Jan Farkač: Šumavu neohrožuje kůrovec, ale neznalost

Zdroj:

V mládí dobře lyžoval, zvládl i Vasův běh, a tak nepřekvapí, že absolvoval Fakultu tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy v Praze.

Jan Farkač (52) vystudoval tělesnou výchovu a biologii, protože se mu spojení sportu s přírodou líbilo. Od roku 1993 učí zoologii na České zemědělské univerzitě, dnes na Fakultě lesnické a dřevařské.

Před šesti lety jste spolu s 230 akademiky, geology, lesníky a biology podepsal alarmující výzvu, že lesy u nás vymírají. Jak na tom jsou?

Nevymírají lesy jako takové, ale ohroženy jsou lesy, které nefungují jako plantáže na výrobu dřeva. V takových lesích neroste jen jeden druh hospodářsky žádané dřeviny, ale různě staré jehličnaté a listnaté stromy.

Jednou týdně, od května do října, jsem všechny střevlíky, kteří do těchto pastí spadli, označil speciálním kódem pomocí drobných zářezů pilníčkem na krovkách. Poté jsem je vypustil. Při chycení již označených brouků jsem měl možnost zaznamenat, odkud kam a za jakou dobu se dostali. Pomocí zpětných odchytů lze také vypočítat počet dospělých jedinců na lokalitě, což bylo tenkrát asi 4 500 kusů.

Entomologie je váš koníček už od dětství. Holky se lépe lákají na vlastnoručně pořízenou sbírku motýlů, nebo brouků?

Tak velký vzorek holek jsem nevyzkoušel, abych to mohl zodpovědně posoudit. Navíc mám zkušenost pouze s brouky. Rozhodně ale můžu říct, že mám nesmírně tolerantní manželku, dceru i syna. Bez nich by moje časově náročná práce nebyla možná.

Je obtížné vytvořit kolekci preparovaného hmyzu? Asi nestačí jen špendlíky a entomologická krabice…

Není to tak složité. Musíte ale mít jasný cíl a pročíst odbornou literaturu. Sbírání brouků nebo motýlů totiž není sbírání známek – je to zájem s dalekosáhlým dopadem. Tedy je-li dělán odpovědně. Je to zájem, jenž může propojit profesionály s amatéry. Jako příklad může posloužit Česká společnost entomologická.

Co vás v posledních letech jako biologa nejvíc naštvalo?

Když někdo stůj co stůj prosazuje svůj názor a přehlíží zájmy ochrany přírody deklarované našimi zákony, což jsou zájmy veřejné! Nadzvedly mě třeba likvidace jediné lokality výskytu jednoho druhu střevlíčka šídlatce v Doubí kvůli kontroverzní výstavbě plavebního stupně Děčín nebo opakované navrhování kácení lesa kvůli golfovému hřišti v Klánovicích. Bezohlednost některých nápadů je až neuvěřitelná.

A radost jste z něčeho měl?

Mám radost ze všech našich absolventů, kteří využili univerzitní studia ke svému duševnímu obohacení. Výsledky jejich práce jsou pak vidět nejen v jejich bakalářských a diplomových pracích. Rád vnímám jejich další úspěchy. Hlavně těch, u nichž je patrné, že je to baví a pořád na sobě pracují. A že chápou, co to je pokora a úcta ve vztahu k přírodě i lidem.

Za posledních 100 let prý zmizelo z naší přírody 3 000 druhů hmyzu a tisíce druhů jsou v ohrožení. Dá se s ponurou prognózou něco dělat?

V naší přírodě žije zhruba čtyřicet tisíc druhů živočichů. Z nich je necelých pět set druhů obratlovců, ostatní patří mezi bezobratlé – tedy všemožný hmyz. Mizejí hlavně druhy, jimž jsme změnili nebo měníme jejich životní prostředí a které se novým okolnostem nedokázaly přizpůsobit.

Ovšem pro druhovou rozmanitost jsou tyto druhy klíčové. I kdyby se totiž podařilo vliv člověka omezit a jimi obývané lokality vrátit do původního stavu, zpátky se nevrátí. Nedokážou to. Proto je velmi důležité uchovat v naší přírodě poslední místa jejich výskytu ve stavu, jaký potřebují.

Před rokem jste se kvůli brouku páchníkovi hnědému podílel na revitalizaci valdštejnské lipové aleje v Jičíně…

To je pěkný příklad, jak se při respektování životních nároků tohoto zvláště chráněného druhu brouka našla cesta pro obnovu věhlasné aleje. Larvy páchníka se tři až čtyři roky vyvíjejí v dutinách starých stromů, především ve střední a horní části kmene. Je proto nezbytné, aby v aleji zůstaly.

Alespoň větší část. Přitom je třeba dosazovat stromy mladé, aby, až ty nejstarší odumřou, byly blízko připraveny další „dutinoví“ nástupci. Potom pro páchníka a jeho skrytý vývoj zůstanou stále příznivé podmínky. Páchník je navíc typický „deštníkový druh“, který indikuje výskyt dalších, mnohdy ještě vzácnějších druhů bezobratlých živočichů.

Na internetu o vás studenti píší, že patříte mezi oblíbené pedagogy. To proto, že s nimi jezdíte na výlety, nebo máte nějaké jiné finty jak je zaujmout živočišnou říší?

Tak to se budete muset zeptat jich. Jsem možná přísný a náročný, ale určitě spravedlivý. Už při první přednášce studentům říkám, že frajeřina je umět a znát. A to platí třeba i u rybníka, když se jich dítě zeptá: „Táto, mámo, tady něco leze. Co to je?“

Další články

čtenářů si právě čte tento článek


Akční letáky