Granada: Město ohnivého tance

Zdroj:

O andaluské Granadě se v uplynulých dnech hovořilo zejména v souvislosti s fotbalem. Granada je ale hlavně centrum flamenka, tance tak žhavého, jako je slunce v tomto jihošpanělském městě.

Granada své jméno prý dostala podle granátových jablek, která se odjakživa pěstují v okolní úrodné krajině. A stejně jako je granátové jablko plné peciček, skládá se i město z mnoha malých částí, které dohromady tvoří opojný celek.

Granada odjakživa bývala křižovatkou kultur. Žili zde Arabové, Židé, Křesťané i Cikáni a právě míšení jednotlivých vlivů dodává městu, jeho obyvatelům a hudbě neopakovatelnou atmosféru.

Parket v jeskyni

Kdybych si mohl vybrat jen jednu jedinou pecičku z mnoha, volil bych flamenco – tradiční andaluskou lidovou hudbu a tanec, velmi často provozované španělskými Cikány. Čtvrť zasvěcená flamenku se jmenuje Sacromonte a je plná tančíren, které místní nazývají cuevas (jeskyně).

Často je provázeno i hlasitými výkřiky. Ačkoli jde původně o tradiční andaluskou lidovou hudbu a tanec, pro vývoj flamenka byli zásadní Cikáni (gitanos). Ti se ve Španělsku objevili poprvé v polovině 15. století. Vždy to byli skvělí muzikanti a tanečníci, a protože se provozováním hudby a tance pochopitelně také živili, naučili se řadu původních andaluských písní a tanců, do kterých promítli své hudební cítění a temperament.

Původ slova flamenco je ovšem nejasný, předpokládá se, že vzniklo z výrazu flemish – vlámský. Teorií objasňujících, co s ním vlastně Vlámové mají společného, je mnoho, ovšem žádná není ověřená. Jisté pouze je, že v literatuře se flamenco poprvé objevilo v 18. století a označovalo již zmíněné gitanos.

Nespoutaný oheň

Zpěváci a tanečníci flamenka jsou krásní. Muži na první pohled hrdí a nespoutaní, ženy svůdné až vyzývavé. „Gitanos tančí ve dvou pohlavní pantomimu vábení a vzdoru, námluv a brutality; tančí klasické role muže a ženy, při čemž žena je, abych tak řekl, neřád a muž surovec, který jí smýká po zemi.

Ale tančí-li cikán sám, odkládá všechnu záminku pantomimy; pak je to čirá frenesie pohybu, skoků a dřepů, letících gest a vzteklého dupání; tanec tak opravdový, že nevyjadřuje nic než jakýsi odpoutaný oheň,“ napsal Karel Čapek ve svém Výletu do Španěl. Lépe a výstižněji popsat flamenco opravdu asi nejde. Olé!

Další články

čtenářů si právě čte tento článek


Akční letáky