Do Slavonic za hledáním krtka, grázla a samorostů

Do Slavonic za hledáním krtka, grázla a samorostů
Prohlédněte si všechny fotografie (9)

Slavonice – kromě historického náměstí a přilehlých uliček – oplývá i podzemními chodbami. Jak to dopadlo, když jsme se svými klaustrofobickými sklony přemluvili synka, že tam uvidí krtka a zajdeme, tak nejen o tom je tento cestopisný článek.

Slavonice jsou skoro nejzazším městem Vysočiny (ještě za Telčí a Dačicemi) před rakouskými hranicemi. Kdysi tudy dokonce vedla železniční trať až do sousedního státu, ale nyní z ní najdete jen zbytky. Pár místních nadšenců se však snaží o obnovení trati, alespoň z turistických důvodů, do rakouského Fratres.

Slavonice jsou městskou památkovou rezervací ze 12. - 13. století, kdy zde vznikla trhová osada. Protože patřila pánům z Hradce, není divu, že ve 14. století byly Slavonice opevněny a kolem nich začaly vznikat rybníky.

Ze středověku se zde nachází hodně domů, a to nejen na náměstí, ale i v bočních uličkách, jimiž je tak radost procházet. Takhle navečer může člověk mít i dojem, že se vrátil v čase zpět.

 

S Honzíkem jezdíme povětšinou vlakem, a od nádraží tak projdete kolem ohrady s kozami, hřbitova, hřbitovní kaple sv. Kříže, přejdete Slavonický potok, kolem kaple sv. Jana Nepomuckého, a pak úzkou uličkou vystoupáte přímo na náměstí Míru, kde se často konají různé slavnosti, divadelní představení či trhy.

Je trojúhelníkové a dominuje mu věž kostela Nanebevzetí Panny Marie. Náměstí tvoří převážně pozdně gotické a renesanční domy, na hodně z nich najdeme historické sgrafity. Projděte si i boční uličky, v jedné se nachází i bývalá synagoga, dnes obytný dům. Kolem monumentálního kostela Nanebevzetí Panny Marie (dříve kolem něho býval rovněž hřbitov) se dá projít na Horní náměstí s kašnou a sochou sv. Floriána a k Jemnické bráně. Za ní je příjemné soukromé pekařství, kdybyste dostali chuť. Dále vlevo najdete zbytky původních hradeb.

Určitě vyšplhejte na věž kostela u náměstí, pohled odtud na Slavonice a okolí je fantastický. A nebo tedy zamiřte do podzemí (vchod na náměstí nemůžete minout). Vyfasujete vysoké gumové holínky ke stehnům a pláštěnku. Mají i dětské holinky. Nezapomeňte si ale oblečení dobře přivázat. Osobně jsem měl pak problém držet v ruce Honzíka i padající holiny.

Podzemí sestává z úzkých tunelů, voda v nich ale někdy dosahuje dětem nad holiny, proto je nutné je občas přenést. Musím říct, že v jednu chvíli jsem rameny v jednom tunelu uvízl. Honzík brečel, za námi šli lidé a já se snažil nezpanikařit. Kupodivu se to povedlo, a nakonec jsem prošel. Ale mé klaustrofobii to moc nepomohlo. Naštěstí jsou v podzemí určitá oddechová stanoviště, kdy se můžete průzorem podívat i nahoru na náměstí.

Každopádně jsme se žena, já i Honzík po absolvování podzemí ve vedlejší kavárně pěkně klepali. Honzík nám pak vyčetl, že dole nebyl žádný krtek, na kterého jsme ho tam původně nalákali.

Když jsem se ptal průvodce, prý se skutečně stalo, že v podzemí párkrát někdo zpanikařil, někdy ani lidé nevědí, že trpí klaustrofobií, jednou dokonce někdo dostal infarkt a záchranné práce tam dole byly hodně složité.

Zajímavé je i okolí Slavonic. Projděte Dačickou bránou, pak se dejte doleva, kolem špitálního kostela sv. Jana Křtitele, podejdete viadukt a cesta vás zavede do míst, kudy chodil a skrýval se slavný bandita a loupežník Grasel (odtud slovo grázl), cestou minete poutní kostel sv. Ducha a když budete mít štěstí a slunce zasvítí na jeho mozaiku, čeká vás něco podobného jako v Praze u mozaiky Posledního soudu na Zlaté bráně.

Když projdete kolem Taufrova mlýna, dostanete se k hájence, kde ze samorostů pan Karel Tůma vytváří zajímavé sochy, ale i lavičky, trůny, květináče. Některé jsou volně přístupné na zahradě, za dalšími nutno jít do bývalé garáže a stodoly. Celkem je zde na 600 exponátů a točily se zde např. filmy Cesta z města nebo Pelíšky. 

Další články

čtenářů si právě čte tento článek


Akční letáky