Ekonom: I pětistovka měsíčně jako spoření je dobrá

Zdroj:

České domácnosti dluží celkem 1,12 bilionu Kč, úspory mají dvojnásobné: 2,3 bilionu. Odhaduje se, že dalších 40 miliard máme doma „ve slamnících“. Ekonom Aleš Michl (33) je alergický na univerzální recepty, přesto se pokusil poradit jak efektivně spořit.

Jak jsou na tom české domácnosti coby hospodáři?

Podle půjček určitě lépe než stát: dvě třetiny všech půjček domácností jsou hypotéky, což je investice, zatímco dvě třetiny půjček státu prostě projíme.

V bance analyzujete investice ve velkém. Jak radíte příbuzným a známým na investice v malém?

Zajdi do banky, které věříš, a poraď se s bankéřem. Podle toho, jak ti poradí, poznáš dobrou banku, ne podle úročení běžného účtu. Obecně věřím na děti, hypotéku a pravidelné investice do fondu, který mě zajistí na stáří - nevěřím totiž, že dostanu slušný důchod.

Podle čeho si má fond vybrat člověk bez ekonomického vzdělání?

Když bankéř dokáže jednoduše vysvětlit, jaké fondy, akcie a dluhopisy pro vás může nakoupit, a ukáže vám to třeba na jednom papíru A4, porozumí mu i člověk bez maturity z ekonomie.

Má mít rodina peníze rozdělené do dvou bank?

Jestli vám na toto někdo odpoví nějakou univerzální radou, že zaručeně zbohatnete, bude to kec. Kdyby odpověď existovala, všichni jsme multimilionáři.

Důchodce nemusí být milionář, ale neměl by přemýšlet, že pokud si koupí banány, nebude mít na doplatek za léky.

Věřím svému přístupu: makat, mít nemovitost a děti. Když to s investicemi zbabrám, snad se o mě dítě postará. Pokud to vyjde, budu mít dům, akcie a z nich dividendy. Kupa lidí třeba pravidelně nadává na zdražování elektřiny a zisky ČEZ. Kupte si jeho akcie, a pokud porostou zisky, budete dostávat slušné dividendy.

Hrozí ještě excesy typu kampeliček, nebo to byl průvodní jev začátku tržního hospodářství?

Hrozí cokoli. Krize, recese, pády a růsty se opakují. Jednou za tři pět let se něco semele, je to přirozené. Jenom se mění to ohrožené aktivum: jednou to byly nemovitosti, pak úvěry, nezodpovědní politici, hloupí bankéři…

Když zmiňujete děti jako pojistku na důchod, kolik by jich měla rodina mít?

Dvě a jednu ruku, tedy 2,1 na matku, to je důležité pro přežití.

Z hlediska státu. A z pohledu rodiny?

Stejně. Nechci od státu žádnou podporu, ale myslím na něj a podporuju ho: mám hodinky od české firmy, českou košili i sako. Nejsem psycholog, analytik nemá kecat rodinám do toho, kolik mají mít dětí. Za stát říkám 2,1.

Půjdete s důchodovou reformou do třetího pilíře, vyvedete si část povinných odvodů do penzijního fondu?

Asi ne. Budu se zajímat, co přesně budou banky a velké penzijní fondy nabízet, ale nejspíš zůstanu u svého fondu.

Pro lidi s nadprůměrným příjmem bude, alespoň podle důchodových kalkulaček na stránkách Ministerstva práce, nový systém výhodnější až o několik tisíc.

A když pak ty výpočty nevyjdou, zažalujete ministerstvo? Na žádnou kalkulačku se nebudu koukat, ani na to, jestli mi stát dá nějaké zvýhodnění – důležitější informace pro mě je, jestli rozumím tomu fondu. Zajdu na pobočku, a když mi to bankéř srozumitelně vysvětlí a bude se mi to líbit, budu tam investovat.

Odvody vám z platu strhnou tak jako tak.

Jenomže budu muset dát něco navíc ze svého. Bliká mi v hlavě případ Maďarska: pravicová vláda zavedla penzijní reformu, a když se stát dostal do průšvihu, jiná pravicová vláda penze znárodnila. Tím nechci nadávat na pravici, ale pouze připomenout, že změna může přijít kdykoli a odkudkoli.

Mají děti dostávat kapesné?

Jasně! Pravidelně,aby se naučily hospodařit.

Vy jste si z kapesného šetřil, nebo jste ho prozmrzlinoval?

Měl jsem kasičku, ale na co jsem si šetřil… Vůbec si nepamatuju. Pochopitelně jsem utrácel i za zmrzlinu, později za pivo. A investice? Jak žiju v číslech, neznám odpovědi na normální lidské otázky, musel bych se zeptat rodičů.

Kdy jste v číslech začal žít?

Na gymplu, když jsem vyhrál matematickou olympiádu. Jak jsem držel ten diplom v ruce, uvědomil jsem si, že čísla už mě nepustí. A nepustila, neměl jsem žádná náhradní řešení, kdybych se na ekonomii nedostal.

Máte nějakou profesionální deformaci?

Grafy. Nemám rád dlouhé články, Twitter má 140 znaků a musíte tam tu informaci dát. Poslední dobou ji nejradši dávám v grafech: přestal jsem je klientům posílat místo sáhodlouhých reportů.

A nějakou úchylku v civilu? Jak se chováte v obchodě, když jdete koupit televizi?

Tu přece nebudu kupovat za draho v obchodě, ale najdu si ji na internetu! Štve mě šacování kufrů na celnici, když si v Americe koupím levnější oblečení. Jak nás stát vychovává? Jančuru nepouštěl na železnici a nutil nás jezdit za draho a s menší kvalitou. Stejně tak daněmi zdražuje zboží a pak vás omezuje, když si ho nakoupíte jinde. Bude to donekonečna rolovat a skončí to tak, že budou daně za výhled z okna a z hnoje.

Máte rád slevy?

Miluju je! I investice nakupuju ve výprodeji.

Prosím?!

Když akcie spadnou. To je informace, která není nedostupná, dočtete se ji i v bulváru. Musíte se zachovat jako blondýna a okamžitě jít nakupovat. Řada dobrých firem je ve slevě a lepší je vsadit na soukromý sektor než na stát: firma musí dobře hospodařit, protože je vystavená bankrotu, zatímco stát si dělá, co chce.

Krize je nejlepší příležitost investovat do něčeho, co pravděpodobně poroste. Přece nebudu teď kupovat zlato, když je jeho cena na historickém maximu! Kdybych věřil na válku, radši koupím olovo, konzervy a zakopu se u dědy na chalupě. K čemu zlato?

Co nemovitosti?

Taky jsou ve slevě, tak proč ne? Navíc hypotéky mají báječně nízké úrokové sazby, takže kdybych narazil na kvalitní nemovitost ve slevě, skočím po ní. Určitě bych ale nekupoval několik bytů na hypotéky s představou, že vydělám.

Musíte jít po kvalitě. Jako v akciích: ideální by bylo najít něco jako Apple. Z prodaných mobilů je appleovských deset procent, tedy poměrně málo, ale ze zisku trhu bere téměř padesát procent. Tomu já říkám umění prodat s fantastickou marží.

Další články

čtenářů si právě čte tento článek


Akční letáky