Fejeton: Proč jsem přestala mít ráda zvířátka

Fejeton Marie
Fejeton Marie
Zdroj: Profimedia.cz

„Ke zvířátkům jsem měla vždycky dobrý vztah. Přes několik koťátek, želvu a křečka, co se mým dětem podařilo propašovat domů, zůstával neměnný,“ začíná svůj dnešní fejeton paní Marie.

 

Dokonce výše vyjmenovaní tvorové byli často ti jediní, co mne vyslechli, když už mé děti vylétávaly čím dál častěji z hnízda a manžel již vyčerpal denní dávku dvanácti slov, pro mne určenou. Vždyť jsou to také živí tvorečkové, že jo.

Jenže pak jsem zase někam na pár dní odjela a zřejmě v ranním odjezdovém spěchu mně na zem upadl kousek docela obyčejného chleba. Když jsem bez čtecích brýlí po příjezdu vstoupila do kuchyně a na zemi se pohybovala – jen tam mírně, ale pohybovala – tvarově podivná „věc“, původně jsem nevěřila vlastním nedostatečně obrýleným očím. Ovšem ani s lupou jsem nemohla vyvrátit skutečnost, že se jedná o spoustu malinkatých mravenců. Přes počáteční sebelítost (jsem přece dáma, ubohá stařenka, rodina se má o mně postarat, proč se mám zabývat jinými věcmi než rovnáním růží do broušených váz?) jsem se na vlastní i nevlastní pěst dala do boje.

Ústním podáním jak jedna paní povídala, radami zaměstnanců zahradnických potřeb i pátráním na internetu jsem si dala dohromady všechny rady a vrhla se do boje. Insekticidní nástrahy, rafinované průmyslově vyrobené mravenčí domečky, sypání všech škvír, kudy mohou tyto potvory vniknout do bytu skořicí, anýzem či jiným vonným kořením způsobilo, že to u nás voní jako o Vánocích.

Zkrátím to. Mravenci se do mě prostě zřejmě zamilovali, přichází každý rok ve vlnách. Začínají v únoru, je-li zima mírná, přijdou už v lednu. Sypu, nadávám, vysávám je (ano, živé!!), za několik týdnů jsou pryč. Ovšem… aby se za léto třikrát zase vrátili, hajzlové. Tak hluboko jsem klesla, že jsem pátrala v odborném tisku po jejich způsobu života, abych skoro na nic nového nepřišla. Prostě se mi rodí několikrát za rok a je pravda, že v zimě po nich není ani vidu ani slechu. Zřejmě také mají zimní spánek, copak já vím?

Zbytečně brzo jsem se nechala ukonejšit bojem já versus fauna, protože přišla daleko větší pohroma: mlži, plži, slimáci (dále jen mps). Původně jsem si myslela, že mi všechny kedlubny, saláty a afrikány zlikvidovali nepřejícní sousedé, než mi došlo, že by to za jednu noc nemohli stihnout. Mps to stihli zřejmě levou zadní. Ráno po nich nebyla ani stopa a to doslova a do písmene. Zřejmě nemám dobrou povahu, ale tímto přestávám mít ráda zvířátka, ať si o mne myslí kdo chce co chce. Jdu pátrat na google.cz, pod čím to mám hledat? Už to mám! Svině jedny klouzavý….

Další články

čtenářů si právě čte tento článek


Akční letáky