Fejeton: Tak jsme v té Evropě, anebo ne?

„Vzala jsem si Slováka. Na první pohled vypadá jako úplně normální mužský. Snad to bude tím, že přesto, že se narodil v Žilině, nikdy tam nežil,“ začíná svůj dnešní fejeton paní Marie.

Naopak , ač se tam nenarodil, žil jeden měsíc u staré mamy na Kysuci, avšak poté odešel do Brna, kde má trvalé bydliště dosud. Tedy, odešel... Ač dítko statné, potomek Jánošíka, byl potupně přenesen. Možná, kdyby už tenkrát tušil, protestoval by. Že když Kysuca, tož Kysuca a žádné stěhování přes hranice. Ačkoliv tenkrát by to vypadalo jako kojenecká fantasmagorie. Jakápak hranice, co to plácáš, dítě nešťastné? Kde by se vzala?
 

Kde se vzala, tu se vzala, to už je však o něčem úplně jiném, vrátím se tedy k původnímu tématu. Ještě na Kysucu k porozenému klučíkovi. Pěkný dar mu tam daly sudičky do kolébky, jen co je pravda! Navždy se jmenuje Karol. Občas se mu to podaří s úspěchem zatajit, třeba v čistírně, většinou však své O nezapírá.

V Brně postavil dům, zasadil několik stromů, syna nezplodil. Je však otcem několika dcer, z nichž některé jsou adoptivní. Což, celkem logicky, vyplynulo z toho, že si uprostřed života namluvil mě. Pominu-li to, že to byl nejlepší krok jeho života, který dosud učinil, podařilo se mu tím také to, že úderem našeho sňatku začal patřit jednou nohou také do Zlína. Tam mám trvalé bydliště já.

Pro další zjednodušení, aby se to nepletlo, firma, u které manžel dlouhá léta pracuje, sídlí v Praze. Takže jezdí firemním autem s pražskou SPZ.

Karol nekarol, kam se hrabe o na to, co dokáže se správným Zlíňákem značka naší matičky stověžaté. Červená barva v aréně je proti tomu nanicovatý hadřík.

Například tuhle nedávno jsme zaparkovali na místě, kde se, pravda, trochu parkovat nesmělo. Zlákalo nás však to, že tam stálo asi osm jiných vozidel, ovšem hlavně okres Zlín, Vsetín, jeden Kroměříž. Já vím, že to není omluva, také jsme to záhy pochopili, když jeden jediný řidič za toto pochybení musel zaplatit. Hádanka pro vás. který?? Valach Valachovi oči nevyklove.

Ale já su ze Zlína! Dokonce jsem podobný nápis viděla, vyvedený v reflexní barvě, na kufru auta, když jsme jeli po dálnici. Jenže manžel? Má prý svoji hrdost. Ano, ten můj kosmopolita má svoji hrdost.Takže je reálný naděje, že místo mých nových zimních botiček budeme mít sbírku pokutových bločků.

Možná zase, na oplátku, poskytneme několik šťastných chvil. Neboť není větší slasti, než předjet Pražáka.Nepustit ho z boční ulice, zip sem zip tam.

Prý vstupujeme do Evropy.

Kudy a kterou nohou?

Další články

čtenářů si právě čte tento článek


Akční letáky