Podivné věci se kolem Michaila Botvinnika, který několikrát získal titul mistra světa, začaly dít v červnu 1956. S přítelem Konstantinem Koroljovem se tehdy vydali z Moskvy na ryby a několik dnů zůstali v lovecké chatě.

Už první noc se Botvinnikovi zdálo, že ho na partii vyzval objevitel hry, který se přestavil jako Abd-al-Kásim. Druhý den ráno to šachista vyprávěl kamarádovi a oba se tomu zasmáli. Další noc se však vše opakovalo a Botvinnik výzvu přijal.

Rozhovor prý probíhal takto:

Botvinnik: „Jak budeme hrát? Nezlobte se, vy nepředstavujete nějakou materiální existenci, ale pouze iluzi snu, které pramálo věřím.“

Abd-al-Kásim: „Pravidla budou jednoduchá. Vyberete si kameny a začneme hrát. O tahu můžete přemýšlet i několik dnů. Já vám pak prostřednictvím vaší intuice sdělím svůj tah a vy na šachovnici potáhnete mými kameny.“

Hra měla začít kolem osmé hodiny večer. Konstantin Koroljov se v daný čas vzdálil z chaty, a když se kolem půlnoci vrátil, nestačil se divit. Michail Botvinnik rázoval po pokoji a klel: „Ten zatracený syčák mě porazil jako kluka!“

To nebylo všechno - Botvinnik byl lehce poražen už při 20. tahu. Světový mistr se rozmýšlel nad každým tahem 5 až 10 minut, vyzývatel ovšem reagoval ihned. Botvinnik tuto rychlost považoval za neregulérní: chyběl mu soupeřův čas k rekapitulaci partie.

Osudný 20. tah

Psychiatr Frank P. Jones, který se věnuje paranormálním jevům, v knížce Zázračné události napsal: „Abd-al-Kásim dal světovému velmistru ještě jednu příležitost a druhého dne v šestnáct hodin začala odvetná partie za přítomnosti Konstantina Koroljova.

Michail Botvinnik seděl před šachovnicí a rozvažoval každý tah 20 až 30 minut. Jeho soupeř ,odpověděl‘ vždy po téže lhůtě, o čemž Koroljov provedl zápis.

Deset minut před půlnocí byl Botvinnik poražen při dvacátém tahu, přičemž hrál bílými kameny.“ Koncem 50. let Konstantin Koroljov se souhlasem Michaila Botvinnika uveřejnil o případu zprávu v Pravdě. Vzbudilo to rozruch.

V roce 1971 se šachový fenomén Bobby Fischer svěřil novináři Johnu Westovi, že prohrál tři partie s objevitelem šachu Abd-al-Kásimem. Prý pokaždé ve 20. tahu. Zpráva však zapadla, protože šachista byl v té době považován za duševně chorého.

Roku 1989 přiznal na tiskové konferenci sovětský hráč Anatolij Karpov, že s Abd-al-Kásimem prohrál tři partie. Vždy ve 20. tahu. Všichni historku vzali jako žert. Ale podobné doznání učinil i Viktor Korčnoj.

Tisk se poškleboval: „Kdo se uchází o nejvyšší titul mistra světa, musel sehrát s Abd-al-Kásimem tři partie a být jím poražen ve dvacátém tahu.“

Novinář John West se mezitím stal přítelem Bobbyho Fischera a ten mu oznámil, že po 20 letech s Abd-al-Kásimem vyhrál s černými kameny v 36. tahu.

Podle Johna Westa byl Bobby Fischer nejgeniálnější hráč všech dob, protože jako jediný porazil Abd-al-Kásima, jehož neklidný duch bloudil světem, aby nalezl svého přemožitele a mohl se odebrat k věčnému odpočinku. Od roku 1991 se už o fantomovi šachu neobjevila žádná zpráva.