Hrozí i vám vyhoření?

Zdroj:

„Už nemůžu, ale musím,“ říká Tomáš (37). „Živím dvě děti, žena je na mateřské a já mám slušný post. Přemáhám se, přesto svou práci začínám nenávidět, další projekty mě děsí. Nemůžu si ale dovolit vypnout. Kontroluju, aby to na mně nebylo znát,“ připouští manažer pražské firmy. Po pěti letech 150% nadšeného nasazení je prostě vyšťaven.

Jsem totálně out, lépe řečeno burnout neboli stihl mě syndrom vyhoření! Věta, kterou lze denně slyšet z úst řady mužů i žen, kteří jedou v práci na plný plyn, ale…

„Syndrom vyhoření se dostavuje hlavně u lidí, kteří nasadili enormní tempo, byli prací nadšeni a motivováni, věnovali jí maximum a přistoupili k povinnostem s trochou idealismu. Po čase ovšem zjistili, že výsledek jejich snažení není takový, jaký by chtěli, že jejich práce není doceněna a resumé neodpovídá jejich očekávání. Zjednodušeně řečeno,“ uvádí psycholožka PhDr. Šárka Dynáková, Ph.D., odbornice na burnout.

Podstatné je zastavit se a zamyslet nad sebou, což je někdy super trabl! Zvláštní je, že příznaky komplikaci můžou odeznít relativně rychle, sáhne-li se po správném „prášku“. Třeba v podobně změny postu, odchodu do jiné profese, zmírnění pracovního nasazení, zvýšení a dodržení času na oddych.

V dnešní době to není lehké, ale v tomto případě sebezáchovné! Nicméně nejúčinnější cesta z už probíhajícího „esvéčka“ by měla vést přes ordinaci psychologa nebo psychiatra.

„Nejhorší je, když si vyhořelý člověk zmíněný stav vysvětluje jako vlastní selhání, svůj nezdar a nepřipustí si, že bojoval s něčím, co nelze probojovat. S tímto pocitem pomůže skutečně jen odborník,“ poznamenává psycholožka.

Nahození aneb Restart do normálu

Bylo by úžasné, kdyby všem vyhořelcům pomohl jen čaj z levandule, lipového květu, kozlíku lékařského, šípku a řebříčku, který se na internetu doporučuje. Jenže k restartu je třeba hlavně odpočinek. Psychický i fyzický! A odpoutání se od branže. Taky je nutné obklopit se pozitivními lidmi, věcmi a aktivitami.

Vším, co může dělat radost. Rovněž není na škodu změnit dlouhodobě zaběhnuté rituály, byť by šlo o maličkosti, určit si životní priority a občas si říct: Však ono se to nepo…

I když se to nezdá, může být burnout také k něčemu dobrý. Třeba váš život vylepší, pomůže vás nasměrovat tam, kde budete opravdu šťastní, což byste bez něj nezjistili. Asi to zní hloupě, ale je to tak.

„Firma, se kterou jsem srostla, šla díky novému vedení do kopru. Nesmyslná nařízení, zesílená byrokracie, neodborné řízení… Vše mířilo k řízenému krachu a mně bralo nadšení, motivaci a chuť ke kreativnímu přístupu. Navíc nápady byly k ničemu, všechno na zmar! Byla jsem hotová, vzteklá, nespokojená. První příznaky vyhoření odkryla kámoška.

Řekla, že jsem se prací dost změnila, a to k nesnesitelnosti. Po roce trápení jsem dala výpověď a šla jinam. Pomohlo to, teda s měsíčním volnem mezitím. Bylo mi to líto, ale teď už zase makám naplno a má to smysl,“ píše na webu marketingová pracovnice Karolína (28).

Jasně, mladá má víc šancí, ale vyhoření dokáže člověka zničit nejen jako zaměstnance, umí zdecimovat i jeho soukromí. Stojí to za to?

Jak předejít psychoprůšvihu?

  • Naučit se odpočívat
  • Nenosit si práci domů
  • Být na sebe vlídný a umět se pochválit
  • Umět přijímat pomoc druhých
  • Sportovat
  • Naučit se říkat NE
  • Umět se radovat a smát
  • Být trochu sobec
  • Ovládat stres

Další články

čtenářů si právě čte tento článek


Akční letáky