se budeme brodit v bublinách jako v nějakém sitcomu.“
„Mluvíš z vlastní zkušenosti?“

„Z Daneovy.“
Luke se rozesmál.
Jakmile byl s nádobím hotov, zapnul myčku a otočil se k Ali. Stále ještě seděla u stolu, nohy v ponožkách položené na jeho uvolněné židli, a dopíjela víno. S nohama neuhnula, ani když se vrátil ke stolu, a tak si utřel ruce do utěrky, vzal její nohy do rukou, sedl si a položil si je klín.

Ali se okamžitě zkusila odtáhnout, ale držel ji pevně a když jí začal masírovat pravý nárt, tiše zasténala a vzdala všechny pokusy o odpor. Luke polkl. Rázem se ocitl zpátky ve vzpomínkách, v těch mnohem erotičtějších, než byla ta poslední série, v níž vystupovala jeho babička.

Rukou jí vyjel nahoru na lýtko a sroloval okraj ponožky. Objevila se hladká kůže a štíhlý kotník. Pak ponožku stáhl úplně. Bože, Ali měla tak sexy chodidla, úzká a štíhlá. Nehty měla stále nalakované tou nápadnou červenou, která ho během jejich schůzky v konferenční místnosti v Saybrook‘s málem dohnala k šílenství. Je to vážně teprve týden? Měl pocit, že od jeho návratu uběhla celá věčnost.

Zvedl hlavu. Pozorovala ho ostražitýma zlatohnědýma očima. Palcem jí přejel po nártu. Na zlomek vteřiny zavřela oči, ale vzápětí je opět otevřela, když jí vyhrnul nohavici ke kolenu a odhalil víc kůže.
V příští vteřině zvedl její nohu k ústům, vtiskl jí polibek na holeň a začal postupovat dolů, dokud nedorazil k hnědému znaménku krásy těsně nad jejím kotníkem.

Ali cítila, jak v ní narůstá napětí. Jako by jí z každičkého póru začínalo sálat teplo. Věděla, že by se měla odtáhnout a ukončit tohle… tohle… Můj bože! Vždyť je to předehra! Neudělala to. Nemohla. Natáhla se pro svou skleničku v naději, že to bude působit nenuceně. Srdce jí bušilo až v uších. Pak Lukeův jazyk zavadil o mateřské znaménko na kotníku a ona se se zasténáním prohnula v zádech, zaklonila hlavu a polila si vínem předek pohodlné bavlněné košile, kterou měla na sobě. Jen taktak, že nekopla Lukea přímo do brady.

Luke okamžitě přestal. Usmál se. Ali napadlo, že je ještě dobře, že právě v tom okamžiku vypadla elektřina, protože věděla naprosto jistě, že jí obličej plane stejnou barvou, jakou mělo jejich beaujolais. Rychle sundala nohy na zem a vstala.

„Půjdu tu košili namočit, jinak se to nevypere.“ Bylo to nanejvýš praktické, proto Ali nechápala, proč hlas, který jí vychází z úst, je téměř neslyšný šepot.
„Ali –“
„My-myslím, že v lince nad sporákem mám baterku, kdybys ji chtěl vyndat, než se převleču.“

Zkusila projít kolem Lukea, ale chytil ji za ruku a přinutil ji zastavit se. V potemnělé kuchyni dokázala právě tak rozeznat rysy jeho obličeje. Obočí měl tázavě povytažené, když zvedl její dlaň k ústům a políbil ji. Jeho dech byl teplý. To teplo si pamatovala. Zatoužila cítit ho znovu. Vztáhla ruku a pohladila Lukea po tváři zdrsněné jednodenním strništěm. Pak už se nedokázala zastavit. Sklonila se a políbila ho na ústa.

Jeden polibek. Nic víc neměla v úmyslu. Hned potom, slibovala si v duchu, tenhle večer ukončím a pošlu Lukea pryč, než udělám něco, čeho bych doopravdy litovala. Bylo to rozumné a uvážlivé. Dopřeje si jen těchhle pár vteřin šílenství. Lukeova zřejmá touha však tu její ještě přiživila. Líbala ho znovu a znovu. Cítila jeho prsty, jak jí rozepínají knoflík u krku a pak se přesouvají na ten pod ním. Byly rychlé a výkonné.
„Ali,“ zamumlal Luke, jeho rty zabloudily na její krk a byla ztracená.

Pryč byla ta rozumná žena, která z hesla „dívat se dřív, než člověk skočí“ udělala svou mantru. Vášeň ji vábila a vymazala všechno ostatní. Oba je vyděsila, když se prudce napřímila, ale bylo to jen proto, aby se mohla Lukeovi sedícímu stále na židli posadit obkročmo na klín.

Zapomeň na uvážlivost. Zapomeň na příčetnost. V tom okamžiku Ali věděla, co chce. Bylo to tak dlouho. Víc než deset let touhy, která v ní rostla… Stravovala ji, stravovala je oba, když jí Luke rozhrnul košili. Na okamžik zaváhal a Ali vzala jeho obličej do rozechvělých dlaní a znovu ho políbila. Pod rouškou tmy si troufala víc, dráždila jeho spodní ret, vzdychala jeho jméno. Když polibek skončil, znovu se prohnula v zádech, až se jí do páteře zakousl okraj stolu. Luke žádné další pozvání nepotřeboval. Právě zápasil s krajkou její podprsenky, když se znovu rozsvítilo stropní světlo a osvětlilo nelítostnou realitu kuchyně.

Ali nemusela vidět svůj obraz v jeho očích, aby věděla, jak vypadá – v rozhalené košili a s rozcuchanými vlasy. Nemohla pochopit, co si vlastně myslela. Že když k sexu dojde během výpadku proudu, tak se to nepočítá? A to před pár minutami vyčítala Lukeovi jeho povrchní známosti. Stejně, co jiného by z toho asi bývala měla než znovu zlomené srdce?

Pokusila se uniknout z jeho klína a byla by asi utekla i z místnosti, tak byla svým chováním šokovaná. Luke jí to však nedovolil. A udělal něco, co jí galantností a dobrým úmyslem přece jen srdce zlomilo. Znovu jí zapnul košili, pomohl jí na nohy a odešel.