Ty úzké modrozelené mořské zálivy hluboko zaříznuté do pobřeží vytvořily stékající ledovce. Jde často o desítky a výjimečně i stovky kilometrů dlouhá těsná údolí se strmými stěnami, která vznikla v přímořských hornatých oblastech ohromnými tlaky postupující masy ledu.
O další oživení se postarají lachtani a téměř pravidelně velryby keporkakové. Podél jižního pobřeží Aljašky můžete doplout až k její metropoli, městu Juneau, jehož okolí vyšperkovné nádhernými fjordy (College Fjord) patří k nejkrásnějším přírodní scenériím Ameriky.
Také do pobřeží provincie Newfoundland a Labrador na východě Kanady jsou zaťaty dlouhé modré „prsty“, ale tamní končiny tolik obdivovatelů nemají.
Nejznámější grónský ledovcový fjord Ilulissat není žádný prcek: masa ledu v něm trůnící zaujímá rozlohu asi 40 000 ha.
Pozoruhodné je na něm také to, že ledovec „teče“ rychlostí okolo 20 m za den, pohyb doprovázejí zvláštní skřípavé či praskavé zvuky a díky bublinám vzduchu uvolněným z ledu po tisíciletém zajetí i hlučně „vybuchuje“. Grónská chlouba je od roku 2004 je zapsána na Seznamu světového přírodního dědictví UNESCO.