Dnešní doba je plná křiváků s nabroušenými boxery v dlaních - ta samozřejmě džentlmenskému umění facky nepřeje. Jsou ale stále místa, kde je facka královnou! Kromě českých venkovských hospod jde i o mnohé světové parlamenty.

Málo se to ví, ale u nás v České republice máme snad největšího světového „machra“ na facky (odborně řečeno „údery otevřenou dlaní“). Je to forenzní biomechanik profesor Jiří Straus z Policejní akademie ČR.

Druhý častý druh případů byl přesně opačný. Mezinárodní den žen nebo nějaká rodinná oslava, muž se podnapije, něco nevhodného udělá a žena ho profackuje. Sám postižený muž prý obvykle policii ze studu nevolal, udělal to třeba hostinský, nadřízený z podniku apod.

„Jak ale slýchám teď, neplatí v domáckém fackování žádná pravidla,“ krčí rameny Jaroslav Martínek. „Dřív se ženy aspoň trochu držely zpátky – hrály si na dámy – a muži zase chtěli být za džentlmeny. Dnes se to mydlí hlava nehlava.

Ženy si prý také napadení častěji vymýšlejí, protože třeba chtějí partnera dostat z bytu, překazit jeho styk s dětmi po rozvodu apod. Takže i ta na pohled prachobyčejná facka může vést k bolestivým, dlouhým a drahým soudům…“

Pozor na zeď!

  • I vcelku slabá facička může mít fatální následky. Stačí, když je za hlavou jejího adresáta tvrdá plocha: třeba zeď nebo kandelábr. Úder dlaní k ní hlavu vlastně „odpálí“. „Sekundární úder o zeď má vinou enormního nárůstu působící síly mnohem vážnější zdravotní důsledky,“ zjistili policejní experti.
  • „Nepohlavkuj ho přes hlavu, bude blbej!“ vyčítají si často navzájem partneři své „výchovné“ metody. Je tedy místo pohlavku lepší facka? Odborníci samozřejmě odmítají obojí. Navíc se prý ani nedá říct, který z těchto úderů by případně byl pro dítě méně rizikový – do hry vstupuje příliš mnoho faktorů. Bezpečná je pouze mírná „facka přes zadek“: a i to jen z hlediska možného fyzického poškození, nikoli psychického.