Diskutujte: Sledujete seriály a jaký vás v poslední době zaujal nejvíce?

Mohlo by vás zajímat: Televize ve znamení seriálů nebo Televizní komedie proti podzimním splínům

Tentokrát se osudy hrdinů nepotkávají v cukrárně, na zámku či v květinářství, nýbrž v domově seniorů v městečku Skalice. Jsou však mezi nimi nejen staří, kteří mají už většinu života za sebou, ale i zástupci generace mladší i nejmladší, protože příběhy klientů domova se proplétají s příběhy jeho zaměstnanců a jejich rodin.

Společně s nově příchozí Rozárkou Malou (Daniela Kolářová) se hned v úvodu vyprávění seznamujeme s osazenstvem domova, personálem i jeho obyvateli. Poznáváme škrobenou ředitelku Pavlu Tůmovou (Vilma Cibulková), mladého novátorského manažera Lukáše Řípu (Petr Lněnička) i barvitou skupinku klientů – od místní krasavice Lízy Lupáčové zvané Miss staré koleno (Květa Fialová), přes milovnici drbů Raškovou (Alena Vránová), kutila Edu Vavrouška (Stanislav Zindulka), věčně nabručeného Frantu Bareše (Oldřich Vlach) až po bývalou politickou vězenkyni Izabelu Švarcovou (Jana Štěpánková) či lamače ženských srdcí Trampa (Jiří Krampol).

To téma jsem potkala

Proč si známá spisovatelka vybrala pro svůj seriál prostředí, kde se převážně setkáme s postavami za životním zenitem? Nebude to diváckým hendikepem v době, kdy se snažíme spíš stáří nevnímat a jeho problémy opomíjet?

„To téma jsem potkala,“ říká Obermannová. „Přemýšlela jsem o zajímavém prostředí pro seriál, kde se odehrávají nosné a dramatické příběhy. A náhodou, snad řízením osudu, jsem se setkala se ženou, která pracuje v domově seniorů jako ošetřovatelka. Měla tu práci moc ráda, vyprávěla mi o tom vtipně, smutně... prostě krásně. Pochopila jsem, že mi právě spadl do klína námět na seriál.“

Kromě autorčiny fantazie se vloudily do děje i reálné postavy z její blízkosti. Jednu ze seriálových postav, matku hlavní hrdinky Táni (Lenka Vlasáková), inspirovala spisovatelčina matka.

„Ano, ta Josefína (hraje ji Iva Janžurová) je víceméně opsaná moje matka. Má její povolání - pracuje jako průvodkyně - a trochu i její povahu - do všeho se vrhá, je plná životní energie a nadšení. Je s tím někdy trochu nesnesitelná, ale všichni kolem ní vědí, že jim moc pomáhá, a milují ji.

Další postavou, kterou důvěrně znám, je Linda, devatenáctiletá slečna, která v domově ne zcela dobrovolně pracuje. Chtěla jsem, aby ve vyprávění byly i mladé postavy, není to o starých lidech, je to o starých lidech mezi námi.

Když jsem Lindu psala, stále víc jsem ji pojímala jako svoji dceru Bereniku. Je to tím, že žádné jiné lidi neznám tak dobře jako své děti. O to větší byla moje radost, když se režisér Petr Slavík rozhodl, že tuhle roli bude Berenika i hrát.“

Smutný humor mám nejradši

Psát příběhy z prostředí, kde zrovna není mnoho důvodů k radosti, a přitom se vyhnout lacinému sentimentu, není určitě lehké. Jak se s tímhle úskalím autorka vyrovnala?

„Sentiment nesnáším a ani ho neumím napsat. A navíc bych se zpronevěřila tématu seriálu, který je celý o tom, že stáří není ani nemoc, ani anomálie. Takže tam sice není ironický ani cynický humor, zato je tam dost míst, kde je cosi, čemu říkám "smích skrz pláč." Baví mě humorným způsobem pojímat smutné věci, vlastně mám nejraději smutný humor...“

Herecké obsazení:

Lenka Vlasáková (Táňa), Iva Janžurová (Josefína), Květa Fialová (Líza Lupáčová), Jana Štěpánková (Isabela), Daniela Kolářová (Rozárka), Jiří Krampol (Tramp), Radek Brzbohatý (Miroslav Požár), Stanislav Zindulka (Eduard Vavroušek), Oldřich Vlach (Bareš), Berenika Kohoutová (Linda), Miroslav Etzler (Hynek Nebeský), Vilma Cibulková (Pavla Tůmová), Petr Lněnička (Lukáš Řípa), Igor Bareš (Míra Řípa), Alena Vránová (Rašková), Matěj Hádek (novinář)

Co prozradili herci o svých hrdinech?

Lenka Vlasáková (Táňa)

„Moje hrdinka je herečka oblastního divadla, kterou z toho divadla vyhodí, a protože je matka – samoživitelka, musí se o sebe a čtrnáctiletého syna nějak postarat. Začne pracovat v domově důchodců, nejdřív v divadelním kroužku, který tam založí, a potom i jako pečovatelka. Jsem ráda, že je v seriálu humor. Vůbec není cynický, naopak, dává tomu životu, který pomalu spěje ke konci, jakousi naději.

I v domově seniorů se lidi různě zamilovávají, máme tu nabídky k sňatku, prožívají tu podobné životní příběhy, jaké člověk prožíval ve dvaceti. Ta moje postava je tak trochu svatá Tereza, taková obětavá bytost, která se i sama dočká svého štěstí v podobě sympatického chlapa...

Je pro mě velké štěstí, že jsem mohla pracovat s takovými legendami, jakými jsou Květa Fialová nebo Alena Vránová, se kterými jsem nikdy netočila.“

Jana Štěpánková (Izabela)

„Svým způsobem se moje postava trošku z toho kolektivu vymyká, protože Izabela prošla kriminálem. Ne kvůli tomu, že je delikventka, ale že byla taková doba. Takže přišla o majetek, přišla o muže, ale na druhé straně po určité době, po revoluci, to dostala zpátky. Restituovala majetek, ale teď jí chybí čas, který jí vzali. Tak se snaží nějakým smysluplným způsobem ho využít.“

Daniela Kolářová (Rozárka)

„Moje Rozárka Malá je taková obyčejná žena, která tvrdí, že učila v mateřské školce děti. Ocitla se v domově coby oběť podvodu vlastní rodiny. Podepsala něco, o čem nevěděla, co vlastně podepisuje, ušili na ni boudu, a tím ztratila vlastní střechu nad hlavou.

Prostě ji obelstil její zeť a ona má zpočátku za to, že je v domově jenom kvůli nějakým zajímavým aktivitám, a posléze zjistí, že je to jinak. A učí se s tím žít. Myslím, že v tom scénáři se stýká realita s fantazií a že ta fantazie autorky nemusí být tak daleko od pravdy.“

Květa Fialová (Líza):

„Líza je krásná stařenka, která v mládí bývala švadlenou v módním salónu. Proto tolik miluje šaty, eleganci. Je mi strašně blízká. Ona je pořád šťastná, dobře naladěná, všechno jí v životě připadá jako zázrak. A ještě tady pozná lásku.

Právě Líza si pro ostatní vymýšlí mnohé aktivity, třeba bazar, módní přehlídky…a já doufám, že až se ten seriál bude promítat, si v těch domovech seniorů vezmou inspiraci. Budou se taky bavit, hrát si a nevzdávat se štěstí.

A já říkám všem těm svým vrstvníkům, se kterými se setkávám: „Jsou dvě možnosti. Starý, nebo mrtvý! A to pak už jsou rádi starý. Protože život je dar a každá minuta je zázrak.“

Ladislav Trojan (Bořek):

„Můj hrdina je už asi rok vdovec. Má svůj byt, žije sám, ale je mu smutno, a tak se poohlíží po nějaké spřízněné duši. Proto se taky přihlásil do počítačového kurzu, který se pořádal v domově seniorů. Nemínil se doopravdy učit na počítačích, ale chtěl se seznámil s nějakou paní.

Při té příležitosti pozná Lízu, a tak se ze mě stane takový ,externí´ nápadník. Do domova docházím na návštěvy nebo ona chodí ve vší počestnosti domů ke mně a uvaří mi třeba rajskou. Takové je to hezké přátelství.…“