Foto: www.hradhouska.cz

Za pozornost stojí hlavně hrad Houska, který se údajně tyčí přímo nad samotnou bránou do pekla. Jako hustá jedovatá mlha ho zahaluje ovzduší prosycené blízkostí temných sil.

„Ve skále pod hradem je propast, jež ústí rovnou do pekla,“ traduje se o Housce odpradávna. Právě blízkost říše zatracení měla být důvodem, proč tu byl hrad někdy kolem roku 1270 vůbec postaven.

Vězeň zešedivěl

Jiný důvod k tomu zřejmě ani nemohl být: kolem Housky totiž nikdy nevedla žádná důležitá dopravní spojnice, není tu nic, co by hrad mohl chránit, a v místě dokonce není ani slušný zdroj vody. Nikoho rozumného by nenapadlo stavět na tak nesmyslném místě – pokud by k tomu ovšem neměl pořádný důvod.

„Vysvětlujících teorií může být řada: například že kentaurka symbolicky střeží vchod do světa zmaru a zkázy. Postava, na niž míří, je nečlověk, kterého takto drží v šachu,“ soudí někteří historikové. „Sama kentaurka ovšem v žádném případě nepatří do našich končin, tím méně na svatou půdu.“

Možná i působením záhadné postavy se v hradní kapli dějí divné věci. Lidé se tu necítí dobře, točí se jim hlava a bývají dny, kdy jich tu několik zkolabuje. Najdou se i tací návštěvníci, kteří si koupí vstupenku, ale pak se do hradu vůbec neodváží vstoupit.

Maličkostí jsou vedle toho nejasné hlasy, šouravé kroky a kovové řinčení, jež zde už v noci slyšela spousta lidí. Jsou to zvuky dění v pekle, které je pouze o pár pater níž?

Své o tom věděl básník Karel Hynek Mácha, který na Housce přespal a popsal ji v jednou ze svých dopisů. I on prý viděl stejně jako řada jiných návštěvníků průvod stínů podivných nelidí. Dokonce s nimi hovořil.

Autor Máje zanechal o této své zkušenosti zneklidňující zprávu. Jedna z žen v tajemném průvodu mu prý ukázala „skříňku s obrázky“, jichž se velmi ulekl. Napřed myslel, že to jsou výjevy z pekla pod hradem. Pak mu řekla, že tak bude Praha vypadat v roce 2006... Co tenkrát básník asi viděl?

Tajemné chodby i úkryt SS

  • Během 2. světové války hrad posloužil nacistické SS jako skladiště knih zkonfiskovaných z celé Evropy. Prý by se mezi nimi našla díla se zednářskou a okultní tematikou, některé kousky byly dokonce vázány v lidské kůži. Dnes se všechny považují za ztracené.
  • Temné stíny na Housce rozjasňuje barokní socha svaté Ludmily z roku 1758. Stojí kousek v lese za parkovištěm před hradem, a kdo ji pohladí, bude potom mít dva dny štěstí. Za ní se nachází ještě jakýsi vstup do podzemí, zřejmě slepý.
  • Pod Houskou má být hned celé podzemní bludiště a jedna z chodeb prý vede až na sousední Bezděz. Objevit se ji nepodařilo.