Hezky česky

Český jazyk má dlouhou historii a zaslouží si naši pozornost. Jen málokdo ho bohužel ovládá tak brilantně, aby nedělal chyby. Spisovná čeština je krásná, ale nesmírně těžká. Právem se naše mateřština řadí k nejnáročnějším jazykům světa nejen pro svou výslovnost, ale i spoustu pravidel. Obecná mluva se zdá být o něco jednodušší. I tam se najde spousta překážek, které nám mohou zavařit.

Kecy x keci

Jedním ze zrádných slov je "kec". V mluveném projevu ho používáme bezchybně, kámen úrazu je v psané formě. Slovo končí na písmeno "c", které se má za měkkou souhlásku. To se potvrdilo v řadě jiných slov - cizinec, pocit, cihelna.

Je možné, že písmeno "c" se při příští úpravě českého pravopisu dočká velké změny a bude ze škatulky měkkých souhlásek přeřazeno k obojetným kolegům B, F, L, M, P, S, V, Z.

Množné číslo od slova kec se píše s písmenem ypsilon. Jiná varianta neexistuje. Důvody jsou dva. Za prvé se skloňuje podle neživotného vzoru hrad, za druhé se jde o cizí slovo, které nepodléhá pravidlům českého jazyka.

Máte-li pocit, že se jedná o výjimku, omyl. Stejně je na tom i tác, punc nebo kibuc.