Jaký bude svět za XY let?

Zdroj:

Rubrika toho jména patřila k populárním zábavám ilustrovaných časopisů a nedělních příloh novin. Naši předkové nad ní u piva tiše snili, jak se jejich potomkové (tedy my) budou mít skvěle.

Jenže kdy jste nějakou aspoň trochu ucelenou prognózu viděli naposledy? Nevzpomenete si, že? Ona totiž tahle rubrika zašla na úbytě.

To jsem si uvědomil nad Květy z roku 1969, které nám před časem laskavě zaslala paní Jana Šubrtová z Všelibic (máte-li doma podobné relikvie, nemohli byste nám je prosím zapůjčit také?).

Ilustrovaná dvoustránka přibližovala svět roku 1999:

  • Veškeré domácí práce budou dělat roboti.
  • Přestanou existovat nakažlivé choroby - proti všem bude očkování.
  • Pracovní pomůcky odstraní dřinu, třeba hydraulické přídavné svaly umožní dělníkovi zvednout i několik tun.
  • Kvůli strojům nebude dost práce pro lidi, tudíž se bude za plnou mzdu pracovat jen čtyři hodiny denně (cha-cha!).
  • Všechny automobily budou jezdit na elektřinu a budou dálkově ovládané.
  • Vlaky zmizí z povrchu země a budou jezdit jen v tunelech (to by se tunelářům líbilo).
  • Místo letadel se bude létat raketami: Praha-New York za půl hodinky.
  • Superpaneláky pojmou 30 000 i více obyvatel, z nichž každý bude mít nárok na byt o ploše 120 m2 (plus terasa a sklep).

Atomovou tramvají k zářnému zítřku

Kolik čtenářů asi bylo v roce 1969 ochotno věřit těmto surreálně socialistickým vizím? Kdo předpokládal, že atomové reaktory budou pohánět tramvaje a člověk ovládne počasí? I když - lehkověrní si aspoň užili pár chvil radostného očekávání. Zato realisté se chmurně šklebili.

Právě jím vedený ústav se stal líhní podivuhodných osob, jež mají z převážné míry na triku naši ekonomickou současnost: od Václava Klause přes Vladimíra Dlouhého, Miloše Zemana, Karla Dybu, Zdeňka Tůmu či Tomáše Ježka až po Miloslava Ransdorfa nebo Jiřího Dolejše. (Také vás trká do očí „duhovost“ přesvědčení pánů prognostiků?)

Jejich ústav byl v roce 1993 zrušen (na rozdíl od podobného pracoviště na Slovensku), pánové, bratři a soudruzi se však prognózám věnovali i nadále, obvykle účelově politicky zabarveným. Kolik z nich přitom s otevřenými ústy přihlíželo tunelování ekonomiky, rozdělení státu a dalším dějinným faktům, o kterých v jejich prognózách nebyla ani zmínka?

Od těch dob se u nás k prognostice nikdo nehrne. Pokud tedy nemáme na mysli reklamní agenty, kteří vám rádi vysvětlí, proč si musíte koupit jejich smartphone (do pěti let přece bude 56 % nákupů probíhat přes mobil). Na druhém konci stupnice předpovídačů budoucnosti pak stojí vážní mužové pracující pro vládu, banky, pojišťovny, British Telecom a různé předůležité úřady.

Tito pánové u nás i ve světě si ale dávno zvykli na to, že své povolání nezvládají. Ono je to jako s meteorologií. Předpověď na zítřek se vyřkne snadno, ale co bude za měsíc? Padesát na padesát.

S jakou nonšalancí však třeba naše ministerstvo financí přechází, že mu trvale „neštymují“ odhady vývoje ekonomiky, výběrů daní apod.! Jak chytře nám bankéři dokážou do poslední chvíle líčit zářné zítřky, aby vzápětí pronikavě analyzovali důvody obrovských průšvihů, kterých byli strůjci!

Vůbec už nemluvě o vůdcích náboženských sekt, kteří stále reprízují své odhady konce světa, a o podobných týpcích. Skoro to už vypadá, že jedinými správnými globálními prognostiky mohou být Bůh - a superpočítač z Monty Pythona. Ten první však mlčí a ten druhý dosud pravil jen: 42…

Další články

čtenářů si právě čte tento článek


Akční letáky