Že je nutné děti seznamovat s pravou cenou peněz odmala, aby si k nim vybudovaly správný vztah, se vesměs všichni shodují. Ale od jakého věku je nejlepší jim peníze dávat?

„Záleží na tom, k čemu jsou určené a jaký je celkový postoj rodiny k financím,“ říká psycholožka Mgr. Renata Míková. „Obecně si myslím, že je vhodné, aby dítě začalo dostávat kapesné s nástupem do školy.“

V Praze přísnější rodiče

Na to, jak české rodiny řeší tuto záležitost, hledala odpovědi už celá řada průzkumů. Například ze šetření ČSOB překvapivě vyplynulo, že nejpřísnější jsou rodiče v hlavním městě. Téměř 80 % Pražanů nedává svým dětem na prvním stupni základních škol žádné kapesné.

Přitom na Moravě je „skoupá“ jen třetina rodičů. Podobnou situaci zjistila i v oblasti odměňování za pomoc v domácnosti nebo za dobré známky. Téměř polovina pražských rodičů je toho názoru, že jde o základní povinnosti jejich potomků, a není tedy proč je za to vyplácet. Na Moravě tento názor zastává jen třetina rodičů.

Jako motivace

„Když už dítě vyvine nějaké větší úsilí, není důvod ho za to neodměnit - už proto, že jde o motivaci ke snaze a aktivitě. Samozřejmě je nutné pohybovat se v rozumné výši,“ tvrdí finanční odborníci.

Co na to psycholožka? „U kapesného je vždy dobré nastavit určitý režim. Odměňování za domácí práce je dobrý prostředek, jak děti vychovávat k finanční gramotnosti a jak jim umožnit zažít, že pro získání peněz je třeba něco udělat,“ radí Renata Míková.

Kolik je málo, kolik už moc?

Jak velkou částku dětem dávat záleží na rodičích. V úvahu by měli brát zejména to, k čemu jim budou peníze sloužit. Dobrou inspiraci na toto téma představuje model již nežijícího uznávaného dětského psychologa profesora Zdeňka Matějčka, jehož principy platí dodnes.

Kapesné je v něm rozděleno na tři části:

  • První je částka, kterou dítě může utratit, za co chce, a musíte se smířit s tím, že to můžou být věci, které se vám nemusejí vůbec líbit.
  • Druhá část by měla být na spoření - dítě si ji odloží do kasičky na něco, co si přeje.
  • Třetí část by mělo tvořit spoření na dárky ostatním, na něž mu pak třeba ještě přidáte.

Většinou se doporučuje: 50 až 300 Kč na měsíc pro žáky prvního stupně, 200 až 800 Kč na druhém stupni, tisícikoruna v případě středoškoláků a zhruba 1 500 Kč studentům VŠ.

S kartou k bankomatu

Už malí školáci na své rodiče často naléhají, aby jim zavedli dětskou platební kartu. Psychologové nejsou proti, protože nakládání s penězi můžou rodiče regulovat například stanovením týdenního limitu na výběr z bankomatu. Zároveň tak můžou skutečně názorně učit své ratolesti, jak s penězi dobře hospodařit.