Fejeton: Miluji podzim.

Zdroj: Profimedia.cz

„Vím, že teď je aktuální přiznat se k lásce k jaru, nebo alespoň létu. Já ale miluji podzim. Ten slunný, barevný, ale i ten deštivý, kdy by psa nevyhnal,“ začíná svůj fnešní fejeton paní Marie.

Možná je to z vypočítavosti, že nemusím na zahradě ani vyrábět záhonky, ani hrabat trávu loňskou, ba ani sekat letošní, hnusně o překot rostoucí. Nedá-li se vyhnat pes, nemohu být nucena ani ke sklízení čehokoliv. Je to báječné, leje jako z konve!

Jenže bez jara ani léta se k podzimu nedostanu.

Několikrát jsem tyto dvě roční období zkoušela přelstít tím, že jsem neodkládala zimní oděv a nepřestávala topit. Neodložený oděv nejen že budil nepříjemnou pozornost, obzvláště kulich v reflexních barvách dokázal zastavit i větší skupinu lidí, a mezi námi, skutečně mně v něm bývalo po čertech horko, hlavně v polovině července.

A protože jsem musela v přetopeném bytě stále větrat, nedalo se přeslechnout jarní namlouvání těch ptačích potvor, které vřískaly ještě snad před sluncem úsvitu.

Zanechala jsem tedy těchto indiánských praktik a začala jsem v těchto obdobích žít. Tak normálně žít. Ony ty louky plné petrklíčů a fialek byly docela hezké, dokonce jsem se přistihla, že mi při rytí ta mrcha hlína voní . A když jsem o pár týdnů později poprvé shodila výše jmenovaného kulicha a ponořila se bez něj do chladivé vody bazénu, docela jsem zapomněla na to, že vlastně miluji jen podzim. A přišla jsem na to, naštěstí docela bezbolestně, že každé období má něco do sebe. Že nic nelze přeskočit ani přelstít. Alespoň se máme na co těšit, což je v podstatě to nejbáječnější, co nás mohlo potkat.

Prostě jen tak tady na světě být.

I s tím vším, co nám život přinese.

Jaro, zima, smrt i zrození, první taneční a poslední den zaměstnání, smích i slzy.

Obyčejně žít.

Další články

čtenářů si právě čte tento článek


Akční letáky