Konec chodníků v Čechách?

Zdroj:

Navozuje pocit bezpečí, nabízí prostor pro špacír i setkání. Je místem her a ten starý z barevných kostek evokuje historii i hladí duši estéta. Chodník! Stává se však drahým špásem, a proto mnohde chybí.

Centrum Prahy, Českých Budějovic a třeba Písku si bez chodníků lze těžko představit. To jsou města!

Ale co příměstské části, satelitní městečka, rozrůstající se vsi, obchodní a průmyslové zóny? Tam chodník samozřejmost není. Přešli jsme na americký styl, to znamená všude autem?

„Alespoň ve městech, obcích, vsích, prostě v místech, kde se převážně žije, by měl mít výsady člověk pěšák. Proč je našinec okouzlen provinčním německým městem? Protože mu dominuje pěší zóna, protože je elegantně řešena zóna klidu, protože ho v obytné zástavbě nepřejede žádný agresivní šílenec,“ uvažuje sociolog s tím, že naše společnost k tomu ještě nedozrála.

„V Česku se musí mnoho věcí kvůli lidem ještě udělat. Třeba postavit v obytné zóně retardér, protože pro našince není normální v té zóně jet dvacítkou, aby neohrozil chodce, nedělal rámus a tím nerušil okolí, nevířil prach a neomezil tím druhé… To průměrného Čecha ani nenapadne. Proto jsou dál chodníky jistý ostrůvek bezpečí,“ krčí rameny Petr Freiman.

Globalizace sice postupuje, ale my jsme přece jen jinde než v USA, kde se většina obyvatel všude pohybuje v autech. Tam není obvyklé chodit pěšky, takže kromě velkých měst chodníky ve Spojených státech prakticky neexistují. Ale my je ještě chceme!

Další články

čtenářů si právě čte tento článek


Akční letáky