Jste jablko, nebo hruška? Jablka hubnou hůř!

Zdroj:

Hrušky a jablka sice podle oblíbeného výroku matikářů nelze sčítat, ale přesto můžou mít společného jmenovatele: tloušťku, chcete-li nadváhu nebo dokonce obezitu.

Lidé, kteří mají při nadváze či obezitě postavu typu jablko, jsou na tom ale přece jen hůř. Jim se totiž ukládá tuk nad pasem, tedy i v dutině břišní, kde přímo ohrožuje správné fungování důležitých orgánů.

Nepřinutí-li tedy člověka k zamyšlení nad nebezpečně rostoucím břichem hlediska estetická nebo praktická (nevejde se do oblečení či za volant), není-li dostatečný důvod k redukční dietě ztráta pohyblivosti a nemožnost věnovat se dříve oblíbeným činnostem a podobně, mohly by být dostatečně přesvědčivé argumenty zdravotní.

„Úbytek hmotnosti o pět až deset procent, což například u člověka, který váží osmdesát kilogramů, představuje čtyři až osm kilogramů, může výrazně zlepšit jeho zdravotní stav i psychickou pohodu,“ říká prof. MUDr. Martin Haluzík, DrSc. ze III. interní kliniky Všeobecné fakultní nemocnice v Praze.

„Mezi hlavní zdravotní přínosy patří úprava krevního tlaku, snížení rizika onemocnění srdce a diabetu, zlepšení dýchání a plicních funkcí, zvýšení plodnosti, zmírnění bolesti zad, zkvalitnění spánku a rovněž zmenšení rizika předčasného úmrtí na následky obezity nebo nadváhy. Po psychické stránce je znatelná větší sebedůvěra, více chuti a energie do života a řada dalších.“

Šetřivé geny

Za to, že lidstvo stále víc tloustne (nejrychlejší nárůst obezity zaznamenávají v posledních letech v Číně a Indonésii), může sedavý způsob života, „toxické prostředí“, které nás nutí konzumovat potraviny jen pro rozkoš a ne z hladu, a podle některých teorií také „šetrné geny“.

„V dávné minulosti tlupa ulovila mamuta, nějakou dobu si na něm pochutnávala, všichni jedli do sytosti, ale když došel, trvalo někdy celé měsíce, než se podařilo sehnat zase něco k snědku. Organismus si zvykl s energií šetřit. Přežili ti jedinci, kteří měli hodně šetřivých genů – a to jsme my,“ vysvětluje Martin Haluzík.

Určité „zásoby“ tuku samozřejmě člověk mít musí – organismus z něj načerpá rychle dostupnou energii. Jenže my to přeháníme. Podle posledních vědeckých objevů není pro stanovení rizik nadváhy a obezity směrodatný ani tak Body Mass Index (BMI = výška v cm dělená hmotností v kg) jako spíš množství takzvaného viscerálního neboli orgánového tuku.

O jeho množství nám nejvíc řekne obvod pasu. Rizikové hodnoty obvodu pasu se liší podle pohlaví. U žen je zvýšené riziko patrné již u 80 cm, vysoké je od 88 cm. U mužů dochází k mírně zvýšenému riziku při 94 cm, riziková hodnota je počítána od 102 cm.

Lidé typu hruška jsou na tom z tohoto pohledu o dost lépe, protože jim se knedlíky, smetanové omáčky, dortíčky a panáky alkoholu ukládají převážně na zadní části nebo stehnech. Jablkům roste břicho, což představuje riziko pro mnoho nemocí. Strategie přežití se od dob lovců mamutů značně změnila, delší život dnes jednoznačně zaručuje štíhlost.

„Pokud je množství viscerálního tuku vyšší, než organismus potřebuje, začne se do těla vylučovat více mastných kyselin, hormonů a chemických látek vyvolávajících záněty, jež můžou zásadně ovlivnit fungování životně důležitých orgánů a způsobit tak celou řadu onemocnění, která jsou spojována s nadváhou,“ konstatuje obezitolog a diabetolog Martin Haluzík.

Fakta o obezitě

Světová zdravotnická organizace uvádí, že 30 až 80 procent dospělých Evropanů je obézních. Nadváha a obezita přinášejí mnohá zdravotní rizika jako například vysoký krevní tlak, cukrovku 2. typu nebo onemocnění srdce. Každoročně na následky nadbytečných kilogramů umírá více než milion Evropanů.

Další články

čtenářů si právě čte tento článek


Akční letáky