Staňte se předplatitelem našich časopisů
mojepredplatne.cz

Krásná Junie

Z královského dvora na dvůr střední školy se přesunuly smutné milostné hry z románu ze 17. století. K podivuhodnému efektu.

Krásná Junie je ve třídě nová a nezapadá do ní. Nejen proto, že je tak zvláštně smutná a dokáže se rozbrečet při poslechu opery, nejspíš důsledek nedávné ztráty matky. Ale i proto, že se nechce účastnit pokryteckých milostných her, které na této střední škole provozují zdá se všichni, včetně učitelů. Každý druhý chodí s více lidmi najednou a ubližuje okolí pro své chvilkové štěstí. V propletenci plném postav, jmen, vztahů a tajemství se je těžké vyznat, ale to je dost možná i účel. Z chaosu vzplanutí, jenž má svůj dramatický smysl, vychází Junie jako jediná, co vidí lásku střízlivě a odmítá si s ní zahrávat. Což ovšem neznamená, že by ji okolní vír nestahoval s sebou, jakmile se nová kráska zaryje do srdcí citlivého spolužáka Otta a láskou překvapeného svůdníka, učitele Nemourse.

S filmy Christopha Honorého, dalšího z režisérů, který nejdřív začal s kritikou v Cahiers du Cinema a vypracoval se v poměrně výrazného tvůrce, jsme zatím neměli šanci se setkat, i tenhle se k nám dostává s dvouletým zpožděním. Honoré tu do současné střední školy přesadil román Kněžna de Cléves od Madame de La Fayette ze 17. století. Film díky tomu získal vtahující poetiku literárního díla (vrcholící v dramatické scéně, v níž Otto splyne s jednou z písní ze soundtracku), zvláštně zkombinovanou s Honorého provokativností, smyslností herců a melancholií tématu. Příběh se sice odehrává dnes, ale zároveň i v určitém bezčasí, jež neruší žádná moderní technika, kromě občasného použití mobilního telefonu.

Romantický kolotoč je uzavřený z většiny do prostor rozlehlé školy, prostředí chladného nejen kvůli všudypřítomnému zimnímu počasí. Zároveň ale strhává silnými city, kterými se tu trápí a blázní hlavní milostný trojúhelník Junie - Otto - Nemourse a které sálají z plátna i díky výkonům a kráse Léy Seydouxové, Grégoirea Leprince-Ringueta a režisérova oblíbence Louise Garrela. Některé jejich rozpravy o lásce zní poněkud toporně, důležitější ale je, co se tu vyjádří mimo řečí, pohledy, písněmi, prostředím. Tak impresionistický film, který tvrdí, že šťastná láska je romantická iluze, se pak drží paměti se znepokojivou neodbytností.
 

Iva Přivřelová


originální název: La Belle Personne
info: Francie, 2009, Milostné drama, 90 min
režie: Christophe Honoré
hrají: Léa Seydouxová, Louis Garrel, Grégoire Leprince-Ringuet

HODNOCENÍ: 4/5

Zde si můžete přečíst další filmové recenze na serveru Houser.cz

Další články

čtenářů si právě čte tento článek


Akční letáky