1. Severní Yungas, Bolívie
Tato silnice smrti je asi 50 km dlouhá a spojuje bolívijské hlavní město La Paz s provincií Yungas. Ročně na ní zahyne 200 až 300 lidí, a proto byla už v roce 1995 označena za nejnebezpečnější silnici světa. Krása zdejších vodopádů a klikaté serpentiny, po kterých jedete mračnem prachu, přesto každoročně lákají do této části světa tisíce turistů.
2. Lenská silnice, Rusko
Cesta, která je posledním úsekem spojení Moskvy se sibiřským Jakutskem, měří 900 km a říká se jí Silnice z pekla. Je vedena souběžně s řekou Lenou a během silných letních dešťů se často stává neprůjezdnou. I ty největší kamiony pak zapadnou do moře bláta a doprava na důležité dopravní tepně se zastaví. Ač to možná zní divně, nejlépe se zde cestuje v zimě, kdy je vozovka zmrzlá, a tudíž dobře průjezdná.
3. Čínsko-nepálská silnice přátelství, jihovýchodní Asie
Spojuje nepálské hlavní město Káthmándú s tibetskou Lhasou. Silnice je dlouhá 920 km a vede v nadmořské výšce 4 000 metrů. Nabízí dechberoucí pohled na zasněžené vrcholky Himalájí (včetně Everestu) i na okouzlující krásu luk a pastvin v údolí. Jde ale také o velmi nebezpečnou cestu. Prudké zatáčky vyžadují trvalou soustředěnost na řízení. Navíc v oblasti hrozí časté sesuvy půdy.
4. Průsmyk Stelvio, Evropa
Jde o jednu z nejvýše položených alpských silnic (2 758 metrů nad mořem). Ještě více je ale silnice v průsmyku Stelvio proslulá šedesáti klikatými serpentinami. Byla postavena v letech 1820 až 1825, tedy ještě za rakouského císařství. Západní nájezd od italského lyžařského střediska Bormio je velmi oblíbený mezi cyklisty. Závěrečná část cesty poskytuje úžasný pohled na celé údolí.
5. Tibetsko-sečuánská silnice, Čína
Spojnice sečuánského města Čengdu a tibetské Lhasy prochází nádhernou krajinou čtrnácti velehor, tuctu dravých řek a staletých lesů, kterou si vychutnáte bez ohledu na roční dobu. Po četných úpravách je tato 2 412 km dlouhá silnice v mnohem lepším stavu než v minulosti, ale sesuvy půdy a kamení jsou stále velmi časté.
6. Silnice Patiopoulo-Perdikaki, Řecko
Vede mezi městy Patiopoulo a Perdikaki ve středořeckém kraji Agrafa. Na příkře se svažující cestě musejí řidiči dávat pozor na výmoly a kluzký štěrk, o stádech zvířat, kterými se to tu jen hemží, ani nemluvě. Silnice je navíc úzká a bez ochranných bariér, což je při prudkém stoupání i sjíždění hodně nebezpečné. Hlavně v noci, kdy jsou okraje cesty špatně vidět.
7. Trollstigen, Norsko
Pokud jde o možnost kochat se přírodou, nemá tato silnice v Romsdalu na severozápadě Norska konkurenci. Byla postavena už v roce 1930 na příkaz krále Haakona VII., ale krása bohužel není to jediné, co nabízí. Jedenáct ostrých serpentin a příkrý sklon nabádají řidiče k opatrnosti. Přesto sem každoročně přijíždí stále více turistů, aby obdivovali nádherné vodopády Stigfossen, překrásné údolí Isterdalen a majestátné vrcholy hor Kongen (Král), Dronningen (Královna) a Bispen (Biskup).
8. Col de Turini, Francie
Nachází se na jihu Francie v oblasti Provence-Alpes-Côte d‘Azur, souběžně s národním parkem Mercantour. Silnice sama o sobě je místy velmi nebezpečná, a to se v jedné části jezdí úsek populární Rallye Monte Carlo. Nejobávanější je severní úsek u města La Boll?ne, kde je nejvíce zatáček, zatímco konec silnice je z jedné strany ohraničen řekou, z druhé pak skalní stěnou.
9. Silnice Luxor-Hurghada, Egypt
Tato cesta, která spojuje dvě populární turistické destinace Luxor a Hurghadu, je častým terčem teroristických útoků a únosců. Řidiči proto v noci raději zhasínají dálková světla, což vede k velkému riziku nehod. Těžko říct, co je horší, ale jisté je, že obojí je hodně nebezpečné.
10. Silnice Leh-Manali, Indie
Pro místní životně důležitá spojnice mezi městy Leh a Manali v severoindické části Himalájí, pro turisty místo cest za krásami přírody. Jenže právě kvůli přírodě je tato 479 km dlouhá silnice, kterou udržuje indická armáda, otevřena jen od června do srpna. Zbytek roku tu sněží tak silně, že je cesta neprůjezdná. A během zmíněných tří měsíců, kdy je silnice udržována, existuje velké riziko lavin. Díky nadmořské výšce tu lidé navíc trpí nevolnostmi z nízkého tlaku vzduchu a nedostatku kyslíku.